Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Zapomenutá dema? 17. díl: Nejen gothic II.

Zapomenutá dema? 17. díl: Nejen gothic II.

Bhut10.9.2012
Další díl o zapomenutých nahrávkách kapel, které se mohou chlubit přízviskem gothic.

Dnes se trochu navrátíme k jednomu ze starších dílů. Tato skutečnost logicky vyplývá již ze samotného názvu „nejen gothic II“. Tentokrát to budou opět evropští zastupitelé žánru, který dnes můžeme označit nálepkou gothic. Dnes všechny čtyři probírané kapely toto označení hrdě nesou, či se ho lehce dotýkají. Ovšem v jejich minulosti to bylo trošku jiné a odlišné, o čemž se brzy přesvědčíme. Kapely to jsou dobře známé, čili jejich představení jsem se obloukem vyhnul.

 

 

Paradise Lost – Morbid Existence

 

Počátky Paradise Lost sahají kamsi do roku 1988, během něhož kapela vyplivla svá první dvě dema. Zcela prvotním dílem bylo demo Morbid Existence obsahující jen a pouze jednu stejnojmennou skladbu. Tady není dlouho nad čím přemýšlet a co objevovat. Jediná písnička trvající necelé tři minuty zkrátka slouží jako prvotní seznámení s tvorbou této britské skupiny. Nutno říci, že styl, který ve svých počátcích Paradise Lost hráli, byl zcela odlišný od toho současného. Dříve se více mluvilo o doom death metalu a toto dílo je toho živelným důkazem. V podobném duchu se vlastně nesou i prvotní oficiální alba, dokud nedošlo k přerodu na stravitelnější (pro většinu posluchačů) hudbu. Těžko vám budu popisovat, jak je písnička dobrá, jaké jsou v ní detaily a podobně. Ptáte se proč? Nebudu zastírat, že její zvuk je totální katastrofa a krom velkého lomozu a šumu prakticky nic jiného slyšet nelze. Do toho občas nějaký náznak riffu, hlasové linky, ale ve výsledku nic kloudného. Krásný paskvil, který demíčka mívají :) Avšak i z tohoto neblahého stvoření lze vypátrat skladatelský um a hrubý Holmesův přednes, kteréž to aspekty se projevily již na samotném debutovém albu. Toto byl zrod věhlasné kapely a jejich prvotní zášleh do posluchačů vyznávajících death / doom. Jen ten zvuk…

3/10

Ukázka: Morbid Existence

 

 

Lacrimosa - Clamor

 

Prvotní dílko gothické kapely, která k metalu zas tak často nečmuchá. Spíše ji budou mnozí znát jakožto dark gothic symphony, či podobné, neméně zajímavé škatule. Patří ovšem ke špičce v daných směrech a hlas samotného zpěváka jménem Tilo Wolff je nezaměnitelný. Však můžeme vzpomenout i jeho hostování v thrashovém uskupení Kreator (album Endorama). Na demu pojmenovaném Clamor z roku 1990 se jeho hlas opatrně představuje. Nahrávka obsahuje pouhé dvě skladby, z čehož lze jako oficiální vlastní tvorbu brát pouze titulní Seele In Not. Tato devítiminutová věc v sobě ukrývá temné jádro a kouzlo syntetické hudby. Rozeznívají ji chmurné gotické varhany, které nesou stěžejní prapor až do samotného konce. Během písně dojde k různým drobným zvratům a řekl bych, že tahle skladba má velice silný potenciál. Alespoň mne oslovila a rád se k ní navracím. Skutečně z ní běhá mráz po zádech. Druhá skladba se jmenuje Requiem a není v ní nic jiného, než prostě skutečné Requiem (autora snad nemusím představovat -dílo pochází z pera samotného W. A. Mozarta). Takže tady trochu minus. Nebýt této podstatě ukradené skladby, dal bych demu rozhodně silnější hodnocení. Chápu, že spoustu kapel si s něčím podobným neláme hlavu a v podstatě také používají originální znění různých symfonických písní, ale v rámci větší desky a povětšinou třebis jen intra, či outra. Tady takovou pozici Requiem rozhodně nezastává, což je škoda. Konec konců vedle Seele In Not stojí zcela mimo mísu. Jsou to dvě odlišné a nesourodé skladby, jejichž jediným pojítkem je mrazivá atmosféra. Musím proto jinak výborné demo s pěkně čistým zvukem svrhnout z horní příčky.

6/10

Ukázka: Seele In Not

 

 

Crematory – Demo 1992

 

Gothic metalová formace Crematory, pocházející z Německa, svůj tehdá ještě death gothic představila roku 1992. Tedy rok po svém založení již vypouští do světa pětiskladbový materiál pojmenovaný jako Demo 1992. Jedná se o čistou porci death metalu lehce kořeněného klávesami a gothickým duchem. Zde můžeme hovořit o celkem povedeném materiálu. Zvuk sice není zase kdovíjak růžový, ale čitelnost to má. Skladby jsou značně tvrdé a melodie hrají spíše doprovodnou nestěžejní roli, jak tomu je až v pozdějších letech. Možná byste nehádali, že taková kapela někdy složí věci jako Kein Liebeslied, nebo Greed. Tady tímto novodobějším stylem rozhodně vykročeno neměla. Ono se jich toto kopyto drželo i na prvních albech. Znáte-li podobu, řekněme, prvních čtyřech alb, tak si jistě dovedete představit i styl tohoto dema. Jedině hrubý vokál, tvrdé deathové postupy a zvuk a do toho všeho drobátko toho gotického chmurna.

9/10

Ukázka: Face The Unknown

 

 

Lake Of Tears – Demo 1 ‘93

 

Nejpříjemnějším a nejméně znervozňujícím dnes probíraným materiálem jest nahrávka Demo 1 ’93 od Švédů Lake Of Tears. Ti se snad jako jediní rozhodli všechny tři skladby ze svého demíčka přetočit i na dlouhohrající desku; a byl jí hned vlastní debut Greater Art. Vrcholem tvorby sice zůstává až následná Headstones, ale zde byl zrod těchto nápadů a prvotní vykročení tím správným směrem. Co se týče zvuku, nedá se příliš mluvit o špatné kvalitě, nýbrž o „čistě“ syrovém zvuku. Kytary mají specifický sound, který si kapela udržela i v pozdějších letech. Ono vlastně celé demo zní jako vystřižené z debutového alba. Takže zde prakticky žádné rozdíly nenajdeme. První dvě třetiny tvoří svižné skladby Eyes Of The Sky a Netherworld a závěr představuje sedmiminutová krásná věc Upon The Highest Mountain. Velice příjemný materiál, krásný start.

10/10

Ukázka: Upon The Highest Mountain

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky