Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
The Dillinger Escape Plan soutěž

The Dillinger Escape Plan soutěž

Victimer30.9.2013
THE DILLINGER ESCAPE PLAN koncertují po Evropě. A fakt, že neminou ani naši republiku, má v tuto chvíli jedno velké plus. Máte zájem o vstupenku na jejich koncert? Tak pojďte do toho, s námi máte tu možnost.

THE DILLINGER ESCAPE PLAN. V moderně extrémní muzice zásadní pojem a bezpochyby jedna z kapel, která umí svým progresivním přístupem dokonale zaujmout. Rok 1997 jako vznik kapely v domovském New Jersey se dnes jeví jako téměř neuvěřitelný. Na kontě lze napočítat pět alb, z nichž to poslední "One of Us Is the Killer" vyšlo teprve před nedávnem, přesněji v polovině května. Pět alb, které chtě nechtě musíme v době svých vydání pojmenovat jako ta nejočekávanější (nejen) ve svém ranku. Pět nahrávek určujících hudební vnímání okolí se sakra nastraženým sluchem. 

 

Album od alba klidnější a přemýšlivější kapela, která do své tvorby umí zakomponovat nejeden jazzový feeling, nejeden čistý vokál a chuť experimentovat, se zdá, je stále větší. Přitom jsou to pořád oni, ten vytříbený masakr. A jsou to právě tihle THE DILLINGER ESCAPE PLAN, kdo k nám v nejbližších dnech zavítá na návštěvu.

 

Na tu ostravskou se chystáme. Ano, a pro vás máme další soutěž. Ve hře je jeden lístek na libovolnou zastávku, výběr mezi Prahou, Bratislavou a Ostravou je na vás. Co pro to udělat? Následující krok je prostý, stačí odpovědět na naši, tentokrát velmi jednoduchou otázku:

 

Na jaké nahrávce The Dillinger Escape Plan se v roli hlavního vokalisty objevil Mike Patton?

 

Svoje odpovědi společně s celým svým jménem a koncertní zastávkou, na kterou bychom měli lístek směřovat, posílejte do konce týdne na náš redakční email: ahoj@echoes-zine.cz 

 

FB event

 

 

http://userserve-ak.last.fm/serve/500/40013807/The+Dillinger+Escape+Plan+IMG_264488.jpg



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky