|
|
||||||||||
Když jsem asi před dvěma dny přemýšlel, že bych zase napsal svůj měsíční top 5, dospěl jsem k závěru, že tentokrát bych musel psát pětkrát o jednom albu. Jeho vydání mě zaskočilo, nečekal jsem ho a do poslední chvíle jsem nic netušil. Mám rád taková překvapení… Na novinku německých Long Distance Calling jsem nevydržel čekat a stáhl si ji hned, jakmile to šlo. A jestli i ty neviditelné bity informací způsobily silný emoční zážitek, tak to si ani nechtějte představit, jakou radost jsem měl minulý týden, kdy jsem si vyzvedl novou limitovanou edici, ve které je studiová nahrávka doplněna o další disk s živým záznamem a vše je zabaleno víc než nádherně v graficky vytříbeném digipaku, který dělá čest svému jménu i vkusu kapely samotné. Radost opravdu velká, doufám, že to cítíte…
Ačkoliv jsem tu už o L.D.C. psal (recenze na předchozí desku Avoid The Light), přesto mám pocit, že o této partě se moc neví a tak si na úvod dovolím několik velmi stručných poznámek, jakže se to s touto kapelou má. L.D.C. fungují od roku 2006 a za tu dobu zvládli vydat kromě dema tři studiové nahrávky a jedno splitko. Jejich tvorba je čistě instrumentální a naladěná na rockovu vlnu, ke které můžeme doplnit přívlastky jako „post“ a nebo lépe prosté „instrumental“. Nicméně jedna skladba na albu vždy porušuje nastavené pravidlo a tak se při poslechu nahrávky se zpěvem setkáte. Na svědomí jej má vždy hostující zpěvák a nutno přiznat, že o žádného Frantu Nepivodu z Horní Dolní nikdy nešlo. Jestli na minulém albu zářil Jonas Renkse z Katatonie, tak tentokrát … ale to bych už předbíhal, vydržte.
Přemýšlím, jak o novinkovém albu začít a něco nepokazit. Připadám si, jako když stojím na pokraji rozkvetlé louky a někomu se snažím popsat všechny květy, které na ní září svými barvami. Vkročit do ní a pošlapat tu nádheru nebo balancovat na pokraji a snažit se naznačovat, jaké vzácné květy jsou kdesi uprostřed? On poslech sám mě obsazuje do podobné role a tak se nezřídka přistihnu při stavu takovém, že bych nejraději přestal dýchat a srdce zastavil, aby ani sebemenší záchvěv nerušil tu lehkou auru, kterou kolem mě hudba L.D.C. vytváří. Při prvních tónech jakoby mi z hlavy zmizel onen šedý svět, který si tam vytvářím a osobní realita se začíná proměňovat v jinou, tajemnější, napínavější, plnou vnitřního náboje a přitažlivého kouzla. Je blízká, skoro nadosah, cítím ji těsně vedle sebe, ale přesto ji nedokážu uchopit, klouže mi mezi prsty a neustále utíká, je vždy o krůček přede mnou, ale přitom není tak daleko, abych s ní ztratil kontakt. Skoro jakoby se mi vysmívala, ušklíbala se nad mou malostí … ale ne, ona jen ukazuje cestu v okolní temnotě, láká mne k sobě a éterem vysílá lehký závan slov „následuj mne“ … Into The Black Wide Open.
Jestli první skladba působí tajemně, ovšem s velkým vnitřním napětím a skrytou dynamikou (klip přikládám), tak píseň následující The Figrin D’an Boogie nic neskrývá a svou sílu a emoční hloubku rozdává každému, kdo o ni stojí. Z jejího finále vám bude šťastným vzrušením běhat mráz po zádech, není divu, že tento motiv byl použit do traileru alba. A už jsem v louce! Už šlapu po květinách! Otáčím se a vidím tu spoušť, velké šlápoty suchých faktů … ale musím dál, musím se dostat ještě pár kroků dopředu, ještě kousek, protože tam kvete skladba nazvaná Middleville a je to právě ta jedna jediná, která se může chlubit zpěvem; a to nikoho menšího než Johna Bushe, který se nyní angažuje v Armored Saint, dříve v Anthrax. A je to skvělá skladba! Květina takové krásy vás donutí pokleknout a nasávat její omamnou vůni, snad vám až ošálí smysly a vy si budete přát mí jen takové květiny a žádné jiné. Snad budete chtít i pokosit celou louku a nechat pouze tuto jednu čarokrásku… ale co byste dělali s takovou kupou voňavého sena? Nakonec zjistíte, že ta louka je krásná právě taková, jaká je a že je lepší do ničeho nezasahovat … ono takových architektů přírody už tu bylo! Poslední skladba Beyond The Void je už jen lehoučký odpočinek, klesáte do trávy, nechce se vám vracet zpátky, odpočíváte … je to jako modlitba … hudební meditace...
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Superball music
Vydáno:Únor 2011
Žánr:post rock
David Jordan – guitar
Janosch Rathmer – drums
Florian Füntmann – guitar
Jan Hoffmann – bass
Reimut van Bonn – ambience
1. Into The Black Wide Open
2. The Figrin D'an Boogie
3. Invisible Giants
4. Timebends
5. Arecibo (Long Distance Calling)
6. Middleville
7. Beyond The Void
Long Distance Calling
Trips
Long Distance Calling
Avoid The Light
Long Distance Calling
The Flood Inside
Long Distance Calling
Výběr hostujícího zpěváka je čistě pocitová záležitost.
The flood inside tour 2013
8.3.13, Praha, klub Hoodoo
Hexis
XII (EP)
Cormorant
Metazoa
Körgull The Exterminator
Metal Fist Destroyer
Thy Catafalque
Meta
Thaw
Grains
Jours Pâles
Tensions
Nové album Sukkhu nazvané Self-Exorcism na CD je aktuálně venku a za 300 Kč může být vaše. Objedávat lze na TOMTO mailu.
10.2.2025Na MetalGate se opětovného vydání dočká kniha Revoltikon mapující život a dílo Bruna Kovaříka (Krabathor, Hypnos), která původně vyšla v roce 2014 a s...
8.2.2025Deathmetalová mašina Demonical zveřejnila video a dvouskladbový singl se skladbou Välkommen Undergång (Live), který se objevil na všech streamovacích ...
4.2.2025Sedmý ročník Front Line Festu proběhne 28. března v pražské Modré Vopici a o den později v Brně, v klubu Melodka. Na obou akcích se můžete těšit na po...
1.2.2025Pestilence představují nového kytaristu. Stal se jím Max Blok (Alkaloid, Dark Fortress), který nahradil Rutgera van Noordenburga. Pestilence v současn...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.