Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aabode - Hyper-Death

AabodeHyper-Death

Garmfrost25.3.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Hyper – Death není metal obohacený o industriální ruchy nebo chladnou elektroniku. Jedná se o tvůrčí šílenství, svobodu a uměleckou otevřenost.

Nová posila industriálního death metalu z Nancy ve Francii slyší na jméno Aabode. Jedná se o dvojici Aabstracter, který hraje na strunné nástroje a bicí a Aabyssal. Ta má na starosti elektroniku a mikrofon. V popisu svého stylu je použito také avantgarda… Pod pojmy avantgardní nebo industriální death metal si lze představit ledasco. A to také v podstatě tvorba bývalých členů industral/post/blackových BVDK vlastně nabízí. Těžko uchopitelnou elektrárnu s vlivy psychopatických představ či zvláštního filmového soundtracku.

 

Aabode existují pouhé tři roky, na svém kontě mají však dvě dlouhohrající alba, EP, singl a jednu šílenou kolaboraci. Každý počin je lehce odlišný. Je zřejmé, že jsou Aabode hladoví po tvoření. Jejich apetit je rozmanitý, avšak ukotvený v extrémních pocitech. Při poslechu jejich bandcampu mám ovšem spíše pocit, že jsem navštívil elektronickou kapelu než death metalovou. Obě položky – elektronická i metalová – jsou hmatatelné, nicméně metalového myšlení a cítění je zde jako šafránu. Respektive doposud to tak bylo. Hyper – Death je nejmetalovější a nejdivočejší nahrávkou Aabode.

 

Klidně bych si v případě Hyper – Death pomohl v popisu i označením experimentální. Nové album je mixem tvrdosti a rozevlátosti. Ostré kytarové beglajty se mísí s nehezkou elektronikou. Bicí jsou převážně naprogramované, tucavé ale také nasypané. Kytary často ustoupí syntezátorům a samplům. Nejšílenější jsou ovšem zpěvy. Zpěvy zní nadneseně. Aabyssal své hlasivky doslova ničí. Screamuje a to je nejlidštější, co ze svého hrdla dostává. Tato pěkná holka mluví, šíleně si prozpěvuje, směje se zmutovaným hlasem, je pitoreskní i děsivá.

 

Nepřístupné album je plné roztodivných chutí a příměsí. Docela v pohodě se dá poslouchat Code Catalogue. Je možná nejmetalovějším songem, určitě však nejpřímočařejším. Ale i zde je od posluchače třeba hodně nadhledu a schopností uchopit podobně znějící hudbu. Opravdu se nejedná o metal obohacený o industriální ruchy nebo nasamplovanou elektroniku. Jedná se o tvůrčí šílenství, svobodu a uměleckou otevřenost. Záleží na vás, jak to máte nastavené.

 

aabode

 

K podivné muzice patří dobré texty. Obzvláště mě baví God Has Entered My Body, Like a Body My Same Size, ve kterém bůh navštěvuje tělo, které je pro něj pastí. Osoba je šílená a zvrácená. Přivázaná k posteli, sjetá léky. Hlavně musí být ve městě cirkus… Taková blasfemie pro mě představuje v podstatě celé album. Šílenství, divokou hravost, krvelačné sebevražedné choutky a městské podzemí.

 

Po odtažitém počátečním zkoumání se často přistihnu, že nadšeně tepu spolu s divokou dvojicí a opakovaně se k albu vracím bez nějakého přemlouvání. S elektronikou nemám mnoho zkušeností. Koketoval jsem s ní kdysi dávno, ale neznám současnou scénu ani trendy. Hyper -  Death na mě však působí skvěle. Po naposlouchávání starších počinů je zřejmé, že Aabode jsou kapelou vyzrálou s nabitými zkušenostmi, avšak stále neuchopitelnou a zkoumající vlastní nitra a pokoušející překračovat zábrany. Aabode si musím zapamatovat. Tuším, že na další počin nebudeme čekat moc dlouho…

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky