Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Neurosis - Fire Within Fires (2016)  ochutnávka

Na první místo nejhranější desky by správně mělo patřit níže uvedené album od True Widow, ale snad jakási úcta k matadorům posunula zcela na špici novinku Neurosis. Prvních pár poslechů je na jistotu a na jistotu mi přijde i deska jako taková. Přesvědčivá? Rozhodně ano. Dvakrát ano. Inovativní? Nikoliv. Ale nic takového jsem ani nečekal, takže nespokojenost není na místě. Plynulé pokračování minulého alba je slyšet hodně a těch 40 minut je tak akorát. Neurosis umí, ale svoje pozice už dál neposouvají. Ostatně už toho udělali dost.

True Widow - Avvolgere (2016)  ochutnávka

True Widow se mi dostali pod kůži neuvěřitelně snadno a trošku netypicky na přejezdu Buchlovských kopců při služebce na Slovensko. Jejich podladěné málo mi aktuálně dostačuje jako nic jiného a hodláte-li použít nějaké objektivní důkazy, že jsem vedle, budu imunní.

// Victimer: Poetika štěrku, vrzajících dveří předsíně a obyčejné krásy kolem nás. Mile primitivní rock, ve kterém nacházím vše podstatné. Velká závislost posledních dní.

Thy Catafalque - Meta (2016)  ochutnávka

Pro mě zásadní projekt, který po několika více nebo méně zásadních deskách trochu slevil a třeba minulé album Sgùrr tak nějak nevyhledávám. Nová deska je ve fázi oťukávání a zatím mám dojem, že zní dobře. Možná trochu jako snaha znít jako starší desky, s tvrdší fasádou, ale to teď tak nějak neřeším. Jisté je, že Meta bude zrát, bude se proměňovat, ale neztratí se.  

Nick Cave & The Bad Seeds - Skeleton Tree (2016)  ochutnávka

Nadšení z minulé desky střídají lehké rozpaky z té aktuální, jejíž pozadí formované rodinnou tragédií je dobrou výchozí pozicí k jejímu pochopení, ale samo o sobě mi to jaksi nestačí. Na druhou stranu z řad redakčních kolegů je slyšet maximální nadšení a tak bude potíž asi na mé straně. Album rozhodně nezavrhuju a neodkládám, ale stejně tak si zatím nechám všechny superlativy v kapse.

Touché Amoré - Stage Four (2016)  ochutnávka

Tuhle kapelu jsem začal poslouchat s předchozím albem, na němž mě jejich mix hardcoru a emíčka docela chytl, i když zvukově to byla bída. Nová deska se zdá prostým pokračovatelem předchozího, což mi aktuálně nijak nevadí … možná i proto, že za velkého znalce Touché Amoré se nepovažuju. Taková pohodová poslechovka, stačí.

// Victimer

Thy Catafalque - Meta (2016)  ochutnávka

Tamás Kátai je znovu zpět. Tento rok už potřetí… Dnes se svým metalovým know-how Thy Catafalque. Zvuk minulého alba Sgùrr se ještě odráží v ozvěnách a taky pocit, že to byla dobrá práce, ale v rámci tohoto projektu spíš taková obyčejnější. Novinka Meta se zpočátku jevila jako pokračování drsnější tváře Thy Catafalque, ale řekl bych, že jediné co je drsnější, je Tamásův přístup k metalu, který se snaží drhnout co možná nejdřevněji. Jeho riffy jsou špinavější a hnilobnější jak dřív. Jinak je novinka hodně pocitová a experimentálně vzletná věcička. Pomalu se do ní dostávám a ona se mne snaží pořád překvapovat. Budeme kamarádi, vypadá to, že ano.

In The Woods… - Pure (2016)  ochutnávka

To byla doba. In The Woods… se skutečně probudili a nahráli nové album. Je čisté a ničím nesvázané, tak jak mu velí jeho název. Nový výraz kapely má rozhodně daleko k avantgardě, nebo jinak těžce vstřebatelným prvkům, které jakoby se držely stranou za tlustým sklem, za nímž je zvuk i míra rozpoznatelnosti záměrně rozmazávána (Strange In Stereo). Kdepak. Novinka je nejpřímočařejším albem kapely. V jeho průběhu se sice dostane i na širší plochy a taková skladba Transmission Krs znovu rozhodí smysly typickou prostorovostí, ale jinak je tahle nahrávka jinde. Je přehlednější a jde jen o to si na ni zvyknout. A také na nový vokál Mr. Foga, který mi pasuje do Old Forest (letošní album Dagian mám vážně rád), ale u In The Woods… je přece jen nováček. Typické prvky a způsoby vyjádření zůstaly, změn je ovšem taky docela dost. Poslední poslechy jsou přes všechny předchozí spekulace docela pozitivní, třeba jsem tu domnělou skořápku už prolomil. Recenze každopádně bude.

// Jirka D.: Asi budu patřit k těm, kterým novinka In The Woods… nijak neučarovala. Navazovat po takových letech není na co a současný metal je prostě jinde. V jeho kontextu mi Pure přijde jako příliš obyčejná deska, která by bez berliček kapelní historie neměla šanci.

Neurosis - Fire Within Fires (2016)  ochutnávka

Dopadlo to přesně jak jsem čekal a chtěl. První poslech roven nule. Nevýraznost, okleštěnost, něco, co nikdy nevykvete. No jo… ale protože to vykvést ani nemá! Pár dní pauza a pak to přišlo. Přirozeně a samo. Dnes jsem schopen říct, že Fires Within Fires je znovu albem, které mne plně pohltilo. Bráním se superlativům, ale jsou místa, kdy je tahle deska skutečně excelentní. Suchá a krátká výprava. Je to klasika a je docela dost možné, že mi novinka časem zapadne a zpět vylezou staré dobré kousky letité diskografie, ale zatím to funguje. Uvidíme dál. Z minulé desky jsem měl občas pocit jisté sterility, i když ji mám taky hodně rád. Dnes ten (možná) profesorský přístup postrádám. A jsem rád.

Mouth Of The Architect - Path Of Eight (2016)  ochutnávka

Mouth Of The Architect se dají považovat za jedny z šiřitelů zásadního odkazu Neurosis, ze kterých dnes zbyl jen zlomek původního vlivu. Tahle kapela je už úplně jinde. Kvalitativně jedna z těch lepších, ke kterým se můžeme dostat a dosavadních pět alb je toho důkazem. To nové je venku sotva pár dní a já se z jeho přítomnosti vyloženě těším. Baví mě v něm brouzdat a zkoumat jej. Vede atmosféričnost, přehlednost a uhlazenější projev, ale není to na úkor ničeho a nikoho. Je to takové přátelské boření, které se snaží čím dál častěji dostat pryč od všeho negativního, ale kus vzteku tam přesto pořád zůstává. Zatím si Path Of Eight nedovolím hodnotit, jeho proměnlivost je docela slušná, a tak si na závěrečné resumé ještě počkám.

Celtic Frost - Monotheist (2006)  ochutnávka

Celtic Frost a Monotheist. Návrat, který měl váhu. Valivé riffy, důkladná fascinace tmou, spojení thrashe a doomu v jeden díl temné drtivé síly. A taky té éterické, protože Monotheist není jen hrubé a těžkotonážní. Má více tváří. I na něm je ovšem vidět, a hlavně slyšet, že Fischer chce poslední roky znít maximálně temně a zatěžkaně. Dokázal to už v Apollyon Sun a, po kolapsu Celtic Frost, také ve svých Triptykon. Všechny tyhle projekty a jejich alba mají jedno jisté - jako nit se jimi vleče síla noci. Fischer ji po hudební stránce ovládá snad nejzdatněji ze všech.

// Bhut: I Am Dying God, Coming Into Human Flesh… Vždycky, když tohle slyším, tak jsem celej pryč. Úžasná deska, která má v mém žebříčku rovných sto bodů. Neskutečně podmanivá a tajemná atmosféra.

Myrkgrav - Trollskau, skrømt og kølabrenning (2006)  ochutnávka

Tomuto projektu jsem nikdy nevěnoval pozornost, ale když jsem si dělal pořádek v různých epic / viking / black kapelách, na Myrkgrav jsem narazil s poznámkou, že se nejedná o krok vedle. Byla to pravda. Album z roku 2006 je jediným velkým, jinak kapelu zdobí spíš různé mini-nahrávky a kooperace. Nyní vše tak trochu spí a čeká se co bude dál. Na svém jediném albu zní Myrkgrav přesvědčivě. O čisté vokály se stará Sindre Nedland z In Vain a v jeho výrazu slyším Vintersorga. K Vintersorg bych ostatně Myrkgrav přirovnal celkově, vedle nebude ani srovnání s Windir nebo Thyrfing. Naladěn na tuhle epicky bojovnou notu jsem si poslech Trollskau, skrømt og kølabrenning rozhodně užil.

Jerusalem - V kruhu (1992)  ochutnávka

Goticky ponurý pop / rock z jižních Čech. Kapela, která svého času patřila pod křídla Oceánu a byla k němu přirovnávána. Synťáky ale protentokrát nechme stranou. Z alba V kruhu je cítit hlavně gotická kytarovka, temné emoce a povedené skladby kapely, která si tenkrát říkala o pozornost. V kruhu je dobrá deska, dodnes ji mám rád, protože se objevila ve chvíli, kdy jsem sám po podobné muzice silně toužil.

Po té smršti novinek, která se na nás během září vyvalila, ani nešlo jinak, než se u pár z nich zastavit. Všechno ale stihnout nešlo, to by bylo jen pár letmých a nic nevypovídajících poslechů, nebo bych musel mít tolik času, kolik prostě mít nikdy nebudu. Čtyři z nich jsem ale zvládl slušně (viz. výše). Nové Opeth si zatím nechávám stranou, protože tady to nejspíš hodně hodin strávených pečlivým poslechem vyžadovat bude. Nová Brujeria nějak nemá šmrnc, dal jsem ji hned pryč a Pain s In Flames už ani nebudu pokoušet, jde to mimo mě. Ancient zněli docela ostře (jen jeden poslech) a na Darkthrone zatím není nálada. Co jsem ale stihl docela slušně, to bylo pár návratů. Třeba ten k norským Hades a jejich navztekané vikingské plavbě The Dawn Of The Dying Sun (1997), nebo k dalším bergenským patriotům Aeternus (... And So the Night Became, 1998). Staří Mithras jsou impozantní záležitost a na jejich novinku po x letech se těším opravdu hodně. Malé opáčko starších desek Inquisition kvůli recenzi pak už jenom potvrdilo, že v září se u mě doma zase trochu přitvrdilo. A nebylo to na škodu.

// Bhut

SubRosa - For This We Fought The Battle Of Ages (2016)  ochutnávka

Tahle deska u mě zafungovala na první dobrou. Už během prvních tónů úvodní skladby, kdy se rozechvělo drnkání na housle mi naběhla husí kůže. Vyloženě jsem si zamiloval druhý kousek Wound Of The Warden, ze kterého nepřestávám být v úžasu. Celá deska však má neskutečně podmanivou atmosféru a obrovskou sílu. A její závěr je opět grandiozní. Píšu si stranou, že na konci roku o nich ještě bude řeč v samotném sumáři…

// Victimer: SubRosa jsou svým ojedinělým pojetím doomu mistry oboru, ale u novinky mám trochu problém zachytit její pravou tvář. Ale hůl nad ní nelámu, od toho jsem ještě daleko. Platí ovšem jedno - před lety jsem si zamiloval album No Help for the Mighty Ones a to jen tak něco nepřekoná.

Inquisition - Bloodshed Across The Empyrean Altar Beyond The Celestial Zenith (2016)  ochutnávka  naše recenze

Majestátný black, který mi furt podsouvá srovnávání s Immortal. Jenže tihle xichti na to jdou trochu jinak. V prvním pohledu poměrně primitivní smršť, jenže detaily tvoří celek a když se na ně zaměříme, máme co dělat, abychom uchopili jejich podstatu a smysl. V téhle desce se toho pod pokličkou děje opravdu hodně. Každým poslechem objevím něco nového a to je vlastně fajn. Originální a nadstandardní, prostě úctyhodný black metal.

// Victimer: Někteří fans trochu brblou, že už to není ono, ale já si pořád myslím, že novinka je velmi dobré album. Je fakt, že rychta jako Ominous Doctrines of the Perpetual Mystical Macrocosm se slyší málokdy a na tu novinka nemá, ale pořád to šlape velice slušně.

Spectral Lore - III (2013)  ochutnávka

Ne moc známá, zato dostatečně nápaditá kapela. Zatím poslední album je hned dvojdiskem s ukrytými výtečnými melodiemi. Trochu syrovější zvuk, důraz na kytary a klasické black metalové pidlikání. Divočina jde stranou, tohle je poslechová věc s okamžitým účinkem.

Neurosis - Fire Within Fires (2016)  ochutnávka

Kapela, kterou jsem ještě před pár lety znal jen dle názvu. Pak stačil koncert a následný propad jejich tvorbě. To říkám proto, že k jejich hudbě se musí přistupovat trochu jinak, než k ostatní muzice. Řekl bych, že tohle album prostě nebude fungovat na první dobrou. Člověk se do toho musí trochu ponořit. A se zažitou starší tvorbou to jde o poznání lépe. Cesta je totiž předurčená už deskou předchozí. Jsou tam pasáže, které jsou jasně dané a takřka očekávatelné, jenže, tohle JSOU Neurosis. Navíc mě ta svým způsobem jednoduchost opravdu baví. Pak tu jsou momenty, které rostou každým poslechem a mají v sobě neuvěřitelnou energii. Prostě zase majstrštyk, ale ještě čekám, až si to všechno sedne.

Venom - Metal Black (2006)  ochutnávka

Objevná tahle deska vůbec není, není ani kdoví jak dechberoucí s nehynoucími hity. Jaká tedy je? Tak především je hodně divoká, je hodně špinavá a je hodně pekelná. Je to prostě Venom ve fázi svého druhého návratu, ve fázi naštvanosti a chuti zase hrát něco živelného. Primitivní deska s jednoduchým poselstvím a filozofií (k pochopení textů vám stačí znalost cca deseti slovíček na téma peklo, zlo, satan). Co se mi na ní teda libí? Tak zaručeně to bude přímočarost desky a její nenáročnost. Některé songy prostě fungujou jako solidní výplach a skvělé odreagování. Třebaže to není nejsilnější deska ansámblu - mě tohle dílo dosti baví. Společně s následujícím albem Hell jde o to poslední, co se mi od nich zamlouvá.

Přehrávači neunikla ani řada novinek. Tak třeba Brujeria, ta je tak primitivně blbá, až je dobrá. Ancient se vrátili s nápady, které volně navazují na tvorbu starou přes deset let. A musím se přiznat, že mi to sedlo a baví mě to. Darkthrone jsou pro mě kultem a nová deska je opět o přístupu. Snad už nikdo na světě nedoufá, že natočí následovníka syrové tvorby končící někde u Panzerfaust. Z veselého hard rocku potěšila novika Crobot. Z chytlavého rocku říznutého lo-fi a trochu i gothic rockem velice zaujali Dead Rabbits. Z domácí scény mě posadila na zadek Mortifilia. ...a tak bych ještě mohl chvíli pokračovat, ale o dalších zajímavých nahrávkách bude řeč zas někdy jindy.

// Garmfrost

In The Woods… - Pure (2016)  ochutnávka

Ani nevím, jestli jsem měl nějaká očekávání stran hudebního vývoje jedné z nejosobitějších kapel devadesátých let. Nečekal jsem, že se vůbec vrátí a tak jsem jen pln zvědavosti pustil Pure do svého nitra a ono… je to jiné. Vůbec ne experimentální, naopak víceméně přímočaré. In The Woods… vsadili na atmosférickou strunu a dost mi připomínají první dvě alba Green Carnation, kde většina členů kdysi figurovala. Možná se to časem změní, ale zatím vyhrává naprostá spokojenost spojená s mrazivým nadechováním.

Insomnium - Winter's Gate (2016)  ochutnávka

Minulá deska zaznamenala obrovský nárůst popularity a víceméně i přes hráčské mistrovství určitou stagnaci. Bylo otázkou, zda lapnou druhý dech, nebo půjdou do pop artového háje. Winter's Gate je jedna jediná skladba plná odboček, překračování vlastního stínu a v neposlední řadě i úniků z jednoznačnosti. První dojem může působit rozdrobeně, ale ono to jako celek úžasně funguje. Vichřice jsou střídány jemnými trylky i pochmurnou valivostí. Album je místy poněkud syrovější než předchozí počiny. Jsem zvědavý na reakce fans této éry.

Blood Incantation - Starspawn (2016)  ochutnávka

Astrální smrt bují v temné síti amerických deathers Blood Incantation. Kapela funguje pět let, ale Starspawn je jejich debut. Svoji představu o temném deathu prokládají technickou vyspělostí starých matadorů, kterými rozhodně nejsou. Mladá krev z Colorada je vítána za uznalého i frenetického potlesku. Předpokládám, že nám kluci ještě ukážou, zač je v Americe perník.

Heaven Shall Burn - Wanderer (2016)  ochutnávka

Nikdy jsem Heaven Shall Burn nemusel a Wanderer jsem si pustil, jen abych se utvrdil ve svém názoru. Proto jsem udiveně zíral na parádní salvu melodického metalu, řinoucí se z beden. Jako první mě napadlo, že byť se jedná o velice okaté opisování stylu legendárního období vrcholu melodeathového období s Colony a Whoracle v čele, v moderním pojetí má Wanderersílu uragánu a nápadů na rozdávání. Bonusové disky mě nezajímají. Nebýt jich, nic se nestane.

Sheidim - Amidst the Ashes of Consciousness / In the Light of the Dying Stars EP (2015)  ochutnávka

Sheidim jsem doposud neznal. Až po poslechu debutového Shrines of the Void mi bylo bývalým kolegou Dalihrobem doporučeno, ať si pustím toto EP. A měl recht! Naprosto jiná kapela. Debut je normální blečík, který časem vyšumí. Doufám, že se kapela vrátí k soundu hnusárny zde zaznamenané. Je to jen pár minut dlouhé peklo, ale svojí naléhavostí čaruje v hnědé louži barvitý obraz. Totální námrd je zahuhlán v pekelném guláši, který zachutná jen otrlým. Smradlavý odér povane kolem ještě hodně dlouho.

Hodně nového mi tento měsíc projelo ušima. Ale zatím fakt jen projelo. Nový Opeth jsem zkusil jednou a to je málo. Návratový Ancient jsem dal dvakrát a nevím. Asi dobrý. Arctic Thunder of Darkthrone je pecka jako vždy! Pochmurná záležitost Visions in Bone od The Wounded Kings zapůsobí s prvním padavým listím. Ohromila mě hrobka De Secretis Naturae Alchymica od Temple of Gnosis. Thy Catafalque mě už asi přestali definitivně bavit a Coming Home od Pain je srajda majda. Naopak se mi zamlouvá nová sbírka posmutnělé agónie od Eye of Solitude - Cenotaph. Nechtěl bych vynechat ani návratovou pecku od domácích Demimonde. Ale o té se rozepíšu v recenzi.

// Ruadek

Devin Townsend Project - Transcendence (2016)  ochutnávka

Nová Devinova deska je čímsi, k čemu se z mé strany těžko kriticky vyjadřuje. Snad poprvé jsem v ní zaslechl mnou doživotně milovanou Ocean Machine. A mnohem víc. Jasný, je to Devin se vším, co k němu v posledních letech patří. S klady i zápory. Přeberte si to, stal se z něj umělec, kterého lze milovat nebo nesnášet. Z mé strany je to zatím pouze jediné zklamání (Z2), což se mi zdá až neuvěřitelné. Novinka je nadýchaná, plná úžasného zpěvu a výrazných metalových vyhrávek s jasným rukopisem autora. Pořád nadstandard, i když by se mohlo v mnoha ohledech ubrat z “pompéznosti” a znít místy jinak. Takto nadšený jsem každopádně z Devina už dlouho nebyl. Ten celek prostě funguje.

// Victimer: Album na úrovni, řekl bych. Nějakých velkých prohlášení se ode mě nedočká, ale Devin pořád umí, to bezesporu ano. Recyklace sebe samotného přijde na mysl pouze s úvodní Truth (no schválně, proč asi?) a dál už to je docela příjemná záležitost.

Oddarrang - Agartha (2016)  ochutnávka

Finové Oddarrang připomínají post-rockové období Jagga Jazzist, orchestrální smažbu hlukových divočin Sigur Rós a jim podobných z Islandu a částečně experimentátorství takových Portico. Ještě před pár dny jsem byl na větvi z jejich geniálního počinu In Cinema aby stihli uvolnit na BC k poslechu novinku už kompletně celou a je to nářez. S vývojem v poslední době to začíná vypadat, že mám v kandidátech na alba roku jasno. Tohle bude jedno z nich.

Delerium - Mythologie (2016)  ochutnávka

Další zástupce v řadě elektronicky - popových projektů pánů Leeba a Fulbera z Front Line Assembly. Tento projekt je více dítkem Leeba, Fulberův Conjure One mi povětšinou sedí o něco víc. Tvář Delerium model 2016 není nijak zásadně odlišná, beaty hladí, zástup pěveckých jmen zdá se nekonečný. V přestávkách mezi studiovkami Front Line Assembly a agresivními bočními projekty je tohle výtečná dávka romantiky, ve které slyším tunu odkazů na staré dobré Front Line Assembly (třeba zpětnou obrácenou vazbu klavíru).

Lost In Kiev - Nuit Noire (2016)  ochutnávka

Deska číslo dvě je pro mě obrovská věc. Celá tahle kapela je pro mě něčím naprosto jiným, zásadním. Takže očekávání byla taková, že je druhotina prostě nemohla splnit. Vydat svou první desku takhle silnou, to chce vlastně i docela odvahu. Nocí zahalená dvojka je jiná, přesto naprosto jasný následovník a pokračovatel. Kapela nestojí na místě, míchá do toho elektroniku, nové postupy, halí věci na úkor energie do hutnější atmosféry. A zní to skvěle, jde asi jen o to si zvyknout. Těšte se na recenzi a rozhovor s kapelou, které chystám už velmi brzy.

// Jirka D.: Lost In Kiev jsou určitě zjevením, jejich první album beze sporu. K novince přistupuju o poznání střízlivěji, ale její pozice je slabší tím, že moment překvapení je prostě fuč. Jinak ale dobrý.

pg.lost - Versus (2016)  ochutnávka

Srdcovek není nikdy dost, takže té další konečně vyšla po tolika letech řadovka. Post-rockové žrádlo pro intelektuály? Kdysi velká senzace ze Švédska nadále baví svým smyslem pro tvorbu intenzivního prožitku, který nemusí mít kolem sebe tunu napatlaných aranží ani zpěv. Písničkovější tvorba jim pomohla, je to v zásadě stále jednoduché, přitom to na tomhle levelu dokáže dělat jen málo kapel.

// Sarapis

Big Big Train - Folklore (2016)  ochutnávka

Nahrávkou Folklore se prokousávám už nějaký ten pátek. V čem je problém? Noblesně s prstem v nose zahraný prog, perfektně zaranžováno, chytlavé skladby, místy až popová otevřenost, vyzrálé kompozice, vše na svém místě...V čem je tedy ksakru problém? Je to hrozně dlouhé. Sedmdesát minut sice není úplně našponovaná stopáž, ale stále mám pocit, že mohla být nahrávka o kousek kratší. Přece jen se album houpe převážně v pomalých tempech, začátek The Transit Of Venus Across The Sun dokonce zní jako pohřeb. Jinak ale skvělé spojení prog rocku a folklóru a určitě teprve jen začátek mého zkoumání diskografie Big Big Train. Ani s Folklore jsem ještě neskončil.

The Dear Hunter - The Migrations Annex (2013)  ochutnávka

Může se zdát, že The Dear Hunter jsou podezřele nenápadní a skrytí, ale ono je to nejspíš tím, že jsem na ně dosud nikde nenarazil. Na EP The Migrations Annex jsem narazil náhodou a až poté, co jsem si nahrávku oblíbil, jsem zjistil, že jde vlastně jen o takové přebytky  z alba Migration (2003). Přebytky to jsou výživné. Přímočaré skladby s hitovým potenciálem a prog rockovým akcentem. Specifickým prvkem je určitá divadelní teatrálnost a krapet afektovaný vokál Caseyho Crescenza. Je zde cítit podobná tendence spojování moderny s klasickými rockovými postupy, jak to lze slyšet např. u novodobých Pain of Salvation nebo Beardfish. The Dear Hunter mám na seznamu, jejich koncepční hrátky zní vyzývavě.

Hearse - Single Ticket to Paradise (2009)  ochutnávka  naše recenze

Do mého přehrávače se v září dostala i alba kapel, které to mají už nějakou dobu spočítané. Jednou z nich jsou Švédové Hearse v čele s vokalistou Johanem Liivou, o němž je známo, že řvával u Arch Enemy. Poslední připomínka jeho kapely Hearse je už sedm let stará, od té doby je death’n’rollový kolotoč přikrytý plachtou. Single Ticket to Paradise je sympatické album, k němuž se čas od času vracím, když je dlouhá chvíle. Obsahuje hitovky i hoblovačky, v závěru dokonce polobaladu. Nic extra nečekejte, ale jako repelent proti podzimním chmurám funguje album spolehlivě.

Little Angels - Young Gods (1991)  ochutnávka

Druhou kapelou, která je v současnosti neaktivní, je Little Angels. Vlastně ji ani pořádně neznám, ale album Young Gods jsem kdysi jako děcko pořád poslouchal na kazetě, takže bylo jen otázkou času, kdy si na ně vzpomenu. Po minimálně 15 letech mi svitlo a první poslech v dospělém těle byl tedy zážitek. Hity jako Back Door Man, Young Gods nebo I Ain't Gonna Cry mě fakt položily. Což mi nakonec i stačí. Sice dobrá třetina alba (které má šílených 68 minut - na rockovku docela masáž) mi byla v dětství ze zjevných příčin zapovězena (na druhé straně řinčela Cinderella - Night Songs), o to nejlepší jsem stejně nepřišel. Takže Stand Up, Stand Up a pořádně nahlas!

// Sorgh

Neurosis - Fire Within Fires (2016)  ochutnávka

Nahrávka drží směr desky předchozí a to mi vyhovuje. Překvapila poměrně krátkou stopáží, což může mít dva následky. Za prvé snadnější vstřebání, za druhé lítost fanoušků z mála. Avšak v tom “málu” je toho mraky.

Down - Down III - Over The Under (2007)  ochutnávka

Tímhle albem jsem pronikl do tajů southern metalu a objevil krásu podladěných rifů a Anselmova angínového hlasu.

Nick Cave & The Bad Seeds - Skeleton Tree (2016)  ochutnávka

Letos je to náročnější než posledně. Skladby zesilují monotónní charakter a objevit jemné nuance a myšlenky vyžaduje citlivé naladění posluchače. Není to na každý den.

Obscure Sphinx - Epitaphs (2016)  ochutnávka

Emancer - Invisible (2004)  ochutnávka

Na tomhle albu super kapela, která pak postupně odešla nikam. Invisible nabízí progresivní black s velkou dávkou kláves, který hledal cesty ven z klišé. Moje jediná jejich originálka, se kterou malej syn bez respektu vyleštil parkety.

// Victimer: Dobrá kapela, které je škoda. Rád si pustím jakékoliv jejich album.

// Garmfrost: Souhlas. Do teď mám jejich mikinu. Emancer byli výborní a škoda jich.