Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dva roky drobné práce na tomto pořadu snad přinášejí svůj smysl a vy, čtenáři, si přinejmenším rádi počtete. Alespoň doufám. Dnes se nehodlám zaobírat něčím výjimečným, čímž bych oslavoval dvouletou existenci jakéhosi pořadu. Tento díl bude jen jeden z dalších a věřím, že se bude líbit. Dnes se zaměříme na undergroundovou tvorbu našich západních sousedů. A ačkoliv některé kapely jistě příliš známé nebudou, vězte, že je nezmiňuji jen tak nadarmo. Minimálně v mém osobním žebříčku se drží pevných míst.

Ardulph Ardebahr Wald - Kohlrabenweißmetallicsilbermelierte, Gescheckte Schwarze Pferde

A začnu hned tím nejoblíbenějším. Ardulph Ardebahr Wald je dvoučlenná kapela existující od roku 1999, kdy také debutuje albem Secrets Of Wahrendorff / Schaebtums Grächtnis. Album nemám, takže netuším, co se na něm skrývá. V našem hledáčku stejně bude demo z roku 2002 s šíleně dlouhým názvem, který si můžete přečíst výše. No co, Němci…  Celá nahrávka má necelou hodinu hrací doby, což je na demo setsakra dlouhý čas. A právě tenhle čas je napěchován nápady, riffy, melodiemi… prostě náplní, která nenarůstá v ústech jako překrémovaný dort a zároveň nevysychá jako sláva popových hitů. Dočetl jsem se žánrové škatule gothic black metal a věru nechápu, která hovězí hlava tohle mohla vymyslet. Tedy, co se dema týče. Neslyším, zde totiž jediný náznak gotické hudby. Když už bych měl být lektorem a kárat žáka za chybné uvedení hudební odnože, poupravil bych ho na doom-black metal. Pomalé doomové pasáže se sem tam objeví, třeba v takové Kindt. Je ale zajímavé, že pacholci nesoucí erb téhle kapely, si z posluchače tak trochu střílí a jisté pasáže zní až příliš okatě parodicky. Ale pokud bych se měl zaměřit čistě na instrumentální a řemeslnou práci, nezbývalo by my nic jiného než smeknout a protagonistům ukázat lysinu mého temene. Chválit musím konkrétně kytarovou práci, jelikož tu shledávám opravdu zdařilou a vymakanou. Rozličné melodie a především vynikající riffy jsou hlavním tahounem tohoto počinu. Vše se ale neprojeví hned od samého začátku, musíte demáčem trochu proplout. První minuty nahrávky totiž znějí jaksi tuctově a nijak zvlášť úžasně, ale po čase vám dojde, že se vám do uší dostává skutečný skvost a jeden z klenotů. Vše pak vyvrcholí v naprosté špičce, kterou je skladba Rappen. Tu jsem také zvolil jako ukázku. Sice se jedná o nejdelší stopu nahrávky (deset minut), ale je opravdovou lahůdkou. Zejména zvrat, který nastane zhruba v čase 6:30 (a trvá do konce písně), jsem si prostě zamiloval a onen zvuk kytary je přesně to, co na black metalu miluji.
Hodnotím vysoko: 9/10
Slíbená ukázka je tedy Rappen

Eminenz – Slayer Of My Daughter

A teď trochu vážněji, svižněji, drsněji, zběsileji… prostě tvrdě. Eminenz je takřka kultovní kapelou zastávající black-death metal. Že je neznáte? A co třeba vynikající album The Heretic? Taky ne? Tak pak už snad pomůže jen vzpomenutí na legendární koncert Live In Leipzig. Ten samozřejmě patří pod křídla Mayhem, ale někdo jim přece musel dělat předskokana. Už chápete? Takže divoká energická kapela Eminenz do světa vtrhla svým prvotním demíčkem roku 1990. Představila na něm typický sound tehdejší UG blackové scény a především klasický výraz tohoto stylu. To znamená, že se mohla pochlubit řezavými riffy, štěkavým vokálem, hnijící basou a ratata bicí mašinérií. V podstatě nic převratného a objevného, dalo by se říci. Ovšem tohle tvrzení můžeme vyřknout až dnes, v době, kdy jsme přejedeni všeho a máme z čeho vybírat a jsme schopni vynášet ortel téměř okamžitě. Eminenz nepatří k žádné špici a jsou dle mého názoru notně opomíjeni. Kapela, která z undergroundu nikdy nevystrčila jediný roh. Ale zanechme spekulací a hořekování. První z pěti celkových dem hovoří jasně řečí srozumitelnou, jednotvárnou a přímočarou. Bez zbytečných okras řeže hrubou krásu toho nejkrásnějšího žánru, co kdy mohlo temno pekla ozářit. Ehm… trochu jsem se rozvášnil. Takže jen podotýkám, že na této nahrávce se objevilo množství nápadů a především zdařilých riffů, které mají tendenci likvidovat i dnes, po více jak dvaceti letech. Zcela prvopočáteční verze demíčka ukrývá sedm skladeb, verze pozdější už jich má 11. Přesné rozdíly a důvody vám bohužel neprozradím, neb mám pouze tu prodlouženou verzi. Na té se nachází cover v podobě skladby 13 Candles z třetího alba legendy jménem Bathory. Pro úplné doplnění snad jen uvedu, že toto demo včetně druhého natočeného (o rok mladšího Necronomicon Exmortis) vyšlo na společné kompilaci Death Fall v roce 2001.
Hodnocení určitě vysoké, neb nahrávka má co říct: 8/10
Ukázka: Death Fall, ačkoliv jsem dlouho váhal 

Nocturnal – Rites Of The Black Mass

Název lehce zavádějící, protože těch nočních kapel máme k dnešním dnům přeci jen trochu dost. Ale Nocturnal pocházející z Německa mají asi nejkultovnější status, nebo jak vyjádřit jejich výjimečnost. Prezentují se špinavým prastarým thrash-black metalem, který mačkají ze svých nástrojů od roku 2000, kdy také vzniklo jejich jediné demo, které tu máme nyní k pitvě. Tehdy byl v kapele pouze jeden člen – Evil Avenger, který tuto nahrávku stvořil se vším všudy. Vydal ji u Deathstrike Records. Na demu najdeme sedm stop, z nichž dvě tvoří intro a outro, čili klasických skladeb je pouze pět. To však bohatě stačí k tomu, aby bylo právem vyzdvihováno a velebeno. Zejména díky svému sveřepě špinavému zpracování odrážející pravou podstatu thrash-black metalu. Celá nahrávka má totiž tak hnusný zvuk, že je prakticky slyšet jen kytara a hrdelní rachot. Někde v pozadí pak můžeme rozpoznat bušení souseda na zeď, což je zvuk bicích. Vlastně jsem to musel poslouchat skrz sluchátka, abych vlastně zjistil, jestli to jsou bicí. Opravdu velmi hnusná práce – v kladném slova smyslu. Tady už musíte mít vážně trochu té nátury a velkou dávku tolerance. Odměnou pro takového posluchače bude živelný thrash s chmurnou příměsí blacku. Co víc můžeme hledat? Vlastně nic, jen to, že je to kult a zní to neskutečně špatně. čímž plní maximální účel undergroundové nahrávky. Kapela si získala obdiv však i v širších kruzích (pochopitelně nejen díky této niagarské nahrávce), čehož je důkazem drobný detail, který skrývá obal jedné desky Darkthrone. Na albu Dark Thrones And Black Flags totiž obrázku dominuje otrhaný hnusák mající bundu s nášivkou s motivem loga téhle kapely. To je myslím dostatečné uznání, co myslíte? Byl to vlastně začátek cesty, po které jsem se k této kapele vůbec dostal.
Hodnotím 7/10, ačkoliv se mi to svým způsobem zamlouvá, ta nečitelnost mi tu radost nemálo kazí.
Ukázka Hellraiser, no… na youtube toho asi moc nepochytíte, ale aspoň drobný zlomek a náznak, čím že to vlastně Nocturnal odbouchli svou kariéru.

Thränenkind – Eine Momentaufnahme  - Der Rest Ist Nur Einsamkeit

Na závěr jsem vybral něco, co se dá velice snadno přehlédnout v davu ostatních. A to právě nechci. Jakkoliv zní tahle kapela tuctově a nevábně – má své kouzlo a osobitou jiskru, díky které mi tak nějak uvízla v uších a především paměti. Nejsou to žádní ostřílení špinavci, jako výše zmíněné hordy, nýbrž melancholičtí náladotvůrci, kteří pílí zrovna neoplývají. Vznikli roku 2007, o rok později natočili demo, o dva roky déle se účastnili na split-albu s kapelou Heretoir a natočili EP, na kterém jen předělali skladby ze svého demáče. Ale nepředbíhejme. Žánr, kterým se dvojice skladatelů Nathanael a Pesten prezentuje, je okřídlený depresivní, atmosférický, melancholický black metal s dávkou svižných výjezdů. Pesten sice od roku 2012 v kapele nepůsobí a je nahrazen Nils Grothem, ale tyto rošády nechme nyní bokem. Pro nás je stěžejní hudební odkaz, který zde v roce 2008 umělci zanechali. Pětiskladbový materiál protkaný chmurnou náladou a mrazivými pocity beznaděje, které se střetávají s šílenou apatií, běsnící křečovitostí a nelehkou uchopitelností. V momentě, kdy si na pasáž zvyknete a začnete si i lehce ťukat údy do rytmu, je vše přerušeno a násilně převráceno. Sklíčený pocit nejistoty, co se stane záhy, tak doprovází celou dobu. A to je přesně ono. Na první pohled obyčejný a nic neříkající depressive rock-black metal, ovšem pod lupou se chová zcela jinak. Pilířem tvorby zůstává kytarová práce kouzlící nádherné melodie tvořené black metalovým výrazem. Nepříčetný zpěv dodává poslechu na nervozitě a občasný vstup kláves rozšiřuje záběr větší vzdušnosti. Prostorná práce, která na oko kráčí úzkou uličkou.
Hodnotit nebudu rovněž nízko a bez ostychu pálím 8/10
Jakožto ukázku jsem vybral prostřední song, jež je zároveň titulní skladbou: Eine Momentaufnahme