Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Trika, houby a Nepál

Trika, houby a Nepál

redakce9.9.2013
Dobré zprávy prý netáhnou, ale riskneme si to a přinášíme jich hned několik. Zanedlouho oslavíme svoje první narozeniny pod logem Echoes a tak dnes servírujeme informace méně i více důležité ... jak se to vezme.

Začněme u toho, že za ten rok jsme zatím na míle vzdáleni redakční ponorce a na rozpravy o muzice u pivka spolu chodíme stále raději. A co víc, náš kolektiv se nenápadně rozšiřuje o další spolupracovníky, externisty, občasníky ... nazvěme je, jak ctěná pondělní libost. Martin „Mox“ Bartoš už se na našich stránkách představil svými reporty, podpořenými foto-důkazy Toma Šrejbera. Oba dva hudební nadšence jistojistě znáte z jejich domovského působiště, bezvadného webu The Aardvark, a jsme moc rádi, že s jejich zážitky z koncertních akcí se na Echoes budeme setkávat i nadále. Dalším kolegou, který sice neobohatí už tak dost chudobný vlasový fond redakce, ale zato čas od času doporučí skvělou muziku, je Tomáš „Symptom“ Svoboda. Jsme tomu rádi.

 

Další dobrou zprávou – alespoň pro nás – je po dlouhé době domluvená výroba triček. Z původní myšlenky „jen pro nás a naše ženy“ jsme nakonec ustoupili a rozhodli se tričko nabídnout i možným zájemcům z vašich řad, od čehož si slibujeme především morální podporu v době krize ekonomické, syrské, krize manželství a rodinných hodnot, prostě krize ve všech možných krizových podobách. Nic víc neočekáváme, tričko nabízíme za výrobní náklady (plus příspěvek na opět zdražené destrukční služby České pošty), nechceme a nepotřebujeme na tom vydělávat. Otázka „za kolik?“ zatím nemá jednoznačnou odpověď, neb ta se bude odvíjet od celkového počtu a ten zatím nevíme. Dle předběžných kalkulací předpokládáme cca 170 Kč za pánské a 215 Kč za dámské, plus mínus. V případě zájmu, dotazů na barvy, velikosti, střihy a možnosti osobního předání – samozřejmě nabízíme a hlavně vítáme – směřujte své další kroky na náš redakční mail ahoj@echoes-zine.cz. Náhled trička dle návrhu Ondřeje Hausera je zde:

 

Triko pánské 

 Triko dámské

 

Původně nebylo jisté, zda vyjde náš klasicky pondělní rozhovor (a on vyšel), ale výmluvu jsme připravenou měli – čistíme houby. Sezóna vypukla, hříbků jsou plné lesy, v lesích je krásně a sedět u počítače prostě neláká. V souvislosti s hříbkama samozřejmě vzpomínáme na Otu Pavla, a to nejen proto, že letos v březnu uplynulo 40 let od jeho nešťastného úmrtí.

 

Rovněž nás těší i sem tam se objevující články o tom, že muziku lze poslouchat na všem možném, třeba i na něčem kvalitním. Jeden z posledních článků vyšel u kolegů na Abyssu zde.

 

A abychom vyhověli liteře nadpisu, připojujeme ještě jedno doporučení a dobrou zprávu z nepálských čajových zahrad, jejichž produkce rok od roku stoupá na kvalitě a překvapuje. K tradičně výbornému čaji ze zahrady Jun Chiyabari se sebevědomě připojují další, aktuálně třebas výborný SF ze Sandakphu. Nicméně druhých sklizní nejen z Nepálu, ale i z tradičního Darjeelingu, nebo méně tradičních oblastí Indie, je na pultech již spousta a ochutnávat budeme celý podzim. Přejeme dobrý šálek.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky