Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Zapomenutá dema? 14. díl: Shoda jmen

Zapomenutá dema? 14. díl: Shoda jmen

Bhut10.6.2012
Pro dnešek jsem vybral čtyři jména, které vás možná i překvapí, že mají svého dvojníka.

Už se vám někdy stalo, že jste si povídali s přáteli o kapele XY a někdo vám řekl: „jo tu znám, nejlepší deska je YX“. Vy jste na to reagovali větou: „počkej to je jiná XY, já mám na mysli XY z Británie a ne z USA“. Chci tím říct, jestli jste se setkali se shodnými názvy několika kapel? Dnes vás přesvědčím, že stoprocentně ano. Kapely, které mají nějaké to jméno a při vyřknutí jejich názvu se každému vybaví jen ta jedna jediná. Pro dnešek jsem vybral čtyři jména, která vás možná i překvapí. Samozřejmě, že jsem mohl vybírat v totožnosti jmen jako Satan, Moon, Hell apod. Ale o nich nemá smysl přemítat, ačkoliv na nějaké ty satany se v budoucnu snad i mrkneme. Kreativita při výběru názvu by měla být vcelku zásadní, aby právě nevzniklo jakési faux paus na koncertě, kam dorazí fandové XY z Británie a ona na podiu stojí sračkovitá XY z USA. Někdy si kapele dá s názvem opravdu záležet a mnohdy tak vznikají vskutku originální a těžko kopírovatelná jména. O pár takových si někdy v budoucnu taktéž něco nastíníme. Dnes máme hodně duplicitních názvů kapel, samozřejmě, že někteří nositelé se právě kvůli existenci známější kapely s jejich názvem, o které dřív nevěděli, museli přejmenovat. Některé si to však jedou dále, jelikož ta druhá přeci hraje zcela odlišný žánr. Příklad za všechny budiž těleso 666 – na jednu stranu známá techno kapela s velkými hity ukrývající se zejména v albu Paradox a na straně druhé tu máme jak jinak než špinavou blackovku z Maďarska, která má dosud na kontě album Ave Satan!. A když už jsme u 666, vzpomeňme i tuzemskou kapelu, o které jsme si něco málo pověděli již dříve. Pro neznalé jen připomínám, že se jedná o předchůdce Törr.

 

Anathema – Salem Lunacy

 

Všichni dobře známe kapelu Anathema, která nás v nedávné době poctila další řadovkou Weather Systems. Málokdo však tuší, že tento název používá, či používalo ještě několik dalších metalových kapel. Vybral jsem z nich heavy metalovou bandu osmdesátých let původem z Itálie. Na kontě mají jen a pouze jedno demo z roku 1989 s názvem Salem Lunacy. No a hudbou je to klasický heavy metal té doby, čili střední tempo, vysoký zpěv, chorálové refrény, kytarové vyhrávky. Tady není moc nad čím dumat, jelikož se jedná o průměrný heavík, který v té době hrálo stovky kapel. Mohu však vyzdvihnout kvalitu zvuku, který je pěkně čitelný a když náhodou někdy trochu kolísá, jsem ochoten tento nešvar prominout. Demo je otevřeno Intrem, kde hraje akustická kytara, kterou za nedlouho vystřídá svižná první věc Spring Heeled Jack. Po této skladbě kapela předvede ještě další tři skladby svého repertoáru. Pro ukázku jsem vybral poslední track The Last Witch. Hodnotím průměrně 5/10.

 

 

Behemoth – Domini Inferi


Ano, ani Behemoth není sám na scéně. Světoznámá polská grupa má i svého jmenovce a vskutku není jediný. My se společně podíváme na black death metalový Behemoth ze Švédska a jejich první demo zářez Domini Inferi. Tato nahrávka pochází z roku 1993 a obsahuje pouhé tři skladby. Dále se může kapela pyšnit o rok mladším demíčkem The Ancient Kingdom. V témže roce, tedy 1994, se však kapela rozhodla k záslužnému činu a to přejmenovat se. V současnosti se uskupení jmenuje In Aeternum a od roku 2007 jejich činnost poněkud stagnuje. Ale zpět k jejich absolutně prvnímu dílu Domini Inferi. Jedná se o středně rychlý black death, který se v té době hrával poměrně často, zejména v těchto zemích. Zvuk je notně špinavý a zastřený. Bicí jsou stavěny pouze na vlastním akustickém zvuku. Do jejich burácení řeže kytara doprovázená zcela nečitelnou basou (tedy alespoň si myslím, že tam ta basa je). Hlas je spíše takové krátké vyštěkávání, než delší frázování. Nezdá se , že by měl zpěvák před sebou nějaký text. Kapela své umění naplno předvede ve skladbě druhé a loučí se s posluchačem jakýmsi outrem stopou třetí. Poměrně krátké a, musím přiznat, nezáživné dílo. Existují tucty podobných nahrávek. Ovšem oproti demíčku polských Behemoth je to nebe a dudy. Kdyby se oba materiály vyměnily, bylo by to možná přínosnější (ovšem ve prospěch Polska). Ukázka To Enter The Gates… Hodnocení 5/10.

 

 

Slayer – I Want Your Life


Slayer taktéž netřeba představovat. Zde se nám nabízí pouze jedna jediná shoda v podobě Slayerhrající NWOBHM, jak jinak než z Velké Británie. Kapela však brzy svůj název změnila na Dragonslayer, což je taktéž nesmírně originální jméno. Pod jménem Slayer kapela natočila dvě nahrávky - Demo a EP. Demo nemá žádný název a mě se jej nějak nepodařilo najít, ovšem EP I Want Your Life si nyní přiblížíme. Nahrávka čítá dohromady pouhé tři songy v čistém zvukovém kabátku a nádhernými heavy metalovými postupy. De facto by seděl podobný popis jako u výše zmiňované kapely AnathemaSlayer se však nebáli na své dílo vložit i klasickou baladu, tolik typickou pro tento žánr. Už sám název Broken Hearts vypovídá o její melancholii a je to opravdu srdceryvná záležitost. Zbylé dva songy jsou pak klasickou ukázkou svižného, svěžího heavy metalu. Neomaleně přiznávám, že se mi to celkem i líbí. Na druhou stranu tu není žádný výrazný moment, který by mi uvízl v paměti a po dohrání celého počinu se mi postupně vytrácejí z hlavy jednotlivé pasáže a melodie. Posuďte sami, nabízím titulní song I Want Your Life a hodnotím lehkým nadprůměrem 6/10. 

 

 

Slipknot – Slipknot


Některé to možná nepřekvapí, jiní možná koukají s pootevřenými ústy, co že jsem to vyhrabal. Je to skutečně tak, Slipknot není jen devítičlenná banda v maskách, jejíž triko zdobí nejednoho puberťáka přesvědčeného o svém uznávání té nejdivočejší kapely na světě. Náš Slipknot už sice nehraje, ale zanechal nám divoké poselství v podobě eponymního EP z roku 1989. Původem jsou taktéž ze Spojených států, z oblasti zvané New Haven, Connecticut. Žánrově se označují jako crossover, já vám však škatulku pootevřu a směle je zařadím na pozici thrash metalu v kombinaci s hardcorem. Třeba to zní šíleně, ale ostatně to oba Slipknoti jsou. Osobně se mi líbí víc tahleta zaniklá kapelka, které - kdyby se lépe zadařilo - mohla by nakopat řiť současným nositelům tohoto jména. Líbí se mi zvuk nahrávky, má zvláštní atmosféru a příjemně bzučí. Tento sound skvěle podtrhává své žánrové zaměření a vyvolává větší pocit agrese. Opravdu škoda, že nám toho skupina nemohla nabídnout více. Musíme si tak vystačit z šestistopým EP plným divokých tónů a naštvaných pasáží. Ukázku podsouvám v podobě skladby Hate In Blue a hodnotím 8/10.

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky