Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ador Dorath - Ultimate Black

Ador DorathUltimate Black

Garmfrost9.8.2024
Zdroj: CD / promo od kapely
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60
VERDIKT: Rytmicky hravá rubanice Ultimate Black je deskou pestrou, ale pevně semknutou. Nezapomíná se na atmosférické vlny a podmanivé melodie, základem je ale náser!

Ador Dorath patřili svého času mezi nejzajímavější a také nejlepší atmosféricky black metalové kapely, co naše končiny nabízely. Prvotinu Adon Nin Edeleth Ador Dorath nešlo přehlédnout, a byť byla ovoněna stylem tehdejších Cradle of Filth, ničemu to nevadilo. Jednalo se a stále jedná o hodně povedenou nahrávku. Na dalších počinech Ador Dorath dokázali, že je jim ryze blackový chlívek úzký. Alba Symbols a Bestiari představovala kapelu coby progresivně otevřenou různým avantgardním choutkám. Před deseti lety natočili desku The Very Essence of Fire, která dokonale zapadla. Nevím, jestli se tak stalo pouze v mé bublině, ale vzhledem k tomu, že uteklo dalších deset let, během nichž koncertovali a zůstávali v povědomí, o této desce se mnoho nemluvilo.

 

Myslím si, že si jako první všimnete významné změny ve výrazu Ador Dorath, a to absence ženského vokálu. Lenka Machová už na The Very Essence of Fire „pouze“ hostovala, ale její hlas se nesl celou stopáží a dodával desce výsostný dojem. Těch změn v sestavě je samozřejmě víc. Lenčin hlas je však nejznatelnější. Znalci zaregistrují výraznou změnu v bicích. Novic (osm let v sestavě) Kamil Rýc (Nahum, Eschaton) má jiný styl hry než jeho předchůdci, a nutno dodat, že mi jeho styl na Ultimate Black sedí k plné spokojenosti. Přiznám se, že jsem koukal, jestli se nezměnil také klávesák. Klávesové party jsou naprosto jiné, než jsme byli v minulosti zvyklí. Ty tam jsou progresivní a „nadžezlé“ tendence. Martin Roženek je stále přítomen stejně jako výrazný vokalista a tvář kapely – Ivo Doseděl. Ador Dorath si v současnosti vystačí s jednou kytarou. Kytara Liliany Pfefferové je stejně svébytná a originální, jako zpěv a klávesy. Kytarový rukopis si nespletete.

 

 

Ador Dorath se na Ultimate Black jako by vraceli k prvním deskám. Zdánlivě. Nová cesta je přímočará, temná a poměrně agresivní. Atmosféra nahrávky je přes všechny ty krásné melodické linky na poměry kapely jakoby zlá. Hledal jsem náznaky avantgardy a našel. Náznaky. Pod vrstvou razance a tvrdých riffů jsou rozevláté a hravé nápady v bohatém zastoupení. Je ovšem potřeba dobře poslouchat. Sound desky je takřka deathový. Surový a pěkně tvrdý. Tempo písní je po většinu hrací doby svižně nasypané. Ivo rovněž působí odtažitě. Necítím jeho šibalský úsměv jako dříve. Možná se pletu a on se směje o to víc, ale na Ultimate Black je jeho scream nebezpečně chladný. Prokládá jej deklamací, ale i ta je stejně chladná jako řev.

 

Ador Dorath neměli nikdy nijak extra dlouhé nahrávky, Ultimate Black je však deskou s nejkratší stopáží. Pětatřicet minut pro takto energickou šlehu je přesně tak akorát. Ador Dorath nemají za potřebí cokoliv dokazovat. Zřejmě ani není nutné házet označeními – nejlepší/nejslabší deska v diskografii. Z dnešního pohledu mi novinka sedí nejvíc. Každý kousek mě baví, kapele všechen ten vztek žeru i s navijákem. Abychom si rozuměli, Ador Dorath se nepouští do extrému, který by popřel vlastní podstatu. Stále je znát původní duch. Jen naštvanější…

 

 

Kapela dospěla, s absencí ženských vokálů se vyrovnala po svém – nechybí. Ivo je bůh i ďábel. Kytary jsou těžkotonážní, basa mazlivá i brutální. Bicí fenomenální a klávesy i klavír grandiózní. Skladby mají zvláštní hymnický tah a je plný frenetických výbuchů. Ultimate Black má artwork černý jak svědomí. V bookletu si počtete pouze v případě, že si budete svítit baterkou. Rytmicky hravá rubanice Ultimate Black je deskou pestrou, ale pevně semknutou. Nezapomíná se na atmosférické vlny a podmanivé melodie, základem je ale náser!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky