Článek: Premiéra LLNN / Wovoka

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Premiéra LLNN / Wovoka

Jirka D.12.6.2017

Jsou split alba, které se vyplatí sledovat bedlivě a které možná i proti názvu samotnému spíše spojují, než rozdělují. Jedno takové se právě chystá.

Dánská formace LLNN by neměla být čtenářům Echoes neznámá, protože jejich rok nové debutní album Loss jsme tu propírali hned po jeho vydání (ZDE). Pravdou sice je, že celá ta kampaň kolem jeho příchodu na svět nám přišla přeci jen silnější než vlastní materiál, jenomže kdo dneska v rámci žánru nevychází z Cult of Luna?! Na LLNN bylo hodně slyšet, že i oni sami toho slyšeli dost, ale ještě se úplně nerozhodli, jak s tím vším naloží. Od zjevných inspirací k vlastním pohledům? Dost možná ano, každý přece jednou začínal a svůj výraz hledal postupně.

Vedle toho Wovoka z Los Angeles jsme na Echoes ještě neměli, jakkoliv by nás snad mohlo omluvit, že i tohle post-metalové kombo patří k služebně mladším (fungují od roku 2013) a zatím toho mnoho nevydali. Kromě demáče debutovali v roce 2015 deskou Saros, která byla podle všeho přijata velmi kladně - ostatně na Bandcamp se můžete mrknout taky.

Dnes tedy obě kapely pohromadě, na desce o sedmi skladbách, z nichž šest si na vrub připisují dánští LLNN a jednu, osmnáctiminutovou Traces mají na svědomí jejich kolegové z Kalifornie. Vše v konturách post-metalu a chcete-li i sludge, máte ho mít.

Sluší se připomenout, že na Pelagic Records si kromě digipak CD edice připravili i dvě vinylová vydání, první s klasicky černou deskou, druhé s deskou v černo-mosazné splatter divočině. Autorem artworku je pak belgický umělec Ammo.

A proč to všechno? Právě dnes má album světovou premiéru, a to i u nás na Echoes. Takže fajn poslech!

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.2.20 16:32

Díky za komentář, čekal jsem, kdo to napíše první. Je pravda ta, že měřená dynamika je nízká (DR6). Na druhou stranu moje čitě poslechová zkušenost z posledních let mi říká, že tohle není jediné kritérium - když to zjednoduším, znám desky s DR6 naprosto neposlouchatelné i naprosto v pohodě. Jakkoliv to může znít nepravděpodobně. Rozhodně si ale nemyslím, že je deska ořízlá, problém vidím spíš v kompresi, která to srovanala - a to v článku taky píšu (viz předposlední odstavec). Po pravdě jsem desku nějaký čas poslouchal (skladbu (un)Clean docela dlouho) a teprve pak ji "změřil" a projel v Audacity. Výsledek mě překvapil a zaskočil - nečekal jsem to. Protože poslechově je to fajn. A samozřejmě - článkem rozhodně nemám na mysli, že by se CoF dostali do hledáčku audifilů, ale ten posun ve vnímání je prostě slyšet (bez ohledu na měřené DR), takže proto ten článek.