Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Andy Marshall Band hrají patnáct let, vydali čtyři nahrávky a poslední z nich je současně první, se kterou se setkávám osobně. K tomu musím dodat tu věc, že kdybych měl po tomto albu sáhnout z vlastní iniciativy na základě obalu (obal prý prodává, že jo), zůstali bychom si nadále vzájemně neznámí. Můžete z toho usuzovat něco pěkného o mně, o kapele, o těch makovicích či co to je, nebo prostě jen o přesycenosti všeho a všech. Je to na vás.

Neštěstí grafiky a skromnost celkového provedení kompaktu naštěstí neprosakují do hudby, která na ploše třiatřiceti minut ukazuje kapelu poměrně zručnou - hráčsky, aranžérsky a s malou trochou tolerance i skladatelsky. Za muziku AMB si dosaďte ve své podstatě rock, možná rock alternativní (i když k čemu v dnešní době?), nebo rock prostě jen o něco chytřejší než prostý systém slok a refrénů a melodických sladidel v kontrastu s rádoby úderností pro pubertální tvrďáky. AMB nesklouzávají k trivialitám a žánrovým standardům, ale snaží se hrát chytře, nápaditě skládat, působit dospěle a přitom se příliš neodpoutat od základní myšlenky jednoduché písně, kterou si člověk poslechne i v mentálním útlumu alkoholového oparu. Daří se? Střídavě oblačno, řekl bych...

Je asi celkem jasné, že popsaný přístup kapely bude vyžadovat posluchače s chudším vlasovým porostem a rozvážnějším myšlením, který si postupně vybudoval systém určitých nároků a slevuje jen nerad a přísně cíleně. Což se mi libí, protože mi přijde fajn, když na sebe kapela klade břemeno invence a snaží se neznít jako zaměnitelný kolovrátek. Na druhou stranu přiznávám svůj pocit, že snahy AMB působí lehce polovičatě, neb jim chybí jasná zastřešující myšlenka a především silný skladatelský vklad. Sem tam skvělý motiv, sbírka kytarových a hlasových efektů, postupy opouštějící jalovost rockových kapel pro teens - to všechno na desce je, ale při celkovém pohledu na ni se nemůžu zbavit dojmu prostřednosti a čehosi jako nekonfliktnosti. Album mě ani neuráží, ale ani nezvedá ze židle. Prostě plyne, občas zaujme zajímavou kytarovou hrou či vytaženou basovou linkou, jindy zchladí zbytečnou afektovaností vokálu či jalovostí kompozice.

Poměrně zdatně funguje zvuk desky, který navzdory pestré efektové paletě napříč albem působí velmi konzistentně a v podstatě profesionálně, čemuž se vzhledem k místu pořízení (brněnský Reset) nelze moc divit. Vedle toho byla nahrávka v duchu doby a módy poměrně nekompromisně srovnána a za sebe dodávám, že tahle komprimovaná cesta je od té mé ideální hodně vzdálená.

Ve výsledku tak AMB zůstávají někde na půli cesty - pro fanoušky chytřejšího rocku světových měřítek zůstanou místní kapelou poměrně slušné úrovně a pro hltače rockových zkratek ke štěstí budou příliš složití a těžko uchopitelní, protože jednoduché písničky o lásce AMB prostě nehrají. Možná jen pro přílišnou snahu o perfektní detail schází celkový pohled na dílo, možná pro stromy není vidět les. Možná chyběl producent a možná jen dva kroky odstup od vlastní práce.