Článek: The Dillinger Escape Plan soutěž

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

The Dillinger Escape Plan soutěž

Victimer30.9.2013

THE DILLINGER ESCAPE PLAN koncertují po Evropě. A fakt, že neminou ani naši republiku, má v tuto chvíli jedno velké plus. Máte zájem o vstupenku na jejich koncert? Tak pojďte do toho, s námi máte tu možnost.

THE DILLINGER ESCAPE PLAN. V moderně extrémní muzice zásadní pojem a bezpochyby jedna z kapel, která umí svým progresivním přístupem dokonale zaujmout. Rok 1997 jako vznik kapely v domovském New Jersey se dnes jeví jako téměř neuvěřitelný. Na kontě lze napočítat pět alb, z nichž to poslední "One of Us Is the Killer" vyšlo teprve před nedávnem, přesněji v polovině května. Pět alb, které chtě nechtě musíme v době svých vydání pojmenovat jako ta nejočekávanější (nejen) ve svém ranku. Pět nahrávek určujících hudební vnímání okolí se sakra nastraženým sluchem.

Album od alba klidnější a přemýšlivější kapela, která do své tvorby umí zakomponovat nejeden jazzový feeling, nejeden čistý vokál a chuť experimentovat, se zdá, je stále větší. Přitom jsou to pořád oni, ten vytříbený masakr. A jsou to právě tihle THE DILLINGER ESCAPE PLAN, kdo k nám v nejbližších dnech zavítá na návštěvu.

Na tu ostravskou se chystáme. Ano, a pro vás máme další soutěž. Ve hře je jeden lístek na libovolnou zastávku, výběr mezi Prahou, Bratislavou a Ostravou je na vás. Co pro to udělat? Následující krok je prostý, stačí odpovědět na naši, tentokrát velmi jednoduchou otázku:

Na jaké nahrávce The Dillinger Escape Plan se v roli hlavního vokalisty objevil Mike Patton?

Svoje odpovědi společně s celým svým jménem a koncertní zastávkou, na kterou bychom měli lístek směřovat, posílejte do konce týdne na náš redakční email: ahoj@echoes-zine.cz

FB event

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.