Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

S A Forest Of Stars mám spojeno jediné a stěžejní - řádku výborných alb definujících black metal jako styl, který lze rozvíjet a povznášet do nečkaných sfér. Nebudu jmenovat ani jedno z pěti předchozích, každé má své osobité kouzlo. Podstatná je jejich konstantní kvalita. Jejich vzácná vyrovnanost a pak samozřejmě svojský rukopis kapely, který je provází a který tuhle kapelu zásadním rozdílem odlišuje od ostatních. Ale i veličina typu A Forest Of Stars, která se léta zarývá pod kůži a pohrává si se smysly posluchače klíčovým způsobem a kterého nechá nahlédnout do svého zvláštního světa, aby ho odpoutala od reality a šedé zóny běžného vnímání, i taková kapela po sobě nechá prázdné místo, když se sama o sobě nepřipomíná. A Forest Of Stars vydrželi od poslední albové nadílky Grave Mounds and Grave Mistakes mlčet dlouhých osm let. A dnes se vrací jako ti, kdo má pořád hlad po pozvedání black metalu na jinou než běžnou úroveň. Řečeno velmi obyčejně.

Nové album Stack Overflow In Corpse Pile Interface definuje samotné A Forest Of Stars. A ti jako by začínali znovu od nuly, restartovali se. Jejich specifickou esenci zaprášených britských mlatů s vůni tamního venkova, který není obyčejný, ale umí být vznešený. Po hudební stránce na klasicky kreativní vlně, kde se setkává progresivní, atmosférický, folklórní a avantgardní úroveň jejich atypické blackmetalové produkce. Hrdě a smyslně zaryté v domácích podmínkách, ale umělecky vyšvihnuté do horních pater vnímání, kde jsme blízko svobodomyslnému divadelnímu představení, vážnému i kabaretnímu, pořád ovšem silně spjatému s venkovanem uvnitř každého z herců.

Hudba A Forest Of Stars je taková hra se smysly. Chvíli zaplivaná a ožralá kdesi na dně poslední sklenice, pak močící venku a v prvních sekundách střízlivění si všímající všech krás kolem. Starých uliček, které lemuje kostková dlažba, svérázných lidiček po nich se pohybujících a dlouhých cest za město, kde se dá snadno podlehnout melancholii a vůním přírody. Jako taková hudba A Forest Of Stars zachytává mnohé a pohybuje se na širokém území, které však dokáže smrsknout do jedné roviny a vetkat do svých skladeb. Ty pak dlouze vypráví, děj se neustále přelévá a my můžeme vnímat jeho špínu, krásu, poklesky i pokoru.

Nové album je v tomto kouzelné. Jak samozřejmě a zcela s určitostí posílá mezi dav novou hudbu kapely, která neztratila vůbec nic ze své jedinečnosti, ale dokáže ji pořád posouvat dál. Cítím hlad a velkou chuť se o to podělit a skladby, všech šest, se v tom doslova předbíhají. Aniž bych chtěl mluvit o každé z nich. Asi bude lepší tohle album nekouskovat na skladby, ale vychutnávat si ho jako celistvý děj, dramatické a proměnlivé pásmo extrémní hudby. Otevřené všem svodům a dráždivé. Zpět je také vokalista Mister Curse a jeho ojedinělý projev. Vyjkřikující šílenec zbavený svéprávnosti, vášnivý diskutér, sprosťák nebo naopak vlídný vypravěč. Pořád je to blázen, který si nevzal prášky, nebo si jich naopak nasypal příliš, a pořád je to pan umělec, hlasový lord. A pořád je jedním z hlavních poznávacích znamení A Forest Of Stars. Ne, tahle kapela se nezměnila. Jen nám ukazuje, jak moc tady chyběla.

Novinka je pevná a silná kolekce typických A Forest Of Stars. Evoluce se týká stylu provedení a momentální formy, jak kvalitně komponovat. Možná jsem hudbu těchto Britů neslyšel až moc dlouho, ale Stack Overflow In Corpse Pile Interface je přesně ten typ alba, u kterého si musíte říkat, jestli to není samotný tvůrčí vrchol kapely. Ta jako by jen oprášila, co leželo léta netknuté v koutě, s hravostí a samozřejmostí sobě vlastní to rozvedla dál a dala tomu ještě vyšší úroveň. Tak či tak, tohle album je silně nakažlivá hudba, která se nerodí na počkání. Představení, které chcete prožít a vracet se k němu tak často, jak to jen jde.

Šest dlouhých epických skladeb plných hudební geniality, která stojí na skromných základech a z těch se odráží k dalším dobrodružstvím. Všimněte si, jak tahle muzika není postavená na jednom výrazném prvku. Ano, je tu ten vokál, nebo dejme tomu spíš přednes, ale pak jsou tu nástroje, které samy o sobě umí v konkrétním místě dominovat, aby se zase stáhly a předaly hlavní roli samotnému ději. V jednotlivých částech alba nejednou krásně vyplují ven z celku housle, klávesy i strunná sekce, ale zase se pokorně vrátí a nechají promítat představivost na plné obrátky. Ten přesun na Britské ostrovy a za tamní kulturou, obyčeji a vším s tím spojeným, je věc, která se spustí automaticky. Je v A Forest Of Stars zakódovaná.