Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Abstract Void - Wishdream

Abstract VoidWishdream

Victimer5.11.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Atmosféricky vystínovaný post-black a jeho syntetický pohyb na té správné straně kýče.

Tohle bylo před třemi lety setkání, které si moc dobře pamatuji. Tak hodně povedený a přesto na hraně se pohybující materiál mě zkrátka upoutal. Řeč je o albu Back to Reality bezejmenného projektu Abstract Void, se kterým jsem navázal poměr formou krátkého článku do našich Nedělních poslechů. A když před pár týdny vyšlo nové album, bylo jedním z prvních, které jsem si chtěl opatřit a užít si další várku synteticky plastikové zlotřilosti. Odehrávající se přesně v těch místech, kde si podává ruku zbytek blacku orámovaný universální atmosféričností a tanečně laděná záliba v elektro osmdesátkách. Je tam všechna ta kýčovitá snaha urvat poslední kousek líbivosti a přitom to nezní jako krámek na vyčpělost. Naopak, Abstract Void nabízí ve vší lacinosti podmanivý zážitek, který složil někdo schopný a ne buzík, který si potřebuje honit ego a házet přitom svůj Yamaha nástroj někam do lesa, nejlépe rovnou poblíž včelího úlu. Ano, Abstract Void jsou pop black, ale bezva a s grácií.

 


Klávesové osmdesátky do své tvorby vydatně buší například v redakci oblíbení Voyager, stačí si pustit jejich poslední album. To je docela pádný důkaz, jak propašovat milé novoromantik motivy do moderně djentující progrese a činit tak naprosto přirozeně. No a když zapátrám víc v paměti, zmíním ještě třeba Finy ...And Oceans z časů, kdy si na albech A.M.G.O.D. a Cypher naplno užívali svého kybernetického období. Ono by se asi dalo najít těch přirovnání, kde takto atmosférická elektronika koloruje zemité podhoubí a čerň ducha lesní sychravosti, mnohem více, ale my už toho pro tuto chvíli necháme.


U Abstract Void jsme o mnoho víc namočení v popíkové omáčce, přesto nás tento projekt stále nahání. Je vážně pěkně rozběhnutý, nic ho nebrzdí, natož aby zastavoval. Kvapík, který tam kde pohladí, umí i lehce kopnout do zadnice. To abychom jen nezívali doma nudou a šli se taky trochu provětrat ven. Nadýchat se sladce studeného vzduchu, jako když tady u nás na severu fouká jihozápad a všude voní vanilka z haly firmy Opavia. Tak třeba i k tomu tento metalově taneční parket vybízí. Ten balanc na hraně kýče je ale opravdu hodně hraniční. Jako když black metal nehrají Fenriz a Dead, ale Bzuk a Ťuk. Vítězí ale způsob provedení a evidentní schopnost tu hranu regulovat a řídit.


Abstract Void nic nemění, pokračují svou třetí nahrávkou tam, kde skončila ta předchozí. Znovu aktivují načernalý shoegaze mlýnek na emoce a špikují ho elektronikou. Co skladba, to svižně se vrtící, vlezlá a maximální chytlavost na první dobrou. Wishdream = jen a pouze melodická a atmosférická záležitost + další obal jako vystřižený z nějaké gamesky. Žádná ponurost a vyvolávání zlých duchů z hlubin lesa. Pouze rychlý pohyb podél něj a stejně to bude nejspíš hologram.


Nad tuhle hudbu se lze jen pozvnést a pak ji milovat, nebo ji zavrhnout jako ten největší přešlap. V Abstract Void je tolik sladkosti a vystínované kybernetik lásky, že se za aktuální podzimní krátkodennosti stačí nechat vtáhnout a moc u toho nepřemýšlet. Je to jalové, ale krásné. A přesvědčivé. Já se do té pasti jménem Abstract Void chytnul už dávno a novinka Wishdream to jenom potvrzuje. Je to hodně nakažlivé.

 


Říkejte tomu jak chcete, pro mě za mě třeba Enya metal, ale po všech pochybnostech před, i během poslechů je to vážně povedená věc. Identita neznámá, ale pořád mě to pocitově táhne směrem k protinožcům, někam ke Germ a Grey Waters. A když k tomu přidám pana vokalistu z Voyager, tedy myslím z těch jejich klipů... no... jako by si to všechno najednou bylo až moc blízko. Pokud tyhle jména znáte, s Abstract Void vedle nešlápnete. Asi se jen jako já budete podivovat, jak to všechno může fungovat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky