Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aeternam - Disciples Of The Unseen

AeternamDisciples Of The Unseen

Michal Z20.8.2010
Zdroj: MP3
Posloucháno na: Sony CDP-315; Technics SA-EX140; Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Starověká epická orientace kapely zní velmi nadějně a je otázkou, zda svoji neotřelost kapela na dalším štychu neztratí. Momentálně se jeví jako velmi živá ryba v mrtvém rybníce. Pověstný čerstvý vítr do plachet, který podsouvá teorii – opusťme staré zkostnatělé dinosaury neschopné pohnout svojí kostrou a věnujme se nadějným. Tak sebevědomý a smysluplný debut jsem dlouho neslyšel.

Objevování nových náhledů do hudební krajiny je náramná práce, zvláště když je odměnou přenádherná scenérie. Láska k hudbě je nekonečná pouze v případě, že je přiživována novými podněty a neznámými záchytnými body. Jedním z takových prostředků jsou pro mě věkem mladí, ale hudbou velcí, kanadští Aeternam, kteří ze své sluje v Quebeku vyvrhli na posluchačskou obec slovutné a mocné prvorozené dílo „Disciples Of The Unseen“.

 

Death metal pokřížený s lecčím v podání Aeternam působí svěže, mohutně. S vysokou úspěšností se Vám zachytí v podvědomí na dlouhé chvíle. Kombinace starověkých motivů s death metalem nevoní novotou, přesto se právě těmto kanaďanům daří najít grál dobrého vkusu a neotřelosti. Prohnětení metalu s hudbou blízkého východu nenese pachuť kopírovaného. Na ovládnutí komerčními opratěmi rovnou zapomeňte. Tato hudba je opravdová, můžete se jí nechat dotýkat a mačkat, emoce z ní doslova vystupují do vašeho osobního prostoru a sebejistě vás obepínají, záleží na vás, jak dalece se poddáte. Schopnost plnohodnotně pracovat se strukturou exotických melodií dává zapomenout na davy patolízalů, kteří měli odvahu pouze těmito prvky své skladby lehce kořenit. Nakopávající síla u většiny skladeb a energie s vůní exotické melodiky dokáže trvale zaujmout.

 

Dokonalost skladeb je podepřena i výbornými vokály všech rejstříků od nejhrubšího zrna, přes syté silné melodie až k čistým výšinám. Všechny metalové hlasové vyjadřovací prostředky se zde tísní v jednom ranci. Tady ucho posluchačovo nemůže vystavit jedinou reklamaci. Nehynoucí melodie ať už je má na svědomí kterýkoliv instrument jsou obhajitelné – poctivé, neonošené. Technickou zdatnost, hráčskou a skladatelskou virtuozitu netřeba zmiňovat. Hrubozrnné strhující skladby jsou šperkovány náramnými mohutnými melodickými prvky s etno názvuky. Dokonce i rozličnost skladeb je značná, což album povyšuje mezi vyzrálé.

 

Nadšení z alba spouští jedno z nejlepších inter – „Ars Almadel“ jaké jsem v poslední době zaznamenal. Jeho čarovná moc mě uchvacuje do žhavé náruče „Angel Horned“. Její žár s nervním pnutím ukazuje drsnější tvář Aeternam, přesto lidskou a plnou vroucích emocí. Překrásná jízda občas brázděná nádhernými kytarovými piruetami, které se dopracovávají až k finálnímu bohatýrskému sborovému chorálu. „Esoteric Formulae“ přináší hromady nasekaných riffů s tepavým podkladem, včasně se skladba z konfekční nezáživné struktury vytrhává příjemným melodickým refrénem s čistým vokálem, balzám. Orientální dálavy od počátku rozdmýchává „The Coronation Of Seth“, dokud je nezalije žhavá láva tvrdých kovů, do níž čisté melodické vokály svým vichrem vyfukují neomakané tvary a reliéfy. Obal alba k této skladbě přiléhá jako smyslná rudá tanga ke krásné pevné plné ženské prdelce.

 

Trochu doomových oparů je možno spatřit v „Hamunaptra“ dokud je nerozežene vichr ze Skandinávie. V severních větrech nás umělci dlouho nezanechávají a dokonalou iluzi blízkovýchodních vyprahlých krajin pravověrně vykreslují v akustické „Iteru“. Náramná jízda plná epických vozeb se skrývá pod titulem „Goddess of Masr“. Vynikající melodickou kytarovou koupel s radostí proděláte v kádi „Ouroboros“. Dech beroucí drtící skladba a přesto přívětivá, místy zamyšlená „Circle in Flames“ dává vzpomenout z jakého, že kovu se především na tomto albu kují výkovky. Závěrečná triumfální epická skladba Through the Eyes of Ea" celé dílo dokonává, fortelným úderem na hlavičku posledního hřebíku do rakve druholigových nicotných spolků.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky