Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aaltoja - Polku

AaltojaPolku

Symptom31.3.2023
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC / Marshall Major II
VERDIKT: Jaký osud má kapela zapsaný v palmových listech, zatím není jisté, ale už na debutu jim to pěkně hraje.

Pár let starý debut finského kvarteta je zahraný svěže a energicky. Obsahuje patos emíčkových melodií, hardcorový tah na branku a taky trochu punkové neurvalosti. Na to, že jde o první zářez do pažby, jedná se o slušný výkon hodný podpory a pozornosti. Pětice skladeb v délce něco málo přes dvacet minut představuje slušné vnadidlo na to, co přijde dál.

 

Nahrávalo se ve studiu Tonehaven Recording Studio, což je prostor v jehož výbavě je i Tom Brooke, známý ze zaniklé kapely Khuda a stále aktivního dua NYOS. Zvuk nahrávky stojí na poctivých základech a ze skladeb je to dobře slyšet. Dynamické kompozice se nebojí častého střídání proudu emocí. Jsou rychlé i pomalé, z nuly do plných řadí bez zaváhání a celkem nečekaně si u příležitosti titulní skladby Polku dobře rozumí i s nekompromisními blastbeaty.

 

Plnotučný zvuk dobře smíchaných nástrojů lichotí všem partům a dává vyniknout nejen kompozici, ale i charakteru použitých nástrojů. Polku je primárně kytarové album a jeho výraz definuje osobitý zvuk single-coil snímačů, které jsou typickým arzenálem pro daný žánr. Skladby kladou důraz na melodičnost, která spolehlivě zasekne háček a probudí zájem. Texty v rodném jazyce jsou vítaným zpestřením a je skoro jedno, že člověk nerozumí jedinému slovu. Rozhodující je energie, kterou spojení hudby s hlasem vytváří.

 

Hudební složka za mě funguje celkem vzato bez problémů. Zpěv (čti screamo) je na můj vkus trochu toporný a kontrastní, takže lehce trčí ven. Studiový výkon je v tomto případě slibný a je-li etalonem i v podmínkách živého hraní, tak hurá. A kdyby náhodou ne, tak jak se říká: „nějaká ta nota může padnout pod pult, ale hlavně neztratit tempo a rytmus.“ Obojího má kapela na rozdávání, tak nezbývá než se těšit na novou řadovou desku, která by vzhledem k nedávno vydanému singlu Tuulen Mukaan (2023) měla být na dosah.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky