Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Adaestuo - Purge of the Night Cloak (EP)

AdaestuoPurge of the Night Cloak (EP)

Victimer11.9.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps) / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Adaestuo a jejich druhá krátká, hodně účinná nadvláda. Černozemní i experimentální.

O této mezinárodní blackmetalové hydře jsme už v rámci Echoes psali dvakrát. Dnes je to potřetí, což není na celkově čtyři vrypy v diskografii úplně špatné. Jen temně ambientní chrám Manalan Virrat nám chybí. Škoda, proběhnout to asi mělo, trochu si sypu popel na hlavu, ale zároveň se na ni nestavím. Kdo pozorně sleduje temnou cestu Adaestuo, jistě si poradí i bez našich řádků. Zachytili jsme první krok, kterým bylo EP Tacent Semitae a máme tady i ten další, kdy si moc dobře pamatuji, jak tvrdě jsem se zahlodal do poselství alba Krew za krew. Težké začátky proměněné ve vstřebání něčeho fakt velkého. A dnes tu máme úplně novou práci, čtyřmístné EP Purge of the Night Cloak symbolizující návrat od zla ambientu ke zlu black metalu. A přiznám se, už mi to fakt chybělo.

 

Opakování je matkou moudrosti, proto si shrneme, kdo v kapele působí. V první řadě Hekte Zaren, šílená vokální kněžna z Polska, Diamanda Galás black metalu. Jako vždy excelentní. Není moc takových person a je znovu ušlechtilé si poslechnout, jakými průsmyky nás dokáže její zpěv provést. Kdy ze sebe vyškrabe poslední jedovatou slinu, aby o kus dál kdesi z hlubin operně bědovala. Uff... VJS je nejvíce aktivní člen sestavy. Maník z USA, který vedle Adaestuo působí v Nightbringer, Demoncy a Sargeist, a to jsem vyjmenoval jen část jeho rolí. Své si řekl také v Kult ov Azazel. A pak je tu P.E. Packain, Fin, který prošel kapely jako Horna nebo také Sargeist. Tahle trojka mě baví. Adresa Adaestuo je velmi žádaná a nahrávka od nahrávky to potvrzuje.

 


Jsou kapely, které přesahují žánr, posouvají jej svým uměním dál. Mají recept na to, jak jej osvěžit, dodat mu to správné zvukové balení. Kdy je to zlé opravdu zlé a to nepříjemné skutečně nepříjemné. Uvěřitelné. Kdy má člověk opravdu pocity strachu a opovržení realitou pozemského bytí v jednom. Něco, co vnímá a dál v sobě rozšiřuje. Po čem prahne. A to něco umí pár vyvolených zahrát, je to dar. Samozřejmě z hlubin. A mezi tyhle vyvolené patří také nesvatá trojka Adaestuo. Jejich hudba znázorňuje tvary, obrysy, cosi nad rámec běžného vnímání. Ryje vrásky do čela. A funguje to i v rámci tohoto EP.


Purge of the Night Cloak obsahuje čtyři skladby. Tři na sebe navazující díly Aktů a jednu záležitost jménem The Hydra. Ta symbolizuje kapelu jako zvukově experimentální. Temně ambientní, sonicky neoklasickou hlubinnou epizodu, ve které vládne Hekte Zaren. Třetí a poslední Act je jakýmsi spojením obou světů, toho blackového s tím experimentálním. Vévodí mu pochodové tempo s kombinovanými vokálními kreacemi. Ono pochodování a dokonce letmá připomínka Mayhem z dob Maniaca je už v úvodu celého EPka. Adaestuo zde zní velmi chladně a odcizeně. Káží a velí. Do misantropického výplachu ovšem vnesou dotek atmosférična a celou věc nenechají jen ve studeném prostředí. Zpomalí ji a pak je na posluchači, kam si ji zařadí. Druhý Act je ryze útočný a protnutý opakující se klávesovou linkou, takovým učinkujícím symfo podkresem. Tak to stačí, Adaestuo jsou zde znovu studení jako psí čumák. Jedovatě přímí, s opovržením sobě vlastním.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/adaestuo%202022.jpg


Celkově v pouhých čtyřech věcech ukáží, jakého zvukového i stylového rozpětí jsou schopni. A že jsou zase hlavně bodavý atmosférický black. Mám rád tahle krátkometrážní dílka, kde je řečeno vše podstatné. Tak jako mezi ně řadím například kultovní Wolf's Lair Abyss od Mayhem a budu k nim řadit i Purge of the Night Cloak. Zatím poslední výtvor Adaestuo je znovu silná věc.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lord owl / 12.9.22 8:09odpovědět

Předchozí řadovka Adaestua je podle mého něco diametrálně odlišného od "Krew za Krew" a popisovaného EP. Jinými slovy úplně to zapadlo a ani autor textu to raději nezmínil.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky