Článek: Premiéra Filmmusik

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Premiéra Filmmusik

Jirka D.9.5.2017

V rámci příchodu na svět prvního sólového alba Emila Amose, což se stane 2. června na Pelagic Records, je třeba poodhalovat a ochutnávat se zvýšenou pozorností. Protože první album pod vlastním jménem po více jak padesátce alb jemu předcházejících, to si pozornost zaslouží.

Má smysl představovat osobu Emila Amose? Snad jen krátce - v prvé řadě OM, protože OM my rádi. V druhé řadě Holy Sons, Grails, Lilacs & Champagne. Desky na Thrill Jockey, Drag City, Neurot Recordings, Temporary Resistence, Robotic Empire... Bylo by to na dlouho, ostatně jak píšeme v úvodu, těch desek, na kterých se objevilo jméno Emila Amose, je víc jak padesátka a to jsme na další z nich možná i zapomněli.

Emil Amos

S trochou nadsázky by šlo napsat, že první Amosova sólová deska představuje sbírku toho, co se jinde nevešlo, nepoužilo, zbylo. Ostatně i autor mluví o kaleidoskopu, který spojuje rozdílné přístupy všech čtyř jeho kapel a zní jako soundtrack k napínavému evropskému filmu ze 70. let. Proto ten název - Filmmusik. A představit si pod tím můžete každý, co kdo chcete.

Album, jak jsme psali v úvodu, vyjde 2. června na berlínském labelu Pelagic Records, a to jako klasický ediční trojlístek CD / LP / digital. Příznivci kompaktu se můžou těšit na digipakové vydání, milovníci vinylů zase na možnost volby mezi černou a nachovou deskou.

Ale abychom to nezakecali, dáme slíbenou ukázku. A to ukázku ne ledajakou, protože song Elements Cycling má dnes světovou premiéru.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.6.18 9:18

Na Grave Upheaval nemusí mít člověk zálibu v death metalu (já obecně ten žánr nemusím) a přesto ho to album přirazí ke zdi a dostane ho tam, kam chce. Ty záhrobní výdechy, ten pocit, že se neustále něco děje v pozadí, ten přehlučněnej dětskej pláč snad ve třetim songu (fuj!), ta deska je fakt děsivá. Jestli u mě vyvrcholil minulý rok vývoj black metalu novým albem od Throane, tak tenhle rok to jsou pro death metal Grave Upheaval. Potěšila nostalgická zmínka o Musique od Theatre of Tragedy, která byla mojí první kazetou z období, kdy jsem nastoupil na střední a skrze tamní metalisty jsem začal být zasvěcován do toho, že existuje i jiná hudba než System of a Down, Rammstein a Offspring. Ačkoli Raymond, který se neustále cpal k mikrofonu, byl skutečně nesnesitelný, tak hudebně to byla dost bohatá deska, hádám ale že s ní tehdy museli nasrat dost svých fanoušků. Každopádně na památku je dle tohohle alba stále pojmenována moje složka s hudbou.