Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Švýcarští blackeři Aara do toho od svého počátku v roce 2018 buší celkem statečně. Za těch pár let je aktuálně venku pátá řadovka, která zároveň uzavírá trilogii, kterou v poslední době těleso pozvolna odkrývalo. Na mysli mám soubor tří posledních alb, které pojí název Triade. Ten nejnovější díl se jmenuje Triade III: Nyx. Koncept je dokončen a propojuje jej vedle hudebních motivů i vizuální podoba obalů, ačkoliv ten poslední mi nepřijde tak fascinující jako minulý kousek Hemera. Ono je to vlastně i s tou muzikou trošku jinde, ale jen jemně.

Pokud se vám ještě nepodařilo hudbu Aara potkat, pak můžu nabídnout paralely v průsečíku takových Schammasch, Nightbringer nebo Ascension. Je to takový cinkrlátkový black metal svižného tempa. Proč cinkrlátkový? No, až uslyšíte, kterak si bubeník hraje s činely, tak pochopíte, co jsem tím myslel. Obecně ty bicí na sebe strhávají pozornost, jelikož jejich hra je úderná, svižná a dunivá. Samozřejmě je to ostrý black metal, takže bez skvělých riffů by to nebylo ono. Ale vypíchnout určitě musím ještě vokál, který jakýmsi sípavým štěkotem plive jedovaté sliny, které se zařezávají do nebohé kůže. Tahle infekčnost se mi líbí a staví celou kapelu do trochu jiného světla, než kdyby byl zpěv hrubšího charakteru, který by celek mrsknul někam do militantních vod, kde by pak nejspíš ani nefungovala ta mystičnost, která takhle z desky dýchá.

Možná vás již trklo, že hudba Aara bude víc atmosférická a možná až okultní, ale pozor. Toto neplatí zcela doslovně, protože tempo, které je ve skladbách držené je svižné a když k tomu připočteme i délku celého materiálu (cca 41 minut), tak ten poslech uteče celkem fest rychle. Takže se může deska jevit jako zbrklá manipulace s posluchačem, který je zmítán a maten. Jenže najde se tu dost styčných momentů a úchvatných pasáží, které si to soustředění berou zpět a postaví přítomné do latě. Oproti minulému předchůdci (album Triade II: Hemera) je však následník víc kousavý a úsečný. Přišlo mi, že dříve se víc hrálo na atmošku, kdežto teď se v tom grandiózním finále celého triumvirátu všechno mele ráz na ráz. Možná trochu chaos, ale přesto poměrně dobře manévrovaný a vedený zkušenou důstojnickou taktovkou. Prostě to má šmrnc.

Nechtějte tuhle šelmu nějak krotit, nebo trhat z jejích okovů. Ona totiž funguje dost svědomitě i jako samostatná jednotka, ale ve chvíli, kdy zapojíte do hry celý koncept, tedy alba Triade I: Eos, Triade II: Hemera a Triade III: Nyx, budete odměněni dvěma hodinami nápaditého black metalu, který však zanechá krom kladného dojmu i pocity vyčerpání. Je to tlak, je to síla a nedivím se, že autoři přistoupili k rozdělení takového díla na tři celky, než třeba k vydání dvojalba. Má to sice nejspíš kalkul ve vidině vydání nahrávek na gramodeskách, ale to je zároveň limit, který by mnohým prospěl. Aara zcela evidentně dokáže plnit alba skvělým materiálem a házet mezi lačné fanoušky hotové flákoty výživných porcí, ale dokáže pracovat i s načasováním a rozvržením. Je to chytře postavené a líbí se mi to.