Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Lykathea Aflame – Elvenefris (2000)
Začneme domácí „hvězdou smrti“, která už dávno překročila hranice ČR a možná i naší galaxie. Hlavní postavou projektu je kytarista/vokalista Petr „Ptoe“ Tománek. Skupina původně vznikla pod názvem Appalling Spawn, fungovala v letech 1995 až 1999 a vydala jedno album. Ke změně názvu na Lykathea Aflame došlo po příchodu bubeníka Tomáše Corna, který před Lykathea Aflame působil v Garbage Disposal. Později musel ze zdravotních důvodů (neurologické problémy s nohou) omezit hraní, ale stále je aktivní v jiných projektech. V současné době buší u italských death doom hrobniků Larvae.

Jediné album Lykathea Aflame vyšlo v roce 2000 pod názvem Elvenefris. V roce 2002 se přejmenovali na Lykathé, nicméně pod tímto názvem již nevydali žádný materiál, ačkoli to bylo v plánu. Elvenfris je album specifické v mnoha ohledech a dnes se k němu modlí fanoušci extrémní prog muziky z celého světa. Skladby na albu jsou plné náhlých změn tempa, rytmu i melodií. Každá skladba je důkazem vysoké úrovně instrumentální zručnosti, zejména bubeník Tomáš Corn byl často vyzdvihován pro svou výjimečnou techniku. V jejich hudbě lze slyšet vlivy středovýchodní hudby a ambientních pasáží, což je odlišuje od typického death metalu. Proto někteří recenzenti přirovnávali desku k tvorbě kapel jako Cryptopsy, Nile a Opeth, přičemž zdůrazňovali jejich vlastní, unikátní přístup.

Album je plné vzrušujících kontrastů. V skladbách se střídají brutální deathmetalové pasáže s melodickými a atmosférickými momenty, včetně čistých vokálů a klávesových partů. Na rozdíl od bežných deathmetalových témat o smrti a gore, texty Lykathea Aflame sa zabývají spirituálními a filozofickými náměty. V roce 2009 Tomáš Corn oznámil, že začali pracovat na novém albu a o devět let později se Petr Tománek v jednom rozhovoru vyjádřil, že se plně soustředí na pokračování Elvenefris, přičemž zdůraznil, že „Elvenefris jednou vznikl a nikdy nebude existovat Elvenefris II. Je čas, aby se zrodilo něco nového.“

Zatím se tak nestalo... Time will tell...

Odkazy:

The Metal Archives
ukázka

// Demilich – Nespithe (1993)
Bylo by hříchem vynechat Demilich, finskou deathmetalovou ikonu založenou v roce 1990. Často jsou přirovnáváni ke kapelám jako Gorguts pro svůj inovativní a avantgardní přístup k žánru. Jejich jediné plnohodnotné album Nespithe je považováno za kultovní klasiku a jedno z nejdůležitějších alb v historii technického death metalu.

Jejich hudbu charakterizují extrémně nízké a hrdelní vokály. Zpěvák a kytarista Antti Boman je známý svým neobvyklým hlubokým „žabím“ rejstříkem, který byl ve své době poměrně výjimečný. Kromě toho je Antti uznáván také pro své jedinečné kytarové riffy, které často působí „jazzově“. Skladby jsou plné složitých, nepředvídatelných a často disharmonických riffů, které se vymykají standardním deathmetalovým strukturám. Zaujmou také dlouhé a bizarní názvy skladeb, jako například The Planet That Once Used To Absorb Flesh In Order To Achieve Divinity And Immortality (Suffocated To The Flesh That It Desired…) nebo When the Sun Drank the Weight of Water. Texty jsou děsivé, aniž by používaly metalová klišé jako smrt, vraždy, sérioví vrazi atd. Hovoří o dost nepochopitelných věcech, teoriích dimenzí, surrealistických prostředích. Zpěvák Antti se k textům vyjádřil, že se v té době dost zajímal o horory (hlavně Clive Barker) a je také fanouškem sci-fi, takže tyto dva žánry smíchal a doplnil vlastní morbidní fantazií.

Demilich prošel několika obdobími nečinnosti a reunionů. Původně se rozpadli v roce 1995 po vydání alba Nespithe. Následně se na krátkou dobu dali dohromady v letech 2005 až 2006 a znovu v roce 2010 a od roku 2014 jsou opět aktivní. Kapela stále občas koncertuje. V roce 2021 vydali EP Vanishing Sessions. Nejedná se však o nový materiál, ale o studiové nahrávky skladeb, které vznikly původně v roce 2006 a byly součástí kompilace 20th Adversary of Emptiness z roku 2014, která obsahovala i starší demo nahrávky a nevydaný materiál. V roce 2022 uvedli, že mají rozdělané 4 nové skladby. Dočkáme se snad po 32 letech pokračování kultovního Nespithe?

P.S.: Zajímavosti ohledně názvu kapely a alba. Termín „demilich“ v fantasy literatuře, zejména v Dungeons & Dragons, označuje specifický typ magické bytosti, která ve své nemrtvé existenci dosáhla vyšší úrovně. Název alba, „Nespithe“, je anagramem slova „The Spine“ (páteř), vytvořeným obrácením pořadí tříhláskových skupin na konci slova. Název skladby „Erecshyrinol“, což znamená „No Lyrics Here“, byl vytvořen pomocí stejného algoritmu.

Odkazy:

The Metal Archives
ukázka

// Infester - To the Depths, In Degradation (1994)
Infester byla americká kapela, která fungovala od roku 1990 do roku 1996. Jejím předchůdcem (ve stejném složení) byla trash/death metalová banda Threnodist. Pod tímto názvem vydali demo The Vomitous Demo a následně se přejmenovali na Infester. Členy byli Jason Oliver (zpěv, kytara), Todd Stevenson (baskytara) a Dario J. Derna (bicí). Právě bubeník Dario byl hlavním motorem kapely. Nebyl jen bubeníkem, ale také hlavním skladatelem a tvůrcem zvuku Infester. Všichni členové kapely byli v době vzniku jejich prvního a zároveň posledního alba ve věku 15 až 18 let, což však není nic neobvyklého. Mnoho ikonických metalových alb vytvořili teenageři.

Po jedné demonahrávce a singlu vydali Infester v roce 1994 své jediné plnohodnotné studiové album s názvem To the Depths, In Degradation. Jeho obsah je velmi specifický a výrazně se liší od typických kapel té doby. Hudba je kombinací brutální intenzity brutal death metalu, nespoutané agresivity grind core a temné majestátnosti black metalu. V písních se střídají pomalé, ponuré pasáže s explozemi destruktivní rychlosti. Nízké, hluboké a „rozmazané“ kytary vytvářejí velmi temnou a hustou atmosféru. Vokály jsou správně odporné a bestiální. Jakoby za mikrofonem stál kříženec medvěda, divoké svině a pekelného psa Cerbera. Zaujmou sofistikované basové linky a použití pochmurných kláves, které přidávají dekadentní melodie a okultní atmosféru. Hudba na To the Depths, In Degradation rozhodně není jen o agresivitě a brutalitě, ale také o vytváření záhrobní, klaustrofobické a nekrofilní atmosféry.

V době svého vydání album nevzbudilo velkou pozornost. Dnes je však považováno za kultovní klasiku a zásadní dílo v rámci extrémního metalu. Je velmi ceněno pro svou originalitu a unikátní zvuk a považováno za jedno z nejdůležitějších, i když často přehlížených alb žánru 90. let.

Odkazy:

The Metal Archives
ukázka

// God Macabre - Winterlong... (1993)
Když se mluví o death metalu, nemůžeme vynechat Švédsko. V tomto článku ho bude reprezentovat God Macabre – kapela, která na deathmetalové scéně zanechala výraznou jizvu navzdory své krátké existenci. Kapela vznikla v roce 1990 ve švédském městě Västerås. Začínala jako grindová kapela pod názvem Botten På Burken a poté, co přešla na death metal, se dočasně přejmenovala na Macabre End. Jejich raná tvorba pod názvem Macabre End sice již vykazovala prvky death metalu, ale plně se „smrtícím kovu“ oddali až pod názvem God Macabre.

Vydali pouze jedno plnohodnotné studiové album s názvem The Winterlong... . Předtím vydali demo Consumed by Darkness (1990), ještě pod názvem Macabre End. Album je zvláštní z několika důvodů, zejména v kontextu švédské deathmetalové scény. Ačkoli za průkopníky melodického death metalu jsou považovány kapely z Göteborgu, God Macabre na svém albu prokázali značnou míru melodie a atmosferičnosti, která předznamenala a ovlivnila pozdější göteborgský zvuk. Album je prodchnuto temnou a melancholickou atmosférou, která ho odlišuje od mnoha přímočařejších deathmetalových nahrávek počátku 90. let. God Macabre používali neobvyklé harmonie a struktury, které jejich hudbě dodávaly hloubku. V době, kdy mnoho deathmetalových kapel experimentovalo s syrovým zvukem, znělo The Winterlong... překvapivě vyzrále a propracovaně. V době vydání album nezaznamenalo velký ohlas. Švédská deathmetalová scéna byla sice aktivní, ale God Macabre byli spíše kultovní kapelou pro zasvěcené. Jejich hudba byla oceňována fanoušky, kteří hledali něco víc než jen brutální a rychlý death metal. Dnes je The Winterlong... považováno za kultovní klasiku a jedno z nejdůležitějších alb švédského death metalu.

God Macabre se rozpadli krátce po vydání The Winterlong... v roce 1993. Členové se rozešli a věnovali se jiným projektům a kapelám. Především hlavní skladatel kapely Jonas Stålhammar byl a stále je na scéně poměrně aktivní, hrál také na několika albech At the Gates. V novém miléniu se Jonas také několikrát pokusil s novou sestavou vzkřísit mrtvolu God Macabre, ale bohužel se mu to příliš nedaří. Každý pokus končí jen odehráním několika koncertů (v roce 2022 si zahráli na Obscene Extreme) a recyklací starých skladeb.

Odkazy:

The Metal Archives
ukázka