Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Action & Tension & Space -  Skåredalen Funhouse

Action & Tension & Space Skåredalen Funhouse

Jirka D.27.11.2018
Zdroj: CD 4-panelovém paperpacku (#KUTTER044) // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Muzika na pomezí rockových žánrů pro snílky a lenochy, která bude mít své kouzlo pouze v případě, že mu ho vnutíte. Jinak se totiž topí v obyčejnosti a nezáživnosti.

Pár prvních poslechů bylo o tom, že jsem trochu zbytečně dumal, jestli Action & Tension & Space jsou víc post-rock nebo psychedelický rock. Jak kdyby na tom něco záleželo... Postupem doby mi došlo, že hranice je trochu nejasná a že na tom vlastně vůbec nezáleží. Naopak mi s přibývajícími poslechy došlo to, že ATS jsou něco jako The Doors na dlooouhém rauši, jen bez Jima Morrisona, protože jejich tvorba je komplet instrumentální. Taky jsou z Norska, takže to nebude jen tak.

 

To „nebude jen tak“ v jejich případě vede do nástrojového parku, kde vedle elektrické kytary a vykostěných bicích funguje basa (jakže kontrabas) a pak historizující klávesové nástroje. Nic převratně velkého a nic, co by mělo na svědomí nějaké skutečně podnětné hudební nápady - klávesové nástroje jsou přesně takové, jaké se do podobné muziky hodí (mnohem víc archaické než soudobé) a basa zní prostě líp než baskytara, ale to je tak všechno. Tím končí i výčet co se týče zajímavostí, tohle vám prostě bude muset stačit.

 

Všechno ostatní je totiž maximálně standardní, spíš ale obyčejné až nudné. Nespraví to ani reminiscence na zmíněné The Doors, ani doporučení třeba pro fanoušky My Sleeping Karma, jejichž vnitřní vesmír je v hudbě ATS slyšet rovněž. Pravda je, že ATS malují docela zajímavé psychedelické obrazy, s nimiž si umím představit silný a intenzívní výlet, ale pouze s podpůrnými prostředky klokotajícími v krvi. Za střízliva je jejich hudba hodně uspávací a jednotvárná hmota, jejíž síla vyprchává s druhou třetí skladbou. Všechno je stejné, všechno se neustále opakuje a troufám si tvrdit, že pocit zmaru na vás padne už během klipové ukázky. A teď to zkuste vydržet nějakých čtyřicet minut!

 

 

Hledat kouzlo v téhle hudbě je oříšek na dlouhé zimní večery, protože právě někde tam (se vší tou ospalostí a nudou) by deska Skåredalen Funhouse mohla pustit chlup a stát se dobrým společníkem. Tichým, nerušícím, dotvářejícím atmosféru zbytečného dne, kdy opustit gauč znamená přehnaný výkon motivovaný pouze tím, že v lednici čeká další láhev. Možná někde na dně té další lze najít kouzlo téhle kapely a téhle desky, protože pro všední dny plné shonu a honby za nevím čím tohle album až příliš postrádá jakékoliv inspirující podněty. Efektům na kytaře navzdory.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky