Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Redaktorské ozvěny - květen 2015

Redaktorské ozvěny - květen 2015

Sarapis30.5.2015
Sobotní ráno na samém sklonku května by mělo kromě anglické snídaně v trávě nabízet i nějaké zajímavé počtení. Proto se nenechte pobízet a zakousněte se nejen do vašeho svěžího, lekhého sendviče s vajíčkem, slaninou, kečupem a cibulí, ale i do čerstvých, nízkokalorických Ozvěn plných obskurního black metalu, vyčpělého nu-metalu nebo (jen) nadprůměrného kabaretu. Pokládáme otázky a čekáme na odpovědi. I tak se dá loučit s májem...

Jirka D. //

 

Faith No More - Sol Invictus (2015)  ochutnávka

Faith No More pravděpodobně patří do mých TOP 5 kapel a jejich muzika kdysi dávno formovala můj pohled na svět. Z toho zcela přirozeně vyplývá celá řada vět o očekávání, comebacku, nárocích a bla bla bla. První dojmy? Zatím nic a moc - zapomenuté nápady ze šuplíku, co se nevešly kdysi kdesi, neskrývaná zlodějna ve vlastních řadách a pak taky hromada nezajímavého a nekonfliktního materiálu. První dojmy ale nechme prvními dojmy, nechme je dosednout a uvidíme, co z toho vzejde. Recenze „do příštího pátku“ to nebude...

 

Alabama Shakes - Sound & Color (2015)  ochutnávka

Po výborné předchozí desce „Boys & Girls“ přichází Alabama Shakes s další nahrávkou, která možná ještě víc odráží vliv 60. let, především Janis Joplin a třeba i Arethy Franklin. Pokud se něco nepovedlo, je to zvuk, který je příšerný a možná ještě o něco horší. Nebýt něj, doporučuju všem a naplno.

 

Coal Chamber - Rivals (2015)  ochutnávka

Další návrat a další kapela, kterou jsem svého času měl moc rád, a to navzdory jasné inspiraci ve zvuku KoRn a poměrně rychlému vyhoření a odchodu ze scény. Nová deska je sázka na jistotu, což je dost možná škoda, ale na druhou stranu se tomu nelze moc divit. „Rivals“ aktuálně sjíždím často, ale jestli tenhle stav vydrží, je otázkou s odpovědí spíše zápornou.

 

NOD NOD - Nod Nod (2014)  ochutnávka

Do téhle desky opěvované na všech frontách se dostávám pomalu, ale jo, začíná se mi líbit. V kontextu žánrových Andělů si nemyslím, že by šlo o hardcore nebo punk, ale ve své podstatě je to úplně šum&fuk. Důležitá je hudba samotná a ta začíná fungovat, což mnozí už pochopili, ale já jsem prostě pomalej…
// Bhut: Takováhle muzika chce prostě čas. Je to propracovaná věc, která některé detaily poodhalí až později. No a taky je to hezká LP edice :)

 

Steve Von Till - A Life Unto Itself (2015)  ochutnávka

Nová sólovka kytaráka z Neurosis, kterou můžeme mít rádi prostě protože Neurosis, a nebo taky nemusíme, protože si zachováme chladnou hlavu, kritický odstup a nohy v teple. Nemůžu se zbavit dojmu, že sólové desky těchhle lidí nějak nefungují, podobně bez emocí mě zanechávala vlastně už tříletá „The Forgiven Ghost In Me“ od Scotta Kellyho. Ale jejich sólovky neznám všechny a dost možná taky nemám to správné tetování na pozadí, takže soudit nechci a nebudu.

 


 

Victimer //

 

Sunn O))) & Boris - Altar (2006)  ochutnávka

Zvuková kooperace těch nejpovolanějších, aneb hluboká exkurze do nitra temné fantazie po letech. Představivosti se meze nekladou, klade se jen kláda za kládou mohutných kmenů, které chodí za tmy hlídat divná družina postav se spoře svítícími lucernami do tuhé tmy. Z kmenů stromů lezou zvláštní tvorové, kterým ze zad trčí dlouhé struny odírající kůru a v tichu tmy vraždící každou živou můru. Sviť měsíčku, sviť, ať se hnije líp!

 

Boards Of Canada - Boc Maxima (1996)  ochutnávka

Neofiko deska s typickým projevem dua skotských promítačů nálad. Nechal jsem si ji jako poslední, kterou jsem ještě podrobně neslyšel a v těchto dnech čas uzrál, objevuji. Vlastně ale není co, tihle bros mě omráčili jindy a jinde, ale kvalita alba je slušná a já si užívám svoji srdcovku s ušima dokořán.

 

Sunn O))) - Black One (2005)  ochutnávka

Zvrácená zvuková mise Sunn O))) má pokračování v této choré desce, ke které jsem kdysi napsal recenzi, ale už nevím, kam jsem ji plácnul nebo založil. Možná na Mortem, možná manželce k narozeninám, možná psovi do granulí. Pro mne osobně jedna z nejzásadnějších desek vůbec, děsivá tyrana a zhmotnění ryzího zla do drážek nemocně pojatého alba, kde je nesvatý grál black metalu ubíjen za živa i mrtva stojatými vodami drone a vyšinutým noise ovzduším. Za poslechu hodně větrejte, hrozí ucpání pórů mrtvolným pachem!

 

Hateful Abandon - Move (2011)  ochutnávka  naše recenze

V tomto případě už jsem recenzi našel a tak nějak si za ní pořád stojím. Hrdá temnota, post-punková industrializace území minimalismu, velká valivá síla a chtěně monotónní hradba. A možná přijde i kouzelník… Ne, vlastně nepřijde, naposledy jsem ho viděl jak se mu smaží vanilky zamotané ve stožáru dlouhého vedení. Asi měl moc dlouhé vedení...

 

Fear Factory - Soul Of A New Machine (1992)  ochutnávka

Debut továrního strachu má pořád sílu. Některé motivy jsou svou naivností zábavné až běda. Má to drajv, má to šťávu a jen to podněcuje mou květnovou, zvukově podrážděnou náladu. Nakonec asi má nejoblíběnejší deska Fear Factory. Inu, proč ne?!

// Jirka D.: S Fear Factory jsem začal později a k téhle desce se vracel až zpětně. Nejoblíbenější alba leží tedy logicky dál v diskografii (no vlastně hned další Demanufacture a následné Obsolete), což ale nic nemění na tom, že i tenhle debut mě dost baví.


 

Bhut //

 

Cold In Berlin - The Comfort Of Loss & Dust (2015)  ochutnávka  naše recenze

Vše podstatné vlastně zmiňuji v recenzi. Nyní jen přihodím, že je to velice povedená deska, která dokáže oslovit příznivce stylového doomu. Chce to cvik, chce to si zvykat, ale nakonec je prožitek dostatečně působivý.

 

demo tip

Löbo - Danaca (2008)  ochutnávka

Jedno demo, jedna skladba, jedna čtvrthodina intenzivního rozjímání. Drone sludge doom, který dokáže citlivě rozebrat momentální stav posluchače. Jedna ze tří hodně silných nahrávek téhle kapely (ostatně, víc jich nevydali). Po demu přišel velice strhující debut Älma (i ten vřele doporučuji) a krátké lehce odlišné EP Nöite. Kapela bez zpěvu, která nikam nespěchá. Jen škoda, že už její život byl ukončen, ačkoliv by se asi spíš hodilo říct, že se rozplynul ve vesmíru, protože právě prostor kosmu je bratrem téhle hudby.

 

OSI - Blood (2009)  ochutnávka  naše recenze

Takováhle pohodička snad ani nepotřebuje komentář. To se prostě musí slyšet. Tahle deska má všechno. Dokáže chytit úměrně svižnou melodií a taky se hezky zatáhnout do vážnějších zádumčivých poloh.

// Sarapis: Další zubem neohlodaná placka, zrovna dneska jsem poslouchal i debut, rovněž doporučení. Minimálně do roku 2009 jsou OSI zárukou kvality. Takže souhlas s tebou, Bhute, i s tím sympaťákem co napsal recku:)

 

Dreamlike Horror - Delightful Suicides (2005)  ochutnávka

Vzpomínáte ještě na klávesačku Ancient? No jasně, Deadly Kristin. Tak takhle dívčina před deseti lety vydala dost pochmurnou desku. Je to dost doom a taky je to dost psycho. Možná bych ani nedoporučoval tuhle nahrávku pouštět doma o samotě před spaním během velmi sporého osvětlení. Prim tu hrají klávesy a ženský velmi velmi barvitý vokál. Nálady se střídají a dojde tu jak ke gothickým vzpomínkám, tak k totálním nervákům. Metalové koření není vyloučeno, ale jeho užití je vyloženě minimální, ovšem když přijde, tak to stojí za to (Damien). Pak tu jsou i instrumentální kusy jako The Labyrint Of Qena, které dokážou rovněž zahýbat s psychikou. Osobně na podobných věcech dost ujíždím, takže asi málokoho překvapí, že nahrávku považuji celkem za klenot.

 

Diabolical Masquerade - Death’s Design (2001)  ochutnávka  naše recenze

Další chuťovka pro otrlé. Ačkoliv pohled do playlistu alba dává tušit spíš grindovou kapelu, pravdou je, že se jedná o avantgardní black. Ovšem opravdu divoce a šíleně provedený. Popisovat něco takového se dá velmi těžce, takže už i z toho důvodu dávám k poslechu celé album. Vlastně i výběr jen jedné stopy by byl prakticky nic neříkající. Tahle deska se musí poslouchat v kuse.

 


 

Garmfrost //

 

Klone - Here Comes The Sun (2015)  ochutnávka

Klone mi zní čím dál víc jako výborná grungeová kapela. Tentýž rozervaný duch, nakřáplý hlas a vypjaté emoce. Jakoby Alička Čejnsnová chtěla hrát tak jak Opeth. Zatíženi tvrdě metalovou minulostí rvou do svého rocku hodně progrese  s fenomenální rytmikou, výsledek zní úžasně. Nic nového pod sluncem, jen prvotřídní porce silných chutí.

 

Amestigon - Thier (2015)  ochutnávka

Mrazivé, epické, podmanivé. To všechno je nová deska rakouských Amestigon. I když se tato kapela tváří jako vedlejší produkt členů slovutnějších pojmů evropského black metalu, v ledasčem je i předčí. Dokazují, jak hezky se může dařit zkombinovat black s doomem, aniž by jeden podlehl druhému. A ten hlas…

 

Arcturus - Arcturian (2015)  ochutnávka  naše recenze

Prvotní nadšení z novinky notně opadlo a už si nemyslím, že se jedná o zásadní počin letošního roku. Na druhou stranu nepatřím ani mezi ty, co album odsoudili coby průměrnou zbytečnost. Album se poslouchá moc pěkně a nebýt někdy víc než dost falešného zpěvu a občasné vatové vycpávky nemám přílišných výhrad. Více se o tomhle díle rozkecávám v recenzi.

 

Osculum Infame - The Axis of Blood (2015)  ochutnávka

No jo, no jo. Mňamy, mňamy. Stačí? Na pokračování výživného minialba Consuming the Metatron jsem čekal jako na smilování. Black a death spolu s doomem v prackách temných Francouzů smrdí sírou a zároveň neskonalým šarmem. Album se stejně jako EP sune spíše v pomalejším tempu, ale sypaček se taky nebojí. Nemám zatím názor pevně ukotvený, ale vím, že se mi The Axis of Blood líbí.

 

Zatokrev - Silk Spiders Underwater… (2015)  ochutnávka

Nepatřím mezi znalce pomaláčů Zatokrev. Novinku jsem si pustil ze zvědavosti a hned jsem propadl kouzlu jejich umění kombinovat doom, sludge a špetku smrti. Jejich styl není nijak objevný, vývojový, ale schopnost napsat zajímavý riff, rozepsat jej spolu s mnoha dalšími do epické balady, která se netopí v rozměklém balastu se cení. Nevím, jak dlouho mi jejich společnost bude vyhovovat, ale zatím novinku řadím mezi to nejlepší, co jsem v květnu slyšel.

 

Ad Nauseam - Nihil Quam Vacuitas Ordinatum Est (2015)  ochutnávka

Disharmonický death metal prvotřídní kvality s přesahem do nedozírných dálav. Vše je dovoleno a zároveň zůstává extrémní. Nejen to. Extremitě dávají úplně jiný význam, než je v death metalu běžné. Pro fans Ulcerate a Gorguts povinnost! Itálie dává světu další podstatné jméno.

// Jirka D.: Pro mě rovněž zjevení a zajímavá deska, ve které jsou ti Gorguts možná slyšet hodně, ale možná taky ne. Prostě moderní extrémní metal dneška - disharmonie, složité rytmy a neustálý tlak na posluchače.

 


 

Sarapis //

 

Arcturus - Arcturian (2015)  ochutnávka  naše recenze

O Arcturus už se zase mluví - vydali desku. Obojí je dobře. Album v mých uších pozvolna roste, i když nedokonalosti nelze přehlédnout. Je otázkou, zda citace z vlastních starších děl jsou záměrné (podobně jako u vědců, kteří honí body), nebo šlo o nečekané vyplynutí. Odpověď však není důležitější než pocit každého z posluchačů. Album brzy na pár týdnů odložím a pak se k němu opatrně vrátím. To bude teprve zkouška jakosti!

 

Peeping Tom - Peeping Tom (2007)  ochutnávka

Nějak takto by prý Mike Patton viděl mainstreamový pop. Toto by chtěl pravidelně slýchat v rádiu a potkávat v Billboardu. Schválně si zkuste najít pár songů tohoto projektu a pak se zamyslete, jestli byste to tak skutečně chtěli... Já ne. Je to album blázna, kterého většinou poslouchají taky jenom blázni. A těch by nemělo po světě lítat moc. Jsou tu hitovky, které by se v éteru s patřičnou podporou uchytily snadno, ale těch několik divokostí, Pattonových hlasových podivností a aranžerských vychytávek by mělo zůstat daleko před branami nákupního konzumu. Už jen kvůli tomu, jak kvalitní materiál a provedení to je. To mi se středním proudem jaksi nejde úplně dohromady. Mimochodem i ten rap v "Getaway" požírám i s navijákem.

 

Lemmy Kilmister - Motörhead (české vydání 2009)  ochutnávka

Zatímco u publikace "Jmenuju se Ozzy" jsem byl buď pochcaný smíchy nebo v šoku, Lemmyho autobiografie má svoje přednosti především v mapování a popisu atmosféry dávných dekád, hlavně 60. a 70. let. Kapitoly o spolupráci s Hawkwind patří mezi nejlepší pasáže knihy. Historky, kdy se člen kapely jde na chvilku před koncertem projít a pak se objeví až po pěti letech na pódiu s úplně jiným souborem, se těžko dají vymyslet. Ale hlavně dokládají, jak uvolněně hipíci žili a že to svým způsobem byla romantická doba. Na hlad a existenční problémy však Lemmy taky nezapomíná a když už na závěr nevíte, co si z knihy vůbec odnést, tak aspoň to, že Motörhead je trpělivě vydřený a poctivý ROCK'N'ROLL, by vám v hlavě zůstat mělo.

 


 

Sorgh //


Arcturus - Arcturian (2015)  ochutnávka  naše recenze

Na nový Arcturus jsem byl zvědav opravdu hodně. Zároveň sem se taky dost bál. Zatím to vidím tak, že to není úplně marné album, celkem navazuje na poslední desku, ale že bych se z toho podělal, to ne.

 

Morbid Angel - Gateways To Annihilation (2000)  ochutnávka

K pochopení nového směru Morbid Angel si pouštím klasiku, krásnej, technickej death.

 

Morbid Angel - Illud Divinum Insanus (2011)  ochutnávka

Tolik dehonestujících reakcí tahle deska schytala, až to hezké není. Klasičtí Morbidi to nejsou, ta změna stylu je hodně výrazná, což spousta lidí neunesla. Ale to album má něco do sebe.

 

Mastodon - Once More ´Round The Sun (2014)  ochutnávka  naše recenze

Mastodon zas takovej kámoš nejsem, ale tohle si vždycky rád pustím.

 



Symptom //

 

Nils Frahm - Spaces (2013)  ochutnávka

Kliknout, nekliknout… Toho dne jsem kliknul a otevřel se přede mnou docela nový svět hudebního vyjádření. Když ne formou, tak osobitostí určitě. Právem oblibovaný německý hudebník a skladatel sestavil svou desátou desku ze dvouleté sbírky živě nahraného materiálu. Tohle se soudruhům vážně povedlo.


Sóley - Ask The Deep (2015)  ochutnávka

Tak nevím, jsem v rozpacích, přibrání kytaristy působilo jako předzvěst ještě větší koherence (nyní) trojlístku. No, zdání často klame a zatím jen sílí vzpomínka na milovanou desku We Sink. Novinka je jistě intimnější a plná osobních významů, ale zároveň poměrně těžko proniknutelná (minimálně nyní).

// Jirka D.: Zahanbeně přiznávám, že nová deska mi zatím uniká, ač mě ta předchozí, zmíněná We Sink, bavila a baví hodně. V Sóley jsem tehdy cítil velký potenciál a jsem vlastně hodně zvědav, jak se bude tahle dívčina vyvíjet...


Drudkh – A Furrow Cut Short (2015)  ochutnávka

Albu se moc vytknout nedá, jsou to Drudkh se vším všudy. Hodnotím, že kapela s většinou nahrávek přináší nějaké ty inovace a zároveň stále drží vysoký standard. Na druhou stranu, na kolena jsem padl jedině před čtvrtou řadovkou Blood In Our Wells. Na třetí stranu: novinka mě baví, hodně.


The Prodigy – The Day Is My Enemy (2015)  ochutnávka  naše recenze

Na počátku nebylo nic, pak přišlo The Fat Of The Land a tak trochu mi otřáslo s žebříčkem hudebních hodnot, dlouho nic a letos trefa do černého. Tahle země přeci jen je pro starý…


Billie Holiday – The Centennial Collection (2015)  ochutnávka

Až vědci přestanou s oživováním mamutů a zaměří se na hudební velikány, pak se možná dočkáme dalšího alba Lady Day. Do té doby nezbývá než vystačit s výbory z díla – a tenhle se povedl.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Coornelus / 31.5.15 21:22

Jirko, nejseš v tom sám s těma FNM. A to jsou moji n.1. Musim to nechat odležet a zkusit naživo. Album of the Year mi taky ze začátku nelezlo do hlavy a teď má u mě svoje místo. Jinak ještě musim veřejně poděkovat panu Bhutovi za tip na Cold In Berlin, které jsem vůbec neznal.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Coornelus / 31.5.15 21:22odpovědět

Jirko, nejseš v tom sám s těma FNM. A to jsou moji n.1. Musim to nechat odležet a zkusit naživo. Album of the Year mi taky ze začátku nelezlo do hlavy a teď má u mě svoje místo. Jinak ještě musim veřejně poděkovat panu Bhutovi za tip na Cold In Berlin, které jsem vůbec neznal.

Jirka D. / 1.6.15 6:52odpovědět

Album of the Year mám moc rád pro jeho atmosféru a skladby typu Stripsearch a Last Cup of Sorrow, první desky (i ty s Chuckem Mosleym) zase pro rebelství a vlastně úplně jiný, stylotvorný přístup k rockové muzice, a desky z prostředka pro jejich (bez přehánění) genialitu. Na té poslední nenacházím nic z toho a jsem zatím tak nějak zmaten.

Tomáš / 31.5.15 15:36odpovědět

Také musím pochválit, Ozvěny čtu raději než klasické recenze.

Bzuco / 31.5.15 10:58odpovědět

Skvela vec , tieto vaše redaktorske ozveny. Z posledne mesiace som si vždy nasiel niečo zaujimave v nich. Len tak dalej :)

Echoes / 31.5.15 14:45odpovědět

Děkujeme! Smysl článku je přesně takový a jsme rádi, že to funguje.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky