Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Většina split alb funguje jen jako nesourodá sbírka interpretů, co na sebe chce upozornit za jakoukoliv cenu. Spojit do kupy Abigor, Nightbringer, Thy Darkened Shade a Mortuus se ale zdá výborným nápadem. Každá z těchto kapel má své místo na výsluní undergroundové scény pozlacené a bylo otázkou, jak moc dobré jejich společné dílo bude.

Připravit se na Abigor nelze. Nikdy nevíte, jakou tvář veřejnosti tihle rakouští satanáši nastaví. Zda expresivně nářezovou jako naposledy na Leytmotif Luzifer (The 7 Temptations of Man), nebo se vrhnou do vod experimentálních jako za časů Time Is the Sulphur… Jejich příspěvek ke splitku je jedním slovem zvláštní. Asi má blíž ke druhé variantě, tedy experimentům, ale píseň je hraná na klasické nástroje a základ je v metalové podivnosti. Stavba je více o fussion než o pečlivé gradaci. Hysterické zaříkávání plné nervního drnkání vypovídá mnohé. Postupně se rozvíjí do avantgardní neotřelosti a na řadu přijde i manéžová nálada v čele s teatrálním (ne)čistým vokálem. Při prvním poslechu se mi Abigor líbili nejméně. Pro nepřístupnost a neuchopitelnost. Ta se následně ukázala předností, jen nevím, zda bylo dobrým nápadem, umístit je na začátek desky.

Na americké okultisty Nightbringer jsem se těšil nejvíce. Jejich vzrůstající hráčskou i skladatelskou agresivní hravost mám čím dál raději. Byl jsem tedy dost zklamaný z průměrnosti jejich příspěvku. Po neuchopitelných Abigor jsem čekal ránu přes pysky a energický orgasmus s dlouhým dojezdem. Ne že by si Nightbringer připravili špatnou píseň. Na to jsou příliš dobrým interpretem, ale díky jakési rozvláčnosti nevyčnívají, nezaujmou, ani nenaštvou. Vybrali si skladbu z tvárným tempem. Píseň nemá žádný cíl, jen tak prošumí.

Thy Darkened Shade se zejména na Liber Lvcifer I: Khem Sedjet vykrystalizovali v sebevědomý projekt, který se neštítí spojit technickou vyspělost s podmanivou náladou. Měl-li bych popsat rukopis těchtou dvou Řeků, začal bych krkolomným black metalem s dominantní kytarovou onanií. Pokračoval bych vlivy neoklasické kytary a chaotické rytmiky. Příspěvek TDS je bezesporu nejagresivnější a zároveň nejsvěžejší položkou splitka. Dechberoucí technice neustále se zlepšujícího Semjazy nechybí talent děsivého písničkáře, který graduje klavírním předělem v polovině songu. Naprosto přirozeně se mění v divoký rej. Za výstavní instrumentací nijak nezaostává vynikající řvoun A. Jeho hlas se noří do rituální hloubky plné vášnivého chladu. TDS jsou krásným úkazem toho, že jde spojit špičkovou technickou hudbu s až meditativními vsuvkami a mocnou atmosférou plnou silných melodií. Uslyšíte hodně akustických kytar, které jsou propojeny s nářezovými pasážemi v přirozený celek.

Jestli budou mít klasičtí blackers problém se zvláštní skladbou Abigor, poslední položku splitka, švédské Mortuus, nedají stoprocentně. Byť jedním z dvojice je frontman Ofermod, Tehôm. Normální muziky se zde věru nedočkají. Mortuus jsou pomalí a tíživí, kupí kolem sebe temnotu, že by se dala krájet. Na nějaká sóla si nepotrpí, raději hrnou kytary v kilech a přes ně vrství různé vyhrávky a vybrnkávačky. Potud je vše v pořádku. Kytary doplňuje všední basa a jednoduché klávesy, které si vystačí s pár tóny. Na první dojem působí jako chudý příbuzný. Na druhý a třetí je to lepší, ale jsou oříškem. Jejich tryzna nepustí jen tak někoho. Možná bych ocenil výraznější vokál než Tehômův hrdelní chraplák a nejistý čistý zpěv.

Shrnu-li své dojmy, nevím, jestli se výsledek rovná předchozímu očekávání. Thy Darkened Shade představují výstavní kousek, který posluchače může přitáhnout k celé diskografii. Abigor vykvetli do teatrální krásy. Nighbringer mě poněkud zklamali, protože jsem chtěl dostat to nejlepší z black metalu a ono nic. Od Mortuus jsem nečekal nic a zdá se, že jimi zanechaný dojem má schopnost růst do výše i šíře.