Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ad Vitam Infernal - Infernal Comedy

Ad Vitam InfernalInfernal Comedy

Garmfrost2.4.2020
Zdroj: CD / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Natlakované party jsou podány vynalézavostí mladých průzkumníků temných zákoutí... Infernal Comedy je debut jak víno!

Bretaňské pekelné duo Ad Vitam Infernal je zcela čerstvá posila na (nejen) francouzské deathmetalové scéně. Jejich kvalit si povšiml český vydavatel Lavadome Productions a výsledkem jejich koketování je letošní debut Infernal Comedy, ve kterém spolu prozkoumáme různé hloubky pekla i deathmetalových zákoutí. Ad Vitam Infernal ve svém prvním díle rozpracovali první část Alighieriho Božské komedie. Pro deathmetalovou kapelu téma více než zajímavé. Projdeme očistcem a peklem ovšem cestou klasickou, brutální a naspeedovanou bez zbytečných skrupulí.

 

Ačkoliv jsou Ad Vitam Infernal z Francie, stylově se pánové přiklání spíše k deathmetalové scéně ze zámoří. Do brutální mozaiky jsou umně vetkány thrashové a blackové linie, aniž by se tím rušil sevřený ráz našlapaného alba. Pozornějšímu posluchači neujdou ani vlivy klasické hudby, hnané strunovým terorem, u kterého by se však příznivci vážné hudby obrátil kufr.

 

advitaminfernal

 

Ad Vitam Infernal se světu představili nejen svým skladatelským umem. Také jim to pěkně hraje. Zcela mě odrovnali přirozeností, kterou zkombinovali přímočarý death s epickou výpravností. Bez svých schopností a opravdu dobře naprogramovaných bicích partů, by jejich výsledek byl poloviční. Progresivní linie jsou nenápadně vetkány do old schoolové rubanice, plné vášně a zloby. Rychlá palba není ani na moment nudně fádní. Neustále se měnící tempo i nálada nutí posluchače k plné pozornosti. Jinak se ztratí v chaosu.

 

Nepříliš dlouhé album je rozděleno do osmi jasně rozdělených skladeb. Každá však rozvíjí následující. Tím je celek zahalen jednotným oparem, pročež není jednoduché se zpočátku v nahrávce vyznat. To jsem už říkal, vím, ale opakování je matkou moudrosti. Titulní flákota album otevře jednou z nejlepších kompozic. Abject dokáže jednoho rozdivočit. Všudypřítomný thrash zde trhá drápy vnímání rezavou pilou. Všechny mnou jmenované styly extrémního metalu zde krásně koexistují a splývají v disharmonickém běsnění a nedobré náladě. Natlakované party jsou podány vynalézavostí mladých průzkumníků temných zákoutí, a to je dle mého názoru nejvýraznějším prvkem Infernal Comedy. Zaposlouchejte se třeba do hrozivé God Shall Not Take Your Hand. Ta skladba je prototypem mladistvé zuřivosti i upřímné lásky k old schoolovému nářezu. Přitom můžete obdivovat, jak si kluci hrají s každým detailem a nadšeně objevují další a další zákoutí svých schopností.

 

Ad Vitam Infernal vstoupili na scénu teprve před pár lety, ale bylo by hloupé označit samotné muzikanty coby začátečníky. Minimálně víme, že Samuel Girard se na scéně pohybuje bezmála dvacet let a jeho zřejmě nejvýraznějším dalším působištěm jsou AthanaTheos, kterým by v brzké době měl rovněž u Lavadome Prod. vyjít následovník osm let starého debutu Alpha Theistic. Nicméně se vraťme k Ad Vitam Infernal, kterým se daří hned ze startu přijít s nadprůměrnou nahrávkou.

 

Díky správně vyváženém zvuku, který má na míle daleko k čistému křišťálu, vyniknou kytarové beglajty a sólové vyhrávky, respektive rytmická basa. Alfou a omegou alba nejsou struny. Jsou jimi zběsilé rytmy a přerušované změny tempa. Kdybych nevěděl, že se jedná o automat, nepoznal bych nic. Všechno se nahrávalo, mixovalo i „mástrovalo“ v Atheistic Dungeon pod dohledem Samuela Girarda. Přičemž producentem se stal vydavatelský label. Nedílnou součástí alba je stylový front cover znázorňující místo, kde se trápí nešťastné duše ztracenců. Do hněda hozený je i celý booklet. Přední straně vévodí rovněž žánrově čisté logo, které, jak se sluší a patří, nelze jen tak přečíst.

 

 

Tuším, že se najde nemálo těch, co v Infernal Comedy uslyší odkazy na nejednu legendární modlu. Já osobně si ovšem myslím, že podobné desky jsou pro stárnoucí scénu pravým požehnáním. Podobně nadšené nahrávky, kde se slučuje bravurní kumšt s tvůrčím potenciálem a správným zapálením pro věc, oživují i moji nestálou náturu. V podobě Infernal Comedy se mi dostává výživy pro obě strany mých uměleckých choutek – old school i progresivní vývoj. Start se tedy Ad Vitam Infernal podařil na výbornou a už je pouze na nich, co bude následovat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky