Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aaltoja - Polku

AaltojaPolku

Symptom31.3.2023
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC / Marshall Major II
VERDIKT: Jaký osud má kapela zapsaný v palmových listech, zatím není jisté, ale už na debutu jim to pěkně hraje.

Pár let starý debut finského kvarteta je zahraný svěže a energicky. Obsahuje patos emíčkových melodií, hardcorový tah na branku a taky trochu punkové neurvalosti. Na to, že jde o první zářez do pažby, jedná se o slušný výkon hodný podpory a pozornosti. Pětice skladeb v délce něco málo přes dvacet minut představuje slušné vnadidlo na to, co přijde dál.

 

Nahrávalo se ve studiu Tonehaven Recording Studio, což je prostor v jehož výbavě je i Tom Brooke, známý ze zaniklé kapely Khuda a stále aktivního dua NYOS. Zvuk nahrávky stojí na poctivých základech a ze skladeb je to dobře slyšet. Dynamické kompozice se nebojí častého střídání proudu emocí. Jsou rychlé i pomalé, z nuly do plných řadí bez zaváhání a celkem nečekaně si u příležitosti titulní skladby Polku dobře rozumí i s nekompromisními blastbeaty.

 

Plnotučný zvuk dobře smíchaných nástrojů lichotí všem partům a dává vyniknout nejen kompozici, ale i charakteru použitých nástrojů. Polku je primárně kytarové album a jeho výraz definuje osobitý zvuk single-coil snímačů, které jsou typickým arzenálem pro daný žánr. Skladby kladou důraz na melodičnost, která spolehlivě zasekne háček a probudí zájem. Texty v rodném jazyce jsou vítaným zpestřením a je skoro jedno, že člověk nerozumí jedinému slovu. Rozhodující je energie, kterou spojení hudby s hlasem vytváří.

 

Hudební složka za mě funguje celkem vzato bez problémů. Zpěv (čti screamo) je na můj vkus trochu toporný a kontrastní, takže lehce trčí ven. Studiový výkon je v tomto případě slibný a je-li etalonem i v podmínkách živého hraní, tak hurá. A kdyby náhodou ne, tak jak se říká: „nějaká ta nota může padnout pod pult, ale hlavně neztratit tempo a rytmus.“ Obojího má kapela na rozdávání, tak nezbývá než se těšit na novou řadovou desku, která by vzhledem k nedávno vydanému singlu Tuulen Mukaan (2023) měla být na dosah.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky