Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nesmrtelná kapela v čele s nesmrtelným frontmanem. Nic víc, nic míň. Kapela dělící posluchače na dva tábory: odpůrce a zastánce. Nic mezitím prakticky nemůže existovat a jakmile se vám líbí jedna písnička, musí se vám logicky líbit už všechny. Pokud neholdujete zajetým kolejím této grupy, nemá smysl o ní s vámi diskutovat. Já jsem ten blázen, který to kapele baští. Motörhead pro mne znamená pojem a ne jen tak obyčejnou skupinu, žijící ze své dávné slávy (za kterou považuji třeba Kiss). Ještě dva roky a bude to čtyřicet let, co na světlo denní vzešlo slunce s přehlasovaným o. Dnes tito veteráni vydávají svou dvacátou druhou desku jménem Aftershock.

Co psát o kapelách typu AC/DC, Iron Maiden, Marduk, Cannibal Corpse apod.? Asi chápete... Jde o to, že kapela od svého počátku drtí stále ty stejné zažité postupy a zní skoro na všech deskách totožně. Za zlé jim to snad nikdo nemá. Proč taky, když to dělají dobře a v podstatě po každé se nám to líbí a jsme z toho paf. Čekat, že bude takováhle kapela bořit hranice experimentováním, či proměnami, je prohraná bitva. Nikdo z nich si nechce špinit svůj štítek, který již dávno září platinou. Dobře vědí, že to, co dělají, dělají správně a úspěch to bude mít tak jako tak. Neplácají se v bahně, ani nevaří z vody, protože vždy dokáží přijít s něčím, co uzemní, co přikove. Motörhead jsou ostřílení kovbojové střílející od boku. Jsou to totiž takoví mistři, že i po flašce Jacka Danielse přesně trefí cíl.

V novém albu můžeme hledat stopy starších děl a lamentovat nad tím, že tenhle nápad a sound už kapela měla na té a té desce. Proč to ale dělat?! Osobně se přiznávám, že diskografii do detailu nastudovanou nemám a pustíte-li mi náhodou skladbu z jejich repertoáru, nebudu přesně schopen určit album původu. Samozřejmě krom srdcových a esových záležitostí. Hořekování je zhola zbytečné, protože když se do něj pustíte, okamžitě tím poslech ztrácí smysl. Z toho lze usuzovat, že současné album je vhodné spíše k odreagování. Do hlubokého studia nemá cenu zabředávat. Ostatně k probádání vám bude bohatě stačit jen pár poslechů, nic nového skutečně nevypluje. Aftershock vlastně nemá žádnou skořápku, ani slupku. Čistě leží na posteli jak sličná dívka okrášlená krajkami. I toto album má své ozdoby, kterými jsou melodické riffy, hřmotné válcování basy a pochopitelně podmanivá esence, ukrývající se v každé skladbě. Jak už bylo stokrát řečeno – buď se vám to líbí, nebo ne. Nyní lze už jen srovnávat, nakolik je album ve své diskografii výjimečné. V současných dnech nabývám pocitu, že do průměru a níže spadnout rozhodně nemůže. Spíše jej řadím výše, protože mi dokáže báječně zvednout náladu a desku jako takovou řadím k lepším albům, které kdy Motörhead stvořili. Legenda zůstává legendou a štít je nadále čistý.