Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Recenze je dobrý způsob, jak si utřídit myšlenky, protože běžně se selektivní mysl soustředí hlavně na to, co se jí líbí a opačný vjem upozadí. Debut Red Sparowes nahlížený touhle perspektivou mě v pravdě řečeno překvapil a dříve silné album v mých očích najednou trochu zesláblo.

Nicméně klady tu jsou, čtěte dále. Pozornost strhují především první dvě skladby, které mají razanci, tlačí posluchače hlouběji do křesla (nebo ho z něj zvedají, záleží na preferovaném způsobu poslechu) a jsou tím, proč se k albu vracím. Stran toho, že jednička i dvojka končí podobným outrem, kterému předcházel podobný scénář, zůstává holou skutečností, že tady se psala historie kapely, tady vznikal ten „ksicht“, který když kapela získá, dosáhla věčnosti. Je to i dvojice skladeb, kde si nejvíce uvědomíme, že hrají členové Isis a Neurosis.

Dále „metalu“ ubývá a ke slovu se dostává post-rock se svými echy a crescendy, který tu a tam získává vrch díky atmosféře (o to v post-rocku jde), protože instrumentální složka prostá zpěvu nejeví chuť šokovat. Určitý svéráz hudby Red Sparowes má na svědomí basák Greg Burns a jeho steel kytara. Její sladkobolný zvuk, typický pro country, tu plní funkci pikantního koření namísto plnohodnotného nástroje. Počínaje stranou B dochází k určitému zvolnění, nápady rozbředávají do velkých ploch a bez ambice vykřesat nosný riff se jen převalují v jakési sebestředné meditaci. Vyprchala chytlavost, ztratila se lehká stravitelnost. Předposlední Our Happiest Days Slowly Began To Turn Into Dust vykročila správným směrem zařadit se po bok áčkovým skladbám, žel svou šanci proměnila jen napůl. Podobný osud stihl i trojku The Soundless Dawn Came Alive As Cities Began To Mark The Horizon.

Alternativní obal vinylového repressu nepůsobí tak uhrančivě jako původní design, ale s potěšením kvituji bytelné zpracování edice, byť pouze s obyčejnými papírovými obaly uvnitř. Red Sparowes kompenzují prostořekost post-rocku dlouhými poetickými názvy skladeb, které sepsány pod sebou tvoří báseň. V symbolické rovině zde vrabec představuje lidstvo zneužívající přírodu, což je myšlenka převzatá z díla amerického literáta T. S. Eliota. Slogan Where Have All The Sparowes Gone? naráží na historickou událost ze 60. let minulého století, kdy tehdejší čínský totalitní režim rozhodl o vyhubení těchto predátorů a v konečném důsledku tak přivodil ekologickou katastrofu, kterou zaplatilo životem 40 miliónů lidí. Jiný historický fakt a zřejmě i premisu alba naznačuje název poslední skladby, která zvěstuje šesté masové vyhubení druhů (na rozdíl od předchozích, způsobených přírodními úkazy, bude mít toto na svědomí člověk). Ale zpět k hudbě…

Jak už zaznělo zkraje, jde o krátké vzplanutí, kdy kapela působí, že si pořádně naložila a s elánem se vyšvihla do základního tábora. Tam pozbyla sil, toužebně vzhlíží k vrcholku hory a místo postupu vpřed bloudí v kruzích kolem úpatí.