Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když jsem si po několika posleších alba “Líheň zmijí” pročetl biografii kapely a historii koncertů na jejím bandzone-profilu, bylo mně záhy jasnější, jak to s tou kapelou vlastně je. Totiž, zrealizovat během osmi let činnosti pouze dvě studiové nahrávky, z nichž první je jen čtyřskladbové demo, to není zrovna nadplán. Ovšem koncertů po kulturácích a na různých festech mají A5 za sebou celou hromadu, takže o flákání taky nemůže být řeč. Co z toho tedy plyne? Určitě odpověď na otázku týkající se priorit. Co je pro takovou kapelu důležitější? Debutová nahrávka mluví jasnou řečí.

Znovu poslouchám “Líheň zmijí” a říkám si, že takhle ambiciózní nahrávka prostě znít nemůže. Už jen hrozná fotomontáž na obalu znázorňující hadí parlamentní zasedání nepůsobí zrovna důvěryhodně. Po vložení disku do přehrávače se rozehraje průměrné thrash/HC utkání, z něhož po půlhodině nevzejde žádný vítěz. Zvuk standardní, hudba se sklonem k bigbítu a texty bez abstrakce a hloubky. Z protagonistů nejvíce hapruje zpěvák, když se pokouší zpívat melodicky. Pusťte si třeba takovou “Krvavou lásku” a jestli se vám bude líbit vokál, tak jsem asi divnej. Výlety do této oblasti bych kapele dále nedoporučoval, protože to úroveň alba v jednom momentu srazí na level demáče začínající kapely. Je sympatické, že A5 o svých limitech vědí a zájemce o cd dokonce vzadu na obalu varují, že si rozhodně nekupují hudební dílo, ale určitě by bylo lepší, kdyby s takovým prohlášením posluchač nemusel souhlasit.

Nevýrazné skladby poskládané z průměrných a dost zaprášených riffů nezanechávají v hlavě nic než pár útržků melodií, které přitahují pozornost spíše vlezlostí než invencí. Vyčnívající refrény titulní skladby nebo některé pasáže v “Kořisti” jsou vzácností, ale ani zde nepřevažují pozitiva - nebudu nikomu mazat med kolem huby, je to jako s tím jednookým mezi slepými. Vlastně pochybuji, že si album ještě někdy pustím. A tak mi nezbývá než hodnotit podprůměrný počin podprůměrně. To zamrzí hlavně vzhledem k instrumentálním dovednostem muzikantů, které nejsou malé (jak se A5 sami prezentují), nicméně bez svojskosti a invence přijdou vniveč. Pro tuto chvíli tak nezbývá než doufat, že se kapela nespokojí se svou rolí průměrného pěšáka české scény a v budoucnu přijde s konkurenceschopnějším materiálem, který bude vzbuzovat alespoň částečné uspokojení toho, kdo si nahrávku pustí do uší.