Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Zapomenutá dema? 5. díl: Root

Zapomenutá dema? 5. díl: Root

Bhut1.9.2011
Již pátý díl věnující se tentokráté výhradně kapele Root a jejím prvotním nahrávkám.

V souvislosti s malým povídáním s kolegou Jirkou D. o tuzemské kapele Root, vnukla se mi myšlenka tohoto dílu. Ne, že by mi došly nápady, těch je stále spousty. Jen se mi zdálo jako dobrý nápad věnovat pozornost i této kapele a to samostatně. Proto vznikl tento řekněme speciální díl. Historii kapely nechci momentálně příliš řešit, spíše rozebereme každé demo po obsahové a hudební stránce. Možná že jste zklamáni tématem, neb se opět jedná o českou skupinu. Nebo to zkrátka neřešíte a já si tu jen plácám játra. Jen předesílám, že v budoucnu se za hranice určitě podíváme.

 

Reap Of Hell


Prvotina kapely pochází z roku 1988 a dostala jméno Reap Of Hell. První demo čítající pět skladeb. První nahrávka a hned hitového charakteru. Skladby z tohoto počinu jsou v playlistu živých koncertů skupiny dodnes. Jmenujme dva notoricky známé kusy Hřbitov Píseň pro Satana. Pravdou zůstává, že písně mají v současnosti lehce pozměněnou podobu, leč jednalo se a stále se jedná o velmi silné songy. Zbylé kousky nejsou samozřejmě taktéž k zahození, ale tyto dvě jsou řekněme nejzásadnější a jsou vepsány zlatým písmem do kroniky black metalu vůbec. Skladbám na kvalitě ubírá jednak zvuková podoba, která však v případě demíček a blacku zastupuje podřadnou roli. Tím hlavním faktorem, který strhává na lepší vyzrálosti skladeb, je především zpěv. Bohužel vokalista Dr. Fé nedosahoval potřebných hlasových variací. Jeho skomíravé skučení spíše vykouzlí úsměv na tváři. Ale tenkrát to bylo drsné a tvrdé a je nutné to takhle brát. Naštěstí pro posluchače i kapelu samotnou v budoucnu patří post zpěváka výhradně Big Bossovi, který doposud sedí za baterií. Celý produkt Reap Of Hell otevírá intro v podobě úryvku Beethovenova Allegra. Následující čtyři skladby se pak nesou v duchu klasického black metalu té doby. Syrový a drsný thrashem násládlý, velice ortodoxní ražení. 

 

 

War Of Rats


Ještě téhož roku (1988) vychází druhé demo War Of Rats. Název tohoto dema byl zřejmě inspirován v soudobém hororu Krysy: Noc hrůzy (1984). V podstatě malý odkaz na tento béčkový (však výborný, jsem trochu posedlý béčkovitostí) snímek v sobě zanechává i deseti minutová píseň Volání o pomoc. Ale abych nepředbíhal. Tento flák obsahuje znovu pět skladeb, z čehož jedna zastupuje oblíbené a nutné intro. Ono intro, které je hřmotně pojmenované jako 7 synů Satana, v sobě skrývá tajemné zvuky šepotu, hlasu bouře a jakéhosi dunění, či co. V momentně, kdy začínají bít zvony, zazní i zlověstný hlas volající na povrch jednotlivá pekelná jména. Hlas naštěstí patří Big Bossovi, jehož hluboký přednes jen nahání strach. Pekelný smích ke konci intra jen dotáhne atmosféru k dokonalosti. Vzrušení a strach dosáhnou bodu varu a již může začít divoký rej. Stačí jen zmáčknout spoušť a spustit tak black metalové běsnění démonů jménem Root. A stalo se... a Země se otevřela. A to doslova, jelikož se tak jmenuje i prvotní hraný song. Toto demo v podstatě nemá příliš velký potenciál, snad krom Dogryády v podobě písní Král Dogra a Dogrova říše. Ostatní písně znějí poněkud unyle a utahaně. Po tak zlověstném intru by mnohý čekal divočejší ržání. 

 

 

Messengers From Darkness


O rok později, tedy v roce 1989, přichází na svět poslové temnot - Messengers From Darkness. Demo plné různých doplňkových songů. Dohromady počet tracků tvoří číslici 9, ale hrané regulérní písně jsou jen čtyři. Z nich se nám vyloupla další hitovka kapely a to 666. Dnes má tento song opět jinou tvář, ale feeling je stále stejně šílený. Demo se opět drží zajetého kopyta v pojetí black metalu, jen je o něco více kořeněné mezihrami jako Otvírání hrobu, Útěk a trest a samozřejmě nezbytného intra i outra. Náznak koncepčního alba není zavádějící dojem. Bohužel placka postrádá více rozvinutých písní a tak ji ucho v rychlosti prosviští, aniž by zachytilo (snad krom výše zmíněného opusu 666) cokoli, k čemu by se rádo vrátilo.

 

 

 

The Trial


Dle mého soudu nejvydařenější kousek. The Trial (Soud) pochází rovněž z roku 1989. Chlubit se může osmi skladbami, které jsou k sobě neodlučitelně svázány a tvoří jeden celek a velký příběh. Právě z tohoto dema je tvořeno cca 90 % debutového alba Zjevení. Intro, které dokonale pohltí a nastaví atmosféru hustou tak, že by sedala krájet, je malou předehrou hrůz, se kterými se dále budete potýkati. Výborný příběh pak vytváří hlavní obsah a sdělení tohoto malého velkého dema. O čem vypráví, nebudu prozrazovati, aby potencionální náruživý zájemci nepřišli o momenty překvapení a objevování. Postu zpěváka se již nadobro zhostil Big Boss, takže prožitek z poslechu je už díky jeho hlasu zaručeně příjemný. Mezi významné songy jistě patří Soud, Zjevení Aralyon, tedy alespoň já jsem si tyto tři oblíbil nejvíce. Toto demo se nese ve smyslu vlastní cesty Root, která ale už jemně pokukuje po severské scéně tohoto žánru. Co říci více? Jedinečná záležitost. 

 

 

Závěrem jen podotýkám, že v diskografii kapely se ještě blýská demo Deep In Hell, které však není možné k sehnání a i na oficiálních stránkách skupiny není jeho popis uveden. Dále se můžeme setkat s nahrávkou z roku 1988 pojmenovanou Live At Death Metal Session Vol. II. a jak již z názvu vyplývá, jedná se o živák. Už proto, že je to koncert, jsem ho schválně neuvedl. Nyní se můžu jen lehce zmínit, že se jednalo o jedno z prvotních vystoupení kapely, tedy dnes legendární řekněme. 

A na úplný konec přikládám obrázek z dílny malíře jménem Chris Moyen. Kdo se trochu více zajímá o black metal, jistě bude toto jméno znáti, neb je to tvůrce nejednoho obalu věhlasných desek všemožných (převážně tedy blackových) kapel. Obrázek, který je zde k vidění, byl namalován na přání kapely a byl zveřejněn v souvislosti s reedicí dem v bookletu desky Dema z roku 2002.

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky