Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
A Forest of Stars - A Shadowplay for Yesterdays

A Forest of StarsA Shadowplay for Yesterdays

Jirka D.26.12.2012
Zdroj: 2x černý 12" vinyl (# WOLF 050 LP)
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Tato deska je elegantní, od skvělé muziky, přes nápaditou grafiku a výbornou vinylovou edici. Klub gentlemanů dokazuje, že jeho pozice je velice silná. Good job, gentlemen!

Vypustit do světa klip „Gatherer of the pure“ před vydáním desky byl vynikající tah. V tomto kontextu působí i slovo „klip“ příliš vágně a téměř vulgárně, jde totiž o dílo, dílo mistrovské a dalece přesahující běžné standardy metalové scény. Propojení hudební a vizuální stránky snad nikdy nebylo tak působivé.

 

A Forest of Stars je mladá kapela a jejich aktuální deska teprve třetí v řadě, přesto se jedná o vynikající a vyzrálou nahrávku. Jestli mě letošní album od německých AHAB přesvědčilo, že i v tak zatuchlém žánru, jakým je doom metal, jde i v roce 2012 přijít se svěžími a nadčasovými nápady, tak na poli black(ened) metalu podobnou práci odvedli právě AFOS. Když je navíc koncept hudební a vizuální podpořený vydavatelskou fantasií Prophecy productions (resp. Lupus Lounge), je výsledné dílo pastvou pro všechny smysly.

 

Kromě úvodní „Directionless resurrectionist“ a zvukového experimentu „Man’s laughter“ jsou skladby na nahrávce epicky rozsáhlé, vystavěné do nápaditých a až organicky živoucích kompozic, při jejichž poslechu vnímáte jejich růst, vývoj a postupnou gradaci, ať už přiznanou a zřejmou, nebo schovanou pod povrchem, kterou tušíte spíš instinktivně. Vnitřnímu pjetí desky výrazně napomáhá kontrast nervního vokálu a silně melodických a naoko přístupných a příjemných pasáží, které, ať už vystavěné kytarami, houslemi či flétnou, dávají skladbám snivý a místy až hypnotický ráz. Podlehnout této desce, valčíkovému taktu „Gatherer of the pure“, je velmi snadné a až nebezpečně nakažlivé a opojné.

 

Výbornému výsledku napomáhá i široká paleta nástrojů a zvuků, s nimiž je zacházeno citlivě a promyšleně tak, že aranže skladeb jsou bohaté a barevné, a nikoliv přeplácané. Všechny ty drobné fragmenty jsou poskládány do vynikající mozaiky, jejíž motiv vás zaujme při pohledu z dálky a okouzlí při detailním zkoumání. Vyjádřeno jedním slovem – elegance. Tato deska je elegantní, od skvělé muziky, přes nápaditou grafiku a výbornou vinylovou edici. Klub gentlemanů dokazuje, že jeho pozice je velice silná. Good job, gentlemen!

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

David Kasík / 31.12.12 22:38odpovědět

Úžasná hudba, krásný vinyl, jedna z desek roku.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky