Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Zapomenutá dema? 7. díl: Profláklé kapely

Zapomenutá dema? 7. díl: Profláklé kapely

Bhut1.11.2011
Po poměrně silně depresivním minulém díle hodlám vmísit mezi Vás, čtenáře, trochu pozitiva. Sice to bude možná malinko nostalgické, ale nevadí. Dnešní díl se bude týkat věhlasných kapel, jejichž jména musel jisto jistě každý slyšet.

Po poměrně silně depresivním minulém díle hodlám vmísit mezi Vás, čtenáře, trochu pozitiva. Sice to bude možná malinko nostalgické, ale nevadí. Dnešní díl se bude týkat věhlasných kapel, jejichž jména musel jisto jistě každý slyšet. Každá z nich se jistým způsobem podílela na vývoji metalu. Jsou to skupiny, které jsou notoricky známé a stále aktivní. Dnes na ně už i nadáváme, ale jak to bylo s jejich začátky? Jejich dema jsou velice raritním a velmi vyhledávaným materiálem. Spoustu z nich bylo ve své době velice brzy vyprodáno. A kdo, že to tedy vlastně je? Jejich trička nosí snad každá generace. Dokonce i vietnamští trhovci mají mezi svým sortimentem i nejedno triko s logem těchto kapel. Vzpomínám si, že první hudební tričko, které jsem si vůbec kdy koupil, bylo právě od jednoho takového stánkaře. Stálo na něm Kill ’Em All, zdobila jej lebka s překříženými kosami v pozadí a nad tím vším zářilo logo Metallica. A tím jsem už zavadil o jednu kapelu, o kterých si dnes něco málo povíme. Další peckou bude Iron Maiden, Korn a Marilyn Manson. Tak to nezdržujme a přejděme k věci.

 

Metallica - No Life 'Til Leather


Nemohu se dnes nezmínit o veličině, jakou Metallica rozhodně je. Demo No Life 'Til Leather bylo pořízeno roku 1982. Podílela se na něm sestava James Hetfield, Lars Ulrich, Dave Mustaine a Ron McGovney. Skladby, které jsou zde k slyšení, jsou téměř totožné s deskou Kill ‘Em All. Čili zásadní thrashové rubanice jako Hit The Lights, Phantom Lord, Metal Militia nebo moje srdcovka Seek And Destroy. Písně mají jen nepatrně jinou tvář, než jejich pozdější verze. Zásadní rozdíl však je v opusuSeek And Destroy, která má rozdílnou dobu trvání. Na demu její čas čítá necelých pět minut, oproti tomu debut obsahuje verzi s délkou zhruba o dvě minuty větší. Na samotném obalu není nic jiného než neodmyslitelné logo kapely a samotný název dema. Trochu suchá verze, ale což. Vnitřek, tedy obsah nahrávky je výtečný a je zapsán výrazně zlatým písmem do kroniky světové hudby. Neb zde vznikla ona slavná Metallica, která je vzorem spousta dalším mladším uskupením. Hudebně se jednalo o divoký thrash metal, který neubíral na rychlosti a syrovosti. Však kdo znáte (což myslím, že asi všichni budete) debut Kill ‘Em All, tak asi víte, o čem mluvím. Zvláštností může být, že se kdysi objevilo demo se jménem Bay Area Thrashers, které obsahovalo stejné skladby jen v živé verzi. Ovšem nejednalo se o oficiální produkt a tak bylo staženo z prodeje. Zvuk je poněkud nevalné kvality. Zamumlaná, zahulená mlha. Není to nejhorší, poslouchat se to dá velice pěkně, pokud ovšem nejste zarputilý vyznavač křišťálového soundu. 
A jak, že vlastně na demíčku Metallica zněla? Odpověď je zde.

 

 

Iron Maiden – The Soundhouse Tapes


Nejstarší dnes probíranou nahrávkou je demo The Soundhouse Tapes, které pochází z roku 1979. Na svědomí jej má britská kapela Iron Maiden, tehdy pouze v čtyřčlenné sestavě. Sestava zde hraje trochu zajímavou roli. Zpěvákem zde byl Paul Di’Anno, který kapelu roku 1981 opustil. Lépe řečeno byl vyhozen za přílišné holdování alkoholu a drogám. Mnohý fanda po jeho odchodu na kapelu zanevřel a hlas nastupujícího Bruce Dickinsona mu nebyl po chuti. I dnes se s tímto názorem lze velice snadno setkat. I když většina z Vás bude tvrdit, že hlas Bruce k železné panně prostě neodmyslitelně patří, tak se můžete setkat i s odporem. Já osobně mám velmi rád i desku The X Factor, kde pěl Blaze Bayley. Ale zpět k demíčku. Jisté je, že Paul zpíval skvěle a umí to ostatně dodnes. Zvláštností dema může být, že obsahuje dvě stopy kytarových riffů, které všechny nahrál Dave Murray. Důvodem bylo to, že kapela nenašla vhodného kytaristu, který by byl schopen party zahrát tak, jak si mejdni představují. Demo The Soundhouse Tape je vlastně první oficiální nahrávkou skupiny. Předcházelo mu několik menších materiálů, zejména na předchozí verzi bylo o skladbu více. Na dnes probíraném počinu se nachází skladby tři: Iron Maiden, Invasion a Prowler. Některé skladby se dostaly i na debutové album Iron Maiden. Zvuk na demíčku je kupodivu velice příjemný a přijatelný, žádný extrémní šum, zkreslení nic. Buď vlastním nějakou vyčištěnou verzi, nebo se to tenkrát pěkně vydařilo.
Jak to tenkrát kapele šlapalo, si můžete poslechnout zde.

 

 

Korn – Neidermeyer’s Mind


Prvotina nu-metalové hvězdy Korn sahá do roku 1993, kdy tedy vzniklo demíčko s názvemNeidermeyer’s Mind. Obsah tvoří pouhé čtyři skladby, z nichž je jedna dodnes velice zásadním kouskem. Rekapitulujme si tedy playlist: Predictable, Blind, Daddy, Alive. Jistě tušíte, který track jsem měl na mysli. Zajímavé je to, že demo produkoval věhlasný Ross Robinson, což se také promítlo na přední obal. (Ross Robinson mimo jiné produkoval desky Slipknot, Amen, Limp Bizkit, Machine Heada dalších). Tu se tedy dostáváme k obalu. Na černém pozadí je bíle nakreslená postava, která působí dojmem opilého metaláka. Sedící zkrachovalec je opřen o plot s ostnatým drátem. Nad tím vším pak svítí logo Korn v klasické podobě, jak jej všichni dobře známe. Zvuk dema není zrovna nejhorší, je správně syrový a tvrdý, sice trochu potlačený, ale klasický nu-metalový sound už se zde nádherně promítá. A tady už můžeme hovořit o vzniku žánru jménem nu-metal. Jonatán Davidojc (jak mu s oblibou říkám) zde zpívá značně tvrdě a spíše chraplavě a ztrápeně. Ostatní nástroje mají onen hutný zvuk, který mnozí znáte z prvotních nahrávek této kapely, zejména z debutu Korn. Ačkoli se to nezdá, tohle demo je nesmazatelně vepsáno mezi zásadní díla v historii hudby vůbec. 
zde ukázka toho, jak to tenkrát nakopalo …

 

 

Marilyn Manson - Refrigerator


Ještě předtím, než Marilyn Manson otevřel svou kariéru vynikajícím dílem Portrait Of An American Family. Natočil roku 1993 malé demo s názvem Refrigerator. Tohle demíčko je materiál, o kterém příliš mnoho informací nenajdete. Lépe řečeno téměř žádnou, krom jeho existence. Už proto považuji za nutné jej trochu proklepnout. Demo bylo natočeno ve vlastním nákladu a to pouze na kazetu, kde každá strana obsahuje čtyři songy. Většinou se jedná o písně, které v lehce pozměněném tvaru najdeme na výše zmíněném debutu. Zbytek pak tvoří dnes raritní písničky, které jinde nenajdeme. Obal celé nahrávky zdobí přední strana lednice (Refrigerator totiž v překladu znamená lednice) a tak kazeta vskutku působí dojmem jakési kapesní ledničky. Celkově je demo opředeno poměrně nepěkným zvukem. Jistý šum, zkreslení a malé sykavky. Zkrátka kazetová edice. Ale to nic nemění na tom, že je to vážně povedený materiál. Atmosféra je totožná s debutem. Stejně i písně obsahují různé pazvuky a samplíky. Celé demo otevírá Cake And Sodomy, stejně jako tomu je i u Portrait Of An American Family. Následuje Suicide Snowman, My Monkey a Lunchbox. Posledně jmenovaná je asi nejvíce odlišná od verze na albu. Otočíme kazetu na stranu B a necháváme se drtit dalšími čtyřmi výbornými skladbami. Konkrétně se jedná o Thrift, Filth, Wrapped In Plastic a Dope Hat. Tento počin utekl jak voda a já mam chuť si ho znova pustit. Není to žádný odpad a neměl by zůstat opomenut. 
A malá ukázka se schovává zde.

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky