Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

O tom jak dobrý může být metal ze země tomuto žánru ne zrovna zaslíbené, bude tato recenze. Čínská kapela říkající si Be Persecuted razí čistokrevný depressive suicidal black metal. A skutečně, daří se jim to na výtečnou. Důkazem je album z roku 2009 End Leaving.

Melancholií a chmurem prostoupené melodie jsou srdcervoucí záležitostí. Asi těžko byste hádali původ takovéto hudby zrovna v Číně, neb takovéto kousky pocházejí obvykle z evropských koutů. Zpěvákův jekot obdařený na nahrávce jakýmsi zkreslujícím efektem (nebo to efekt není?) dosahuje vskutku vysokých kvalit. Není to žádný ječák vyluzující pěvci s přiškrcenými varlaty. Jedná se o ryzí projev dekadence, bolesti a smutku. Pro dokonalost a úplné dokreslení atmosféry pak bohatě poslouží plouživé taktéž jemně zkreslené kytary. Jejich způsob nalazení plně odpovídá danému žánru. Hutnost riffů dosažená zkreslením a strukturou melodií je pak onou příčinou běhání mrazu po zádech. To vše však funguje pouze za předpokladu, že se do melancholické depresivní sebevražedné atmosféry plně ponoříte. Tedy do jisté míry, abyste ve výsledku vyvázli bez újmy na zdraví, vzhledu a životě. Necháváte na sebe působit prazvláštní moc této možná obskurní hudby. Bicí nástroje slouží jako nutný doprovod udávající bizarní tempo těchto skladeb prostoupených bolestmi a žalem. A už nám zbývá se zmínit jen o posledním výrazně použitém nástroji. Mnozí tušíte, že na mysli mám basovou kytaru. Basa tvrdí muziku. Totéž úsloví lze použít i zde. Ovšem nyní jen mrtvolně zahušťuje již dávno potemnělé chmurné a krví zbrocené tóny. Nelze hovořit o jejím výrazném podílu, ale i tak je to nezbytná žiletka v tomto depresivním řetězci. Taktéž potřebnou ingrediencí jsou i klávesy k úplnému dobarvení.

Probírat jednotlivé skladby by nemělo velkého smyslu. Považuji však za nutné zmínit se o obalu. Dle mého názoru je důležité aby album mělo obal, který jistým způsobem zapadá do celkové koncepce desky. Neboť obal je součástí celého díla a je to první věc, která Vás při výběru či hodnocení díla praští do očí. Řeči o tom, že se jedná jen o doplněk a v podstatě na něm nezáleží, neb hudba je důležitější, nechávám raději bez komentáře. Já považuji obal za nedílnou a významnou součást alba. Jasně, mnohdy je obrázek lepší než zbytek a zase naopak. Ale kolikrát jsou si tyto dvě strany téže mince rovny. Proč to tu ale probírám. Obal desky End Leaving plně koresponduje s jejím obsahem. A je proto dobrou ukázkou toho, jak chemie obrázku a hudby pracuje. Možná, že se Vám zakrvácená žiletka a pozadí bude zdát lehce kýčovitá a otřepaná záležitost, ale co v daném žánru vymýšlet. Barevně je vše sladěno do sytě rudé, bílé a černé. Toliko žalu. Pokud jste zarytí emaři a depresivní utápěči, toto album bude možná to poslední, co na své útrpné pouti životem uslyšíte. Hudba je to ničivá a vyvolává dojmy příchodu konce, kdy bude vše opuštěno neboli End Leaving.