Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nastal čas na další porci materiálu zaprášených alb tentokrát z metalového archivu. V tomto dílu zůstaneme věrni své domovině a podíváme se po stopách dnes již neexistujících spolků. Žánrově mají probírané kapely společné jen přízvisko metal. Ještě bych podotkl, že v souvislosti s tuzemskou scénou a nedoceněnými neexistujícími kapelami mi napadalo značné množství dalších skupin. Některé z nich jsem již v minulosti ohodnotil svými recenzemi, na některé se třeba ještě podívám a některé se možná dostanou do nějakého dalšího dílu tohoto seriálku. Důvodem proč jsem vybral právě formace, jejichž jména se zanedlouho dozvíte, je dle mého soudu jejich nedocenění. Zřejmě už jste někteří zascrollovali směrem dolů, abyste si zkrátili dobu napínání a čekání, která že to jména jsem vybral. Pro ty, co tak dosud neučinili poslouží jako náhrada následující malá rekapitulace: Cassiopeia, 666, Love History a Critical Error. Třeba už dopředu tušíte a víte o některých kapelách, co jsou zač. Netvrdím, že jsou zhola neznámé, nýbrž dle mého názoru nedoceněné. Vraťme se zase o pár let nazpět do dob, kdy tyto nahrávky vznikaly.

Cassiopeia - Andělé pláčou

Tuhle kapelu patrně nikdo znát nebudete a jestli jo, tak nejspíš pocházíte z okolí Kašperských Hor. Zde totiž na přelomu osmdesátých a devadesátých let vznikla heavy metalové formace Cassiopeia. Kapela nadšená hrát klasický heavík s jemným nádechem speedu (tím nemyslím všeobecně známou drogu). Samotná skupina označila svůj styl jako "crying metal". Za mikrofonem tehdy stál Martin Tempel, který se později stal výhercem soudobé soutěže devadesátých let Rozjezdy pro hvězdy, kde zpíval písně kapely Odyssea. Ještě si letmo pamatuji, jak tato osoba chvíli po své výhře seděla v našem obýváku a vyprávěla jaké to tam bylo. V tomto momentě (alespoň pro mne) stopy tohoto člověka mizí a vícekrát jsem ho neviděl a nic o něm neslyšel. V kapele pak zpíval někdo jiný, už si nevzpomínám přesně kdo, ale jistě vím jen to, že to byl otřes. Ještě vlastním jedno demo Koulelo se... s tímto zpěvákem, které raději ponechám doslova zaprášené. Kapela se postupně přejmenovala na Cassandra a poté na Cassa Na Dranc. Pod posledně jmenovaným jménem vystupuje torzo skupiny dodnes ovšem hrají už jen zábavový rock neslavného ražení. Ale vraťme se zpět k době kolem dema Andělé pláčou. Nahrávka samotná byla vydána roku 1992 zapomocí vydavatele Rock Report. Demo má neuvěřitelný náboj a energii. Verva a nadšení se kterou bylo natáčeno a utvářeno je z ní značně cítit. Zvuk sice není okouzlující, ale bohatě postačí k tomu, aby si posluchač vychutnal celý obsah. Album má typickou heavy metalovou atmosféru a strukturu, čili pomalé písně, veselé skladby a vážnější údernější pecky. Vyzdvihl bych nejpovedenější kousky jako titulní Muzeum voskových figurín, jmenovce dema Andělé pláčou a chytlavou Kočičky z města. Jedinečné songy s pěknými melodiemi. Oproti tomu je na demu skladbaHymna metalu, která je tak trochu přehnaná už jen kvůli jejímu názvu. Z celkového pohledu máme před sebou kvalitní počin, jehož obsah spolehlivě strčí do kapsy známější české heavy spolky. 

666 - Nekrofilie

V případě této skupiny nelze doslovně hovořit o neexistenci kapely, ostatně stejně jako u té předchozí. I když se současná tvorba obou band pohybuje poměrně někde jinde. Kapela 666 je totiž někdejší současná úderka Törr. Budu-li zacházet do detailů tak aktuální podoba Törr už tomu také neodpovídá. Přeci jen Vlasta Henych byl stěžejní postavou pro obě kapely a jeho odchod z Törr lze chápat jako hřebíček do rakve. V dobách kdy vznikalo demo Nekrofilie, tedy v letech osmdesátých, byl black metal teprve ve stádiu růstu. 666 proto hráli ten prvotní Venomovský black, čili zlý thrash. Ostatně hodně kapel hrající black metal zněla takovýmto způsobem. Na demu se tento vliv otiskl v podobě skladbyNekrofilie. Tato píseň čítá něco málo kolem sedmnácti minut. Hudebně i časově je zcela zřejmý odkaz na velikány Venom a jejich At War With Satan. Demo však otevírá malé intro nazvané stylem grindových smeček Smrt tří šestiletých sirotků pádem z ruského kola. Dále demo obsahuje jeden z největších hitů kapely vůbec, a to song jménem Válka s nebem. Mnozí mohou vzpomenout i provokativní skladbu Útok na ÚV KSČ. Kapela celkově zněla tvrdě, drsně a thrash black metalově. Po nějaký čas se tohoto kopyta držela i pod vlajkou nesoucí logo Törr. Toto demo je ve své podstatě jedna z kultovních nahrávek počátků českého black metalu.

Love History - The Astral Silence Of Blooming Virgin Beauty

Tato ostravská doom deathová kapelka s názvem Love History patří nejen dle mého názoru k velmi nedoceněným spolkům. Demíčko z roku 1993 s názvem The Astral Silence Of Blooming Virgin Beauty s podivným narůžovělím obalem je zhmotnění dekadence a chmuru. Zvuk nahrávky myslím, že není na místě hodnotit, už jen pro fakt, že se jedná o demo. Ovšem šum, který počin obestírá, dodává atmosféře na větší hutnosti, což v případě tohoto žánru je na místě. Zavzpomínejte na počátky věhlasných My Dying Bride a poslechněte si tento počin. Možná lehce přehnané srovnání, ale myslím, že po hudební stránce je celkem trefné. Drsná vizáž, tvrdé vyjádření, hluboký temný growl. To zní jako letmý popis deathu, což? Taky, že ano. Dále si dosaďte melodické uvolněné pasáže a lehké, jemné dokreslování atmosféry klávesami a píšťalou. Jedinečná hudba. Na počátku let devadesátých v naší malé zemi se jednalo o něco neslýchaného. Občasné použití čistého ztrápeného hlasu jen podtrhuje zaměření kapely na žánr zvaný doom. Když pak ve skladbě Blew Aeons Of Happiness zazní dokonce i ženský zpěv dokonalost jest dokonána. Tahle chmurná procházka za deštivé noci podzimním listím přikrytém hřbitově se stěží popisuje. Opravdu nádherný zážitek plný tajemnosti a záhadnosti. Vskutku temný materiál s úžasným nábojem a mrazivou aurou, kterou tehdejší doom měl.

Critical Error - H20

V našem dnešním díle je toto nejmladší a veskrze nejnovější počin. Konkrétně byl pořízen roku 2005. Kapela Critical Error má však na kontě jen toto demo s podivným názvem H2O. Zvláštní melodický death metal, jemně šmrncnutý hardcorem a progressive metalem. Čisté vokály jsou střídány typickým growlingem nebo oboje pěje najednou. V textech se objevuje čeština i angličtina a to vždy dohromady v každé písni. Další zvláštní prvek, o kterém jistě stojí za to hovořit. Hudba díky své progresivní náladě možná těžko stravitelná, ale na druhou stranu odlišná a výjimečná. Zvuk vzhledem ke stáří alba je velice pěkný a čistý. Zvláštním rukopisem kapely je taktéž střídání nálad a melodií. Když už si člověk klepe nohou do jednoho rytmu kapela své kormidlo přesměruje kousek jinam. Zatím to vypadá, že se bude jednat o dost pěkný zmatek a chaos. Ale nenechte se zmást, není to tak je se může zdát. Vše je umě poskládáno a ztmeleno tak, aby poslech byl plynulý a příjemný. Detaily, které jsou schovány v útrobách tohoto materiálu mnohdy vyplují na povrch až po vícero posleších. Tato hudba je skutečně velmi pestrá a zajímavá. Opravdu originální materiál.