Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Vinterland - Welcome My Last Chapter (1996) 
Těžko najdete něco více švédského z 90. let než jediné album Vinterland s názvem Welcome My Last Chapter. Spolu s kapelami jako Dissection, Sacramentum, Unanimated a dalšími položili Vinterland základy melodického blackmetalového zvuku, který inspiroval a ovlivnil současné i následující kapely. Kapela byla založena v roce 1992 v Kvicksunde ve Švédsku Danielem Fornem Bragmanem (kytara, baskytara, zpěv), Andreasem Jonssonem (bicí) a Pehr Larssonem (kytara, doprovodný zpěv). Tato trojice tvořila jádro kapely po celou dobu její existence.

Album má chytlavě mrazivou, melancholickou a zároveň epickou atmosféru. Dokáže posluchače přenést do zasněžených severských krajin a evokovat pocity osamělosti a introspekce. Na svou dobu bylo album inovativní v tom, jak spojovalo agresivitu a temnotu black metalu s výraznými a chytlavými melodickými linkami kytar. Tato kombinace nebyla v době vydání alba běžná a Vinterland tak vytvořili svůj vlastní, rozpoznatelný zvuk. Mistrně kombinovali agresivní prvky typické pro black metal (rychlé tempo, distortion, screamové vokály) s melodickými postupy, které byly spíše charakteristické pro death metal nebo tradiční heavy metal. Ačkoli klávesy nebyly dominantním nástrojem, jejich sporadické použití dodávalo albu atmosféru a mystičnost. Také zařazení akustických kytar a ambientních pasáží přinášelo dynamiku a odlišovalo je od mnoha jiných blackmetalových kapel.

Album bylo nahráno v legendárním studiu Unisound pod vedením Dana Swanö. Jeho produkce přispěla k čisté a zároveň atmosférické zvukové kvalitě alba. Swanö se na albu podílel také hrou na klávesy. Nahrál jejich stopy ve většině skladeb alba s výjimkou klavírních partů skladby So Far Beyond... a závěrečných pasáží skladby Wings Of Sorrow, které má na svědomí jakýsi Jonas Hermansson (hudební historie neznámá).

Na Metal archives mají sice status aktivní kapely, ale nepůsobí příliš živě, spíše jako zombie. V roce 2011 vystoupili na Wave Gotik Treffen Fest a před 3 lety jim vyšla na kazetě remasterovaná verze Welcome My Last Chapter. To jsou (zatím) poslední „novinky“ z tábora Vinterland.

Odkazy:

The Metal Archives
ukázka

// Kvist - For Kunsten Maa Vi Evig Vike (1996)
Kvist byla norská blackmetalová kapela založená v roce 1993 ve městě Hønefoss. Jejich tvorbu lze popsat jako melodický nebo atmosférický black metal. Kapela se zformovala a vydala album v období druhé vlny norského black metalu v roce 1996, který blackmetaloví puristé považují za poslední rok „pravého norského black metalu“. Členy kapely byli Tom Hagen (zpěv, baskytara), Hallvard Wennersberg Hagen známý jako Vergrimm (kytara, klávesy), Endre Bjotveit (bicí) a Trondr Nefas známý jako Alastor (kytara). V roce 1994 vydali demo a o dva roky později vyšlo jejich debutové a zároveň poslední studiové album s názvem For Kunsten Maa Vi Evig Vike (v překladu Pro umění se musíme navždy obětovat). O rok později se kapela rozpadla. Název kapely i všechny texty na albu jsou v rodné norštině. Kvist znamená v norštině „větev“ nebo „konár“.

Album se stalo undergroundovou klasikou a je považováno za jeden z nejlepších příkladů symfonického black metalu. Kvist nabízí chladný a nekompromisní black metal ve stylu raných Dimmu Borgir, Satyricon a Emperor, přičemž si zachovává svůj vlastní charakteristický zvuk a ostrost. Na albu se snoubí agresivní blackmetalové prvky s melodickými a symfonickými pasážemi. Aranžmá jsou propracovaná a na tehdejší BM poměrně nekonvenční. Za inovativní lze považovat využití kláves, které neslouží pouze jako doprovod, ale jsou pro Kvist plnohodnotným melodickým a harmonickým nástrojem.

Album bylo nahráno v Endless Sound Studios v Oslu (Turbonegro). Na rozdíl od mnoha syrových blackmetalových nahrávek 90. let má toto album poměrně čistý a dobře namixovaný zvuk, což podtrhuje jeho technickou vyspělost. Vrcholem alba je desetiminutový symfonický blackmetalový manifest Min Lekam Er Meg Blott En Byrde.

Ačkoli Kvist nebyl komerčně úspěšný, ovlivnil mnoho hudebníků na blackmetalové a avantgardní metalové scéně, kteří ocenili jejich odvahu experimentovat a posouvat hranice žánru. Album For Kunsten Maa Vi Evig Vike představuje důležitý kus historie norského black metalu – kombinuje atmosféru a melodii s tradiční syrovostí žánru a zůstává jedním z nejvyhledávanějších alb své éry.

Odkazy:

The Metal Archives
ukázka

// Weakling - Dead As Dreams (2000)
Tato americká skupina hrála atmosférický black, který byl v době své existence poměrně unikátní. Jejich jediné album Dead As Dreams, které vyšlo v roce 2000, obsahuje dlouhé, epické skladby - každá píseň přesahuje 10 minut, přičemž titulní skladba má přes 20 minut. Tyto rozsáhlé kompozice umožnily kapele rozvíjet komplexní hudební myšlenky a vytvářet hypnotickou, až tranzovou atmosféru. Ačkoli nechybí ani agresivnější pasáže odkazující na tradiční black metal severské vlny, Weakling často využívali pomalé, táhlé tempo a opakující se, ale přesto podmanivé kytarové riffy, které posluchače vtáhly do svého ponurého světa.

Ačkoli zvuk Weakling čerpal z klasických skandinávských blackmetalových kapel jako Bathory, Emperor nebo Darkthrone, kritici a fanoušci často poukazovali na vlivy progresivního rocku 70. let v jejich dlouhých kompozicích a struktuře skladeb. Důležitou roli hrály také klávesové party, které přidávaly další vrstvu atmosféry a melancholie, což v black metalu té doby nebylo tak běžné. Dead As Dreams je proto považováno za kultovní album a důležitý milník v historii USBM. Kapele se podařilo vytvořit jedinečnou fúzi tradičního black metalu s prvky doom metalu, progresivního rocku a ambientu, čímž se odlišila od tehdejší scény. Album ovlivnilo řadu pozdějších blackmetalových kapel, zejména v rámci tzv. Cascadian black metal scény, které převzaly jejich atmosférický přístup a dlouhé kompozice.

Mozek kapely John Gossard (kytara, zpěv) po rozpadu Weakling působil v gothic metalové kapele The Gault a byl také členem funeral doomové legendy Asunder (R.I.P.). Později založil blackmetalovou skupinu Dispirit, ve které působí dodnes. Ačkoli je Dispirit sám o sobě vynikající, není to stejná skupina jako Weakling a neměly by se srovnávat.

Odkazy:

The Metal Archives
ukázka

// Walknut - Graveforests and Their Shadows (2007)
Posledního zesnulého dnes vykopeme z neposvěcené země ruského undergroundu. Walknut vydali jen jedno album – Graveforests and Their Shadows, které je považováno za moderní klasiku atmosférického black metalu. I po 18 letech od vydání si toto album zachovává svou nepopiratelnou přitažlivost. Co se týče názvu kapely, Valknut je symbol, který se objevuje na různých předmětech z archeologických nálezů starověkých germánských národů. Tento symbol je velmi oblíbený mezi vyznavači severo-germánského novopohanstva.

Styl tvorby WALKNUT je založen na propracovaném minimalismu, ve kterém každá sekunda, každá nota, každý zoufalý výkřik slouží celku. Atmosféra evokuje pocity, jako byste stáli uprostřed lesa znázorněného na obalu alba – chlad, temnota a absolutní samota, avšak ne v depresivním smyslu slova. Album je jako rituál sebeobětování na počest tajemného chtonického božstva. Walknut tak spadají do kategorie atmosférického black metalu, který má poměrně blízko k ambientní estetice. Jejich hudba je často přirovnávána k Burzum a považována za ruskou odpověď na ukrajinský Drudkh. 

Kapelu resp. projekt tvořila dvojice Stringsskald a Ravnaskrik. Stringsskald složil a nahrál všechny skladby včetně vokálů, zatímco Ravnaskrik (známý také jako Gorruth) je autorem textů. Stringsskald (Anton Svyagir) je multiinstrumentalista, který působil v mnoha projektech (Temnozor, Forest, Volkoten, Woods of Fallen). V současné době působí ve stoner/doom metalové kapele Old Sea and Mother Serpent a pagan black/folk projektu Громоверж.

Odkazy:

The Metal Archives
ukázka