Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jak si tak pročítám všemožné nadšené ohlasy na nový počin britských náladotvůrců A Forest of Stars pojmenovaný pozitivně Grave Mounds and Grave Mistakes, všímám si, že budu patrně sám na celém světě, kdo není bezvýhradně unešený v pořadí už pátou nahrávkou sešlosti viktoriánského klubu gentlemanů. A jedné dámy samozřejmě. Znamená to tedy, že si sedím na uších, poslouchám zadkem, nebo se mi další pokračování a rozepisování stylu, započatém nejpozději na A Shadowplay for Yesterday, zajídá? Asi od každého něco. Nepopírám nic.

Nutno přiznat hned zkraje, že moje pokrčení ramen není způsobeno opovržením nad případnou jalovostí novinky. V žádném případě ně! Grave Mounds and Grave Mistakes je důstojným zástupcem vysoko nadstandardní diskografie AFOS. Opět platí, že jakákoliv jiná kapela by za podobnou muziku upsala duši své matky i tchyně arciďáblu. Jenomže tady není žádné kdyby, ani a protože už vůbec ne. Kapela formátu AFOS si své fanoušky rozmazlila uměleckými díly nedozírné kvality, ale zůstat stále na samotném vrcholu a přinášet světu hudbu originálnější a poutavější než tu předchozí není úkolem z nejlehčích. Až tak jednoduché to je? Ani náhodou.

Stále přemýšlím, co mi vlastně na Grave Mounds and Grave Mistakes vadí nebo jak označit zvláštní nespokojenost s jednoznačně mistrovsky kreativním výtvorem šílené vášně s jakou AFOS přistupují ke své tvorbě? Cokoliv, na co jsem schopen ve své sprostotě ukázat, vykazuje geniálního ducha a nevšední srdce. Ať už vytáhnu z kontextu alba jakýkoliv nástroj, se zastavením srdce utichá moje drzost, kterou dávám na odiv, nejsem-li plně spokojený s tím, co slyším. Rovněž zpěvy jsou stále stejně dramatické. Je mi líto, že neslyším více hlasu Katheryne, kterou si však můžeme plně užít v půvabně kouzelné Taken by the Sea. S trochou nadsázky se dá říct, že v této písni zpívá více než za celou dobu existence AFOS a přitom máte pocit, že to bylo jaksi málo…

Jsem zvědavý, kdy se dostanu ke své skepsi z díla. Měl bych vlastně být nadšený, protože Grave Mounds and Grave Mistakes je napěchováno zuřivostí, připomínající svým způsobem blackmetalové počátky. Album je extrémní ve své atmosférické svobodomyslnosti a stejně tak odvázané jako všechna alba předchozí. Precipice Pirouette představuje bouřlivý skvost, kde se stane vše, co si můžete představit. V nevšední Premature Invocation zazní i něco, co vybočuje z dosavadní tvorby AFOS. Možná větší prostor pro psychedelii a dramatičnost skladby? Musím i přiznat, že kapela vyrostla nejen po stránce instrumentální nebo pěvecké. Tolik bohatosti a rafinovanosti v aranžích není ke slyšení zas tak často. Tak co mi sakra vadí?

Až v předposlední písni se mi zastaví dech… Až ve Scripturally Transmitted Disease mi vytrysknou slzy a roztřese mé sny mocná fantazie. Ničivý začátek je protipólem křehké Taken by the Sea a rozhodně by jednoho z fleku nenapadlo, v co se promění song postupem času. Tato píseň se snad nejkrásnějším závěrem, co kdy AFOS napsali, představuje přesně to, pro co AFOS miluju a uctívám už tolik let. Schopnost vzít za srdce. Kdy nestačí se pouze předvádět, co všechno vlastně umělec umí a na co všechno si troufne. A to všechno vlastně na novince postrádám.

Uvědomuji si, že moje recenze byla doposud hnána emocemi, což v případě AFOS není tak špatné, ale bylo by dobré zdůraznit, že nejen abstrakcí a jinotaji je novinka živá. Kapela opět míchá do bohatého koktejlu lidové motivy, zlověstnou elektroniku, děsivý black i zvláštní post-rock. Novinka je napěchována dynamickým extrémem všeho druhu. Myšleno tak, že uprostřed taktu zavrže disharmonie, nebo se jednotlivé nápady postupně zesilují a naopak. Přítomny jsou po dlouhé době zběsilé blasty a tremola, ale na druhé straně i tiše éterické vlnění.

Je bezesporu, že jsou AFOS na vrcholu, a Grave Mounds and Grave Mistakes je pro letošní rok jednou z nejzásadnějších nahrávek. A jsem možná pouhý hnidopich nevidící si dál než špičku svého malého nosu. Jak jinak lze hovořit o člověku, který fandí nadšenectví, vášni a svobodě, když má takové dílo doslova naservírováno před tím nosem, nenechá se strhnout vzrušujícími obrazy s podmanivou náturou? K čertu s tím! Jdeme řádit!