Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Před časem jsem se v recenzi věnoval výborným Ad Vitam Infernal, které mi poslal k recenzi jejich vydavatel Lavadome productions. Proč začínám o voze, když mám povídat o koze? Jednoduše proto, že tento label zastupuje další francouzskou deathmetalovou kapelu AthanaTheos, v jejichž řadách nalezneme zpěváka Ad Vitam Infernal Samuela Girarda. Ostatně toho se zbytkem sestavy, která nahrála Prophetic Era (basák s bubeníkem jsou z kapely už pryč), pojí počáteční bod, kdy vtrhli na scénu, v podobě neznáme deathové kapely Soul Rejected, které vyšlo jedno demo a šlus. Naopak vyjma Samuela všichni hrají v thrasových Oaken Skull. Opět může padnout dotaz – proč sakra meleš o všem jiném a ne o AthanaTheos? Jednoduše proto, že chci poukázat na fakt, že i přes mizerné počátky a poměrně rozmělněné síly jsou tito lidé schopní nahrát výjimečné album, kterým Prophetic Era je. K tomu jsem došel takřka po půl roce poslechu mp3 proma. Všechno si sedlo po té, co mi vydavatel poslal fyzický nosič. Díky koroně se totiž oficiální vydání poněkud protáhlo. Vše se ale nakonec v dobré obrátilo. Album je venku a zdá se, že sklízí slušné ovace.

Po širokém úvodu už se konečně pojďme mrknout Prophetic Era na zoubek. Jedná se už o druhé album. Osm let starý debut Alpha Theistic jsem měl tu čest slyšet až letos, protože jsem zkrátka o AthanaTheos neměl tušení. Nutno přiznat, že debut byl z jiného soudku než novinka. Krutost a nářez prvotiny je ta tam. AthanaTheos se více ponořili do atmosféry a pozvolného gradování svého koncepčního vyprávění o židovsko-křesťanském božstvu jménem Yahweh. Konceptu podřídili hudební složku, její temperament a tempo i krásné grafické zpracování artworku s bookletem. Vizuální stránka alba je vskutku mňamózní.

Více než klasický death metal nabízí Prophetic Era svébytně progresivní pohled na deathový vývoj s odklony k hrubému doomu či atmosféře blackové černoty. V rámci nahrávky jsou znatelné postupy těchto stylů známých z devadesátých let, nicméně zvukově jsou AthanaTheos věrni současným trendům. Pozornému posluchači neunikne instrumentální bouře ukrytá pod nánosy old schoolových hradeb. Zejména k mlsání je určená rytmická sekce s baskytarou v čele (o to víc jsem zvědavý na Oaken Skull). Rozhodně nechci tvrdit, že je Prophetic Era deskou progresivně založenou. Na to obsahuje příliš staroškolských momentů a přímočarých nápadů.

Prophetic Era je albem velice rozmanitým, což mi došlo až s poslechem CD. Kytarové drhnutí, hrubý hlas jak rašple střídající se s čistými melancholickými zpěvy a rytmické vyklepávání je ozvláštněno jak majestátními plochami, tak klávesy či akustickými vyhrávkami. Sedmero zastavení nemá vůbec přepálenou stopáž. V klidu se vejdeme do tři čtvrtě hodiny a kousek. Pro skousnutí a vychutnání mnohovrstevnatého alba tak akorát.

Předpokládám, že téma židovské víry nebude zrovna lákavé pro deathmetalové posluchače, vězte však, že AthanaTheos ke svému dílu přistupují z odborného, v podstatě ateistického hlediska. Babičky v kostele či židé u zdi nářků na Prophetic Era hlavou házet nebudou. Také je dobré si uvědomit, že je album sice podřízené textovému konceptu, hudba samotná však zvládne existovat i bez sledování slov a přemýšlení o jejich významu. Stačí zavřít oči a nechat se vézt.

Dlouhá cesta ke vstřebání Prophetic Era (Or How Yahveh Became the One) nebyla vystlána růžemi. Po otráveném odložení na nějaký čas bylo víc než dobře, že se mi do rukou album dostalo znovu a já můžu vychutnávat nevšední nahrávku určenou klidně i pro všední den. AthanaTheos vyrostli ze svých deathmetalových kořenů. Pro vyjádření potřebují širší spektrum (ne)hudebních inspirací. AthanaTheos smíchali technickou hravost a progresivní myšlení vetknuté do konceptuálního přístupu s vášní pro staré pořádky a gradující náladu. Přitom všem je skvělé, že je znát prostor pro další růst.