Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Adversarial - Solitude with the Eternal...

AdversarialSolitude with the Eternal...

Garmfrost19.11.2024
Zdroj: CD v jewel case
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60
VERDIKT: Advesarial objevují hranice děsivého extrému.

Je to šílené. Jako by to bylo včera, co jsem učůrával z Death, Endless Nothing and the Black Knife of Nihilism kanadských temnozvěstů Adversarial. No, přiznám se, že název jsem musel opsat. Pro mě je to pouze Death, Endless. Adversarial tehdy sáhli kamsi k mému srdci a ukázali dobře vyváženou temnotu namíchanou v (ne)chutný drink se zahalenou brutalitou, obskurnem a divě vyšinutým hlubokým growlem. Tenkrát jsem dost šílel z hnusáren Impetious Ritual, Grave Upheaval, Chaos Echoes nebo Irkallian Oracle. Všechno ničitelé čistého zvuku a čisté formy death metalu. Adversarial oproti zmíněným přece jen hrají krapet stylově čistěji, nicméně se stále jedná o zahuhlanou formu black/deathu, kde pro emoce, stupnice a progres není místa, ani co by se za nehet vešlo.

 

adversarial

 

Adversarial nyní citují prapůvodce temné nákazy a vší obludnosti v metalovém ranku, dávné mistry chorobnosti Incantation zřejmě nejvýrazněji ze všech jmenovaných i z celé své vlastní diskografie. Death, Endless se svou krvavou barvou stříknutou do černé a černým logem objevoval dark ambientní a noise hranice v pochmurné podstatě metalové tortury. Solitude with the Eternal… je černobílým zobrazením monster, klasicky ražené metalové vizuality a jasnější produkce. Ta způsobuje, že je sound brutálně konkrétní. Advesarial objevují hranice děsivého extrému. Skladby s dlouhými názvy typu Beware the Howling Darkness on Thine Left Shoulder dostávají jakési drone záchvaty a mrtvičné vize a přeměňují je v hrozivý zážitek.

 

 

Vzato z přísného hlediska se styl Adversarial příliš nezměnil. Stále se jedná o brutální a chorobný death metal. Jako by zmizel blackový nátěr, pryč jsou noise s ambientem. Sound je konkrétnější a ostřejší. Kytarové šílenství i rytmická sekce vykazují poměrně osobité tendence, díky kterým si v současnosti Adversarial nemusíte s nikým plést.

 

Přes naléhavost a blátivou atmosféru je poslech na rozdíl od oněch Impetuous Ritual poměrně snadný. Ostatně, kdo nerad podobnou odnož death metalu, nemusí zkoušet poslouchat ani Solitude with the Eternal … Jejich tvorba je extrémní, a to je bez debat, v rámci nastavených hranic se však jedná o velice příjemnou záležitost. Jsem zcela pohlcený. Čekal jsem něco jiného, než jsem dostal, a to je dobře. Nemám rád, když dopředu vím, na co se připravit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 23.3.21 9:07

Mám to prakticky přes kopírák... Foo Fighters vždy tak trochu balancovali na hraně kýče... na předposledním Concrete And Gold jsem jejich snahu o líbivost za každou cenu se skřípěním zubů ještě překousl, nicméně novinka jde co se týče lacinosti a vlezlosti ještě mnohem dál... Už otvírák Making A Fire s neskutečně otravným nánáná je dílo na entou, bohužel ani zbytek desky celkový jalový dojem nijak nezachraňuje. Dave Grohl pro mě sice zůstane navždy ikonou, ale z toho, co předvádí v posledních letech mi začíná být malinko smutno. Vyčpělá, křečovitá šaškárna stárnoucích týpků, kteří se snaží udělat dojem na zástupy upištěných lolitek... Oproti tomu Melvins si jedou svou, netrápí se, co si o nich kdo pomyslí a jednoduše se baví. A to mě baví. Fuck Around!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky