Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kapelu Sunset Trail jsem poprvé slyšel před mnoha lety na jednom z prvních ročníků Fajt Festu, což je tedy moje mlhavá vzpomínka a snad je to pravda. Druhou možností by bylo klubové vystoupení ve velkomeziříčském Rock Depu, ale i to by proběhlo už hodně hodně dávno. Každopádně jsem se teď trochu zarazil, když jsem o Sunset Trail chtěl začít psát jako

o kytarové moderně, protože to, co tahle kapela hraje, je ve svém základu staré plus mínus dvacet let. Pokud tedy moderna, tak jen z toho pohledu, že nejde o klasické metalové žánry, žádný old school ani novodobé pobláznění thrashem.

Kořeny jdou celkem snadno vystopovat v americkém nu-metalu druhé půlky devadesátých let a pak samozřejmě s přesahem do nového milénia. Bylo to období, které kdosi trochu vtipně, ale současně i dost příznačně označil jako MTV metal a s určitým odstupem se tahle móda samozřejmě odrazila i na tvorbě tuzemských spolků (vzpomeňte na Cocotte Minute, The.Switch, Hazydecay, Satisfucktion, Atari Terror, X-Core a mnoho dalších). Sunset Trail jsem sice registroval, ale - přiznám se - nikdy moc nesledoval a po pár letmých setkáních řadil spíš do kapel druhého až třetího sledu, pokud jde o poměr vlastního zvuku a bezostyšného vykrádání zaoceánských kapel (podobně třeba slovenské Head2Down). Tím netvrdím, že tomu tak skutečně bylo, jen ten dojem jsem si někdy z nějakého důvodu vytvořil a možná k vlastní škodě nespravedlivě ke kapele s ním žil až doteď.

Aktuální deska Reflections je pro mě tedy první větší zkušenost a když zůstaneme u zmíněných vlivů nevlivů, tak už tady nastává problém. Úvod desky, to jsou KoRn jako vystřižení, a pátá titulní věc zase zcela vykradení Linkin Park včetně střídání dvou hlasů přesně po vzoru zpívající Bennington / rapující Shinoda. A není to jediné místo na albu, kde je použit tento model, čímž samozřejmě pochybnosti narůstají. Ostatně sedmá Wormhole jsou opět KoRn a tak pořád dál. Takže?

Nerad bych celé hodnocení zjednodušil na to, že Sunset Trail nic nevymysleli a mám k tomu hned několik důvodů. Za prvé deska má řadu povedených míst a docela dost slušně vystavěných, zpěvných refrénů, což k tomuhle žánru prostě patří, ale ne každému se to daří. Za druhé tohle album má dobrých dvanáct skladeb a cca 42 minut a po celou dobu jsem se nepřistihl, že bych se nudil. Nejde mluvit o vatě, nejde mluvit o vyloženě slabé skladbě - album je solidně vyrovnané, a to při jeho délce a v době, kdy má řada kapel problém nahrát pětatřicetiminutovou poslouchatelnou nahrávku, je už samo o sobě hodné ocenění. Za další Sunset Trail nezůstávají čistě u nu-metalového modelu, do svého zvuku vstřebávají vlivy metalcoru, rádi breakují (což se ne vždy hodí) a představují tak trochu přechod mezi oběma žánry.

Vedle toho album v rozletu kromě příliš slyšitelných vzorů brzdí i slabá produkce, která nedokázala poskládat všechny hudební stopy a zpěvy do atraktivně znějícího celku, ale vytvořila spíše plochou a zkrocenou desku s nevýraznými vokály a velmi nepříjemně upraveným zvukem bicích. Nechci spekulovat nad velikostí rozpočtu nebo zkušenostmi DS studia, protože ve výsledku je mi to jedno - album po zvukové stránce ani zdaleka nedosahuje současných standardů a bez ohledu na příčiny je to jeden z jeho největších limitů.