Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Typickým příkladem kapely, která neví co by a stále se chová jaksi nerozhodně, to jsou Thee Maldoror Kollective. Nejdříve si nemohli vybrat jméno, později žánr a nakonec zase jméno. Přijde mi to jako mrzutý živnostník, na jehož inzerát „Kácení stromů“ moc lidí nereaguje. Aby se uživil, musí začít s jiným řemeslem a tak ze svého hesla odebere písmenka S a T. Zakázky sice chodí, ale moc jich taktéž není. Je na rozpacích co dál. My však nyní nekácíme, ale hloubáme nad hudbou a především kvalitním odkazem, který nám po sobě kapela zanechala.

Počátky sahají do tajemstvím opředených let, kdy se členové poprvé objevují v hudebních promenádách pod hlavičkou Inquisitor. Hádat jim můžeme přelom let osmdesátých a devadesátých. Jsou to všichni Italové a všichni mají obobný hudební vkus, proto se rozhodli hrát black metal. Roku 1991 mění název na Funeral Fog. Dnes můžeme diskutovat nad tím, že název kapely ovlivnila stejnojmenná skladba od Mayhem. Vydávají tři dema a opět mění jméno. Píše se rok 1997 a zatím se zdá, že nová kapela jménem Maldoror se našla a o rok později vydává svůj debut Ars Magika. Následují tři dema a v roce 2000 se opět připomíná dlouhohrající deskou In Saturn Mystique. Posledním plivancem je malý singl, po němž přichází další přerod názvu kapely. Je rok 2001 a nově vzniklá skupina Thee Maldoror Kollective vydává jako svou první nahrávku malý živák. Vzápětí také bezejmenné demo pořízené ve zkušebně. V roce 2002 přichází největší přerod. Z blackových sypanic se stává industriální putování astrálním světem. Obrácené kříže vystřídaly blikající diody, pentagramy jsou nahrazeny tištěným spojem a první exkurze do vesmíru může začít.

New Era Viral Order (Dogma Slaughterhouse And The Children Of Anaemia) //2002, Code666 Records

Avantgardně industriální výlet otevírá kvalitní kus Xaos DNA Released. Tato píseň katapultuje posluchače do nekonečného prostoru, kde je možné snad vše. Ve stavu bez tíže putuje blikající tmou, kterou ozařují umělé lampy s charakteristickým bzukotem. Občas posluchač může snít, jindy si poskočit do rytmu a jindy zas nervózně žasnout a trýznit se nečekanými zkraty a nežádoucím hlukem. Ano, občas tu problikne noise nebo ambient, ale tyto záchvěvy zase tak dlouhé nejsou. Třeba může album působit rozhádaně, ale jisté je, že funguje pouze jako celek. Jednotlivé skladby by samy o sobě měly jepičí život. Takto semknuté získávají teprve patřičnou sílu a neobyčejnou energii. Nesmíme opomenout hlavní plus alba, kterým je důvěryhodný zvuk. Ten dá krásně proniknout uhrančivému riffování kytary a rafinovanému sekundování basy. Vše je prostoupeno mléčnou dráhou elektroniky, ale ta mnohdy nemá hlavní slovo a rozhodně není určující. A tak se všechny ty zvuky mísí, střídají a pohlcují, až na samotný konec zazní věta „I Am God“. Závěrem snad jen pár faktů: deska má devět skladeb, které jsou po třech písních rozděleny na tři části a to Analysis, Synthesis a Thesis.
Ukázka: Slaughter Mass 2002

A Clockwork Highway //2004, Code666 Records

Druhé album jen prohlubuje nastolený směr k dokonalosti. Samotný nástup desky je vyloženě bombastický. Jde tak do hloubky, že v druhé skladbě Who Dares To Kill The Lion? zní kytara jak sbíječka. Skladby jsou nyní o něco matematičtější a promyšlenější. Oproti svému předchůdci je album temnější a chladnější. Zhasnete-li, začne z poslechu doslova mrazit. Věřím, že spousta z vás to nevydrží a raději si rozsvítí. Ten pravý úžas nastane teprve v páté věci An Affecter Of Change. Proč by nemohla mystická a okultní hudba znít právě elektronicky? Možná jsem zaujatý, ale jisté je, že ne nadarmo. Jsem zasažen kouzlem této hudby a tuto desku s radostí řadím na vrchol temných industriálních alb. Přetěžká atmosféra, nelehký poslech a silný emotivní dojem. Není divoká, ale plynulá. Dělí se na sedm stop a rozhodně nenudí. Tento počin se musí prožívat, nelze jinak.
Ukázka: The Gospel According An Exit Solution

Pilot (Man With The Meat Machine) //2006, Code666 Records

A teď to přišlo. První změna pod hlavičkou Thee Maldoror Kollective. Je škoda, že kapela opustila vody bezbřehého oceánu jejich industriálního umu? Je škoda, že se oprostila od množství elektroniky a dala průchod něčemu novějšímu? Osobně říkám – ne. Nyní se totiž nacházíme na samotné špičce dosavadní tvorby této formace. Pilot už svou okouzlující úvodní skladbou Exile (In Serenity) nastavuje novátorskou tvář a naznačuje směr, kterým se bude ubírat. Cesta je to spletitá, rozličná a především barevná a nápaditá. Ocitáme se v avantgardním cirkusu, kde je povoleno vše. Motáme se okolo jazzu, který je prostoupen celým dílem nejvíce. Jednotlivé skladby jsou tak odlišné, až od sebe nejdou oddělit. Paradox? A o tom to celé je. Když už si zvyknete na jednu pasáž, kapela vás okamžitě přemístí do zcela odlišné atmosféry. Zářným příkladem těžko předvídatelné skladby může být druhá v pořadí – Microphones & Flies. Putování možná bez cíle, avšak natolik vzrušivé, že nejeden zůstane napnutý a bude chtít více. Touha po opakování bude neodbytná. Zkušenost praví, že na redakčním srazu nákaza tímto albem proběhla úspěšně a nejeden kolega si opisoval její jméno. Dílo zaujme všechny bez rozdílu vyznání hudebního směru. Těžko popisovat něco tak prapodivného a přitom geniálního. V neposlední řadě připomeňme ještě nádherný obal. Šokující umění. Skvost.
Ukázka: Zombie Children Do Synthetic Dreams

Need The Needle //2009, Aentitainment

Aby těch přerodů nebylo málo, tak na posledním albu se kapela rozhodla totálně experimentovat a změnila si proto i název. Iniciály zůstávají stejné, jen slova jsou jiná - Textbook Of Modern Karate. Bude proto snažší do budoucna využívat zkratky TMK. Jestliže předchozí album bylo těžce nepředvídatelné, tak Need The Needle je ještě šílenější. Ovšem tentokrát už se mi té upřímnosti nechce tolik věřit. Je to vlastně album, které mám od nich nejméně rád. Nechci tím ale říci, že jej zavrhuji úplně, je jen jiné, podivnější, zmatenější, divočejší a kdo ví co ještě... Těžko jej zařadit do nějakého žánru. Noise není od věci, ale ten je pro dané dílo až příliš hrubým pojmem. Je rozděleno do více písní s kratší stopáží, což evokuje další chaos. Ne, že bych ji bylo tolik (15), ale je to pro danou kapelu netypický krok. Skladby na sebe volně navazují, takže mnohdy ani nepostřehnete přerod z jedné skladby do následující. Sice níže máte možnost poslechnout ukázku (v případě tohoto alba dvě po sobě jdoucí skladby), ale pro obrázek to nestačí. Tahle deska v sobě skrývá tolik věcí, že psát o ní by se dalo dlouho a dlouho. Nechám tedy prostor pro zájemce k bádání a ochutnávání. Pokud chcete nějakou radu, tak ta by mohla znít asi takto: od Need The Needle nic nečekejte, pusťte ji, poslouchejte, vnímejte každou vteřinu a za žádnou cenu nevypínejte, konec přijde sám.
Ukázky: A Gibbet Rootwork a The Saigon Reduxes

V současnosti mi není známa žádná činnost klokotající kolem TMK. Možná, že se kapela opět přejmenovala a veřejnost tuto změnu ještě nezaregistrovala. Možná jen leží u ledu a přemítá o příštích krocích. Kdo ví, snad o nich ještě uslyšíme.