Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Sledovat kroky jednoho z nejzajímavějších švédských metalových zpěváků posledních let, Christiana Älvestama, není vůbec jednoduché. Mladý talent svého času zazářil ve vynikajících Scar Symmetry a uváděl v úžas fans i kritiku svojí variabilitou a slibným rozsahem. Po jeho odchodu ze Scar Symmetry jsem litoval slibně rozjeté kapely, protože ti potřebují dva zpěváky, aby jej nahradili, a stejně zní rozpačitě. Bohužel ani Christianovi se bůhvíjak nedaří. Rozmělnil svůj talent do milionu projektů, z nichž ne každý stojí za větší pozornost.

Právě Solution.45 měli fungovat coby protipól Scar Symmetry - jak stylově tak kvalitativně. No, nevím. Debut z roku 2010 „For Aeons Past“ doposud působí jako beznohé mládě, které se plácá bezmocí a snahou pozvednout se. Přitom sestava kapely slibovala hodně zajímavou muziku. Obklopil se spoluhráči ze Solar Dawn, Miseration nebo The Few Against Many, ale také členy veličin typu Stratovarius či Sonata Artica a ti nejsou, jak jistě uznáte, žádná béčka. Posledně jmenované „legendy“ nemůžu ani cítit, nicméně uznávám, že určitý význam pro power metalovou scénu mají. Tedy minimálně na přelomu devadesátých a nultých let měly.

Jak je tedy možné, že debut hrál tak, jak hrál? Řekl bych, že důvod je mezi nebem a zemí, možná daný nesourodou skupinkou frajírků hrajících si každý na svém písečku. Mezi debutem a novinkou „Nightmares in the Waking State - Part I.“ uteklo pět let vyplněných spoustou složené hudby. Christian a jeho parta se více sehráli, někoho vyhodili a nyní fanouškům na stříbrném podnose předložili počin úplně jiné kategorie. Švédskofinská směsice na podzim roku 2015 nahrála konečně desku, kterou není hanba poslouchat a v klídečku se vyrovná tomu lepšímu, kde se Christianovci mihli.

Jak popsat žánrové směřování Solution.45 je otázkou do pranice. Základ je v melodeathu, opentleným popem, moderním metalem s příměsí djentu, metalcoru a to celé zabalené do futuristicky elektronického hávu. Doménou budiž skvělé výkony všech zúčastněných, slabinou plechový zvuk. Nakolik se jedná o přepálený mix a nakolik o pečlivě vypracovaný výsledek práce ve studiu, nebudu řešit, protože podobné úvahy jsou bezpředmětné. Ber nebo nech být. Výsledkem jsou bezbarvé kytary a bicí znějící jako automat.

S úvodní vypalovačkou „Wanderer from the Fold“ se album slušně rozjede a kapela vytasí své největší trumfy. Tedy fajn nátlakovou sloku, vybuchující refrén, různé barvy vokálů a v neposlední řadě chytlavou rytmiku. Být takto vystavěné celé album, není co řešit. Takový mladší brácha Soilwork. Solution.45 nám kontrasty mezi tvrdým řezáním kytar, úderných bicích a hebkou melodikou servírují v podstatě po celou hrací délku, která je bezmála hodinová. Podobná stopáž by mohla být v pohodě, nebýt samých ale. Hodinu nedokázali nacpat jen svěžím, moderním metalem, ale i vatou. Občas mám problém dokonce i se zpěvem. Na můj vkus si Christian Älvestam nějak moc často libuje ve slaďoučkém emo-mroukání a svůj jindy silný hlas halí do infantilních popěvků. Takový zpěvák nemá přece zapotřebí klouzat k lacinému stylu, který většina vokalistů používá, když neudrží tón.

Přes veškeré výtky mě ale „Nightmares in the Waking State - Part I.“ baví. Líbí se mi časté oživení přimícháním progu do zvláštního koktejlu, který asi nebude chutnat každému. Opravdu zajímavým se pak jeví závěrečný epický skvost „I, Nemesis“, v němž se pojí intenzita a vrstvení temnoty s poutavou atmosférou a kapela zde exceluje.

Vyškrtnout sladkobolná místa, fungující jako zvlhčovadla a zároveň červený hadr na extrémní býky, fádní nářezové melodie bez hlubších emocí, zkrátit o ně hodinovou délku, máme před sebou zajímavou desku pro milovníky melodií, moderního groove nářezu s houpavou rytmikou se záseky (ale djent to není) jak na horské dráze. Doufám, že bude-li nějaká dvojka nočních můr, vykašlou se na emo-trdlání a napíšou víc takových parádiček, jako je „I, Nemesis“.