Článek: Premiéra Filmmusik

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Premiéra Filmmusik

Jirka D.9.5.2017

V rámci příchodu na svět prvního sólového alba Emila Amose, což se stane 2. června na Pelagic Records, je třeba poodhalovat a ochutnávat se zvýšenou pozorností. Protože první album pod vlastním jménem po více jak padesátce alb jemu předcházejících, to si pozornost zaslouží.

Má smysl představovat osobu Emila Amose? Snad jen krátce - v prvé řadě OM, protože OM my rádi. V druhé řadě Holy Sons, Grails, Lilacs & Champagne. Desky na Thrill Jockey, Drag City, Neurot Recordings, Temporary Resistence, Robotic Empire... Bylo by to na dlouho, ostatně jak píšeme v úvodu, těch desek, na kterých se objevilo jméno Emila Amose, je víc jak padesátka a to jsme na další z nich možná i zapomněli.

Emil Amos

S trochou nadsázky by šlo napsat, že první Amosova sólová deska představuje sbírku toho, co se jinde nevešlo, nepoužilo, zbylo. Ostatně i autor mluví o kaleidoskopu, který spojuje rozdílné přístupy všech čtyř jeho kapel a zní jako soundtrack k napínavému evropskému filmu ze 70. let. Proto ten název - Filmmusik. A představit si pod tím můžete každý, co kdo chcete.

Album, jak jsme psali v úvodu, vyjde 2. června na berlínském labelu Pelagic Records, a to jako klasický ediční trojlístek CD / LP / digital. Příznivci kompaktu se můžou těšit na digipakové vydání, milovníci vinylů zase na možnost volby mezi černou a nachovou deskou.

Ale abychom to nezakecali, dáme slíbenou ukázku. A to ukázku ne ledajakou, protože song Elements Cycling má dnes světovou premiéru.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

David Kasík / 26.6.13 18:43

Já desku doposlouchal několikrát, materiál to není špatnej, BS i Ozzyho sólovky mám rád, na Ajpodu nebo bedýnkách od PC v pohodě, ale na sluchátka (ne žádný pecky) nebo jakýkoliv průměrný minivěži... SRAČKA. Sice lepší, než poslední ZZ Top - další Rubinův paskvil poslední doby, ale v porovnání se záseky let minulých děs a hrůza. Nejlepší na tom je, že si pak přečtu kokotský vyjádření typu: "Snažili jsem se docílit toho jedinečného feelingu sedmdesátých let, nahrávali jsme tam a tam, analog, old school jak prase." Mno, a pak přijde nějakej Lojza, zvuk totálně rozmydlí, ořeže a nakonec za podobnou prasárnu ještě vyfasuje Grammy. Sorry, ale za tohle si pan Rubin a spol. zaslouží useknout obě ruce a ne POTLESK.