Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Abigail Williams - A Void Within Existence

Abigail WilliamsA Void Within Existence

Garmfrost6.8.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Ne všechny nálady a emoce nemusí být nutně příjemné a snadno poslouchatelné...

Přemýšlím, kdy se z tvorby Abigail Williams vytratily sféry symfonična, které před drahnou dobou proslavili svým zakomponováním do melodického black metalu Cradle of Filth nebo Dimmu Borgir? Nutno říct, že Abigail Williams sice nebyli v takové formě jako zmíněné kapely, avšak svůj styl kořenili notnou dávkou extrému a nebáli se své kompozice prostoupit jistou dramatičností. Ne, nebyl jsem jejich příznivcem. Zejména první nahrávky šly mimo spektrum mého vnímání. A to přesto, že jsem se tenkrát podobně laděným kapelám nevyhýbal.

 

Cestu si ke mně v podstatě Abigail Williams vlastně nenašli nikdy, ale respekt jsem začal pociťovat s třetí Becoming. Ta pokračovala v nastaveném směru, ale vše se náhle jevilo v příznivějším světle. Autorsky i muzikantsky kapela neskutečně vyzrála. Ale i tak jsem po pár pokusech ani nepoznal, že jsem na ni zapomněl. Třináct let kolem mě poletovaly názory na desky Abigail Williams – jsou jiní - říkaly tyto ohlasy. Budou se ti líbit – přesvědčovaly… Až letos, kdy mi z Agonia Records, pod které se Abigail Williams uchýlili, přišlo promo čerstvého počinu A Void Within Existence, jsem poznal, že jiní opravdu jsou. V rychlém exkurzu do minulosti je jasné, že už předchozí Walk Beyond the Dark hrálo všemi barvami. Kolonka symfonický black metal dávno neplatila.

 

abigail williams

 

Šest let uteklo, v kapele je kromě hlavní tváře, mozku i duše kapely – Kena Sorcerona, všechno nové a jinak. Jediný, kdo se podílel i na některých předchozích počinech, je hostující bubeník, Mike Heller (Fear Factory, Malignancy). Nové album představuje novou kapitolu, která nastavuje nové směry a cíle. A Void Within Existence lze brát podle mého názoru v klidu bez znalostí minulosti kapely. Je natolik odlišné, že je opravdu lehké nahlížet na něj jako na nový začátek.

 

Album produkoval Ken Sorceron a mix svěřil Davovi Oterovi (Aborted, Akhlys). Produkce je ohromující, drtící a mohutná. Přesně odpovídá náladám a potřebám nahrávky. Zasahuje do hlubokých a niterných atmosfér. Přes brutalitu prosakují lákavé melodie plné emociálních rozepří. Máme před sebou příznivě obsažné a snadno vstřebatelné linie, ale také vrstevnatě pochmurnou a nepřístupnou hranici, za kterou je lákán pouze poučený posluchač.

 

V lyrice se nacházíme v existenciálních podobách ztrát, rozpadech a nejednoznačnosti. Není zde prostor pro jasné rýmy a už vůbec ne přitažlivé metafory. Se slovy se zachází v surrealistické rovině, které ve vás mohou vyprovokovat pěkně hnusné asociace. Fungují podprahově, takže pozor.

 

Mrkněte na přední obal a mohlo by to ve vás vyvolat nějakou představu. Na obrazu můžeme spatřit oběšence, kolem kterého stojí malíři pokoušející zastihnout mihotavost konce i nekonečna zároveň. Tohle cítím z nahrávky.

 

Udělat si názor na A Void Within Existence není jednoduchým úkolem. Matoucí jsou spíše skvělé melodie a výborná instrumentace. Posluchači tak připadne, že se lze do nahrávky snadno dostat a užít si ji. Takovým se pak láme vaz. Chaotická surovost a nepříjemné vstupy potěší složitějšího posluchače, který několika rozměrnou nahrávku vychutná snáze.

 

Album samozřejmě není složitým konglomerátem. Nejedná se o progres, byť progresivní se zdá být tvůrčí proces i práce s náladami, ať už hudebními nebo vizuálními. Zkušený posluchač pozná, že se o náladotvornou nahrávku přece jen jedná, ale nečeká, že všechny nálady a emoce nutně musí být příjemné a snadno poslouchatelné.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky