Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
 Ævangelist  - Xαρίσματα

Ævangelist Xαρίσματα

Sorgh1.8.2023
Zdroj: Bandcamp, Youtube
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Finské Ævangelist bychom mohli považovat za severskou odpověd na psychicky labilní kompozice Blut Aus Nord. Bylo by to hodně zjednodušující hodnocení, ale v podstatě pravdivé.

Cesta k jádru bývá složitá a i tady se ukazuje, že snadná cesta k cíli nevede. Srovnání těchto dvou kapel v něčem souzní, ale pod jiným úhlem vrhá naprosto odlišné projekce. I když je kapela uváděna jako finská, v jejích řadách se objevují dva Američané a jeden Francouz, takže je to spíš mezinárodní seskupení jdoucí za společným cílem. A ten má jasné a přesné kontury. Díky tomu se kapela i přesto, že valí od roku 2018, může pochlubit teď už čtyřmi řadovými alby.


Letošní album se jmenuje Kharismata a v latince nám dává smysl. Jeho půvab je specifický, ale nejde ignorovat. Jistě se najde skupina lidí, kteří ho stroze odmítnou coby kopírku zmíněných BAN. V období skromně narůstajících poslechů jsem měl skoro stejné pocity, ale větřil a doufal jsem víc, proto jsem se do alba znovu a znovu vrhal. Nakonec  podobný styl se mi líbí a často propadám jeho fascinující atmosféře. Kharismata nakonec uvolnila část svého kouzla a předvedla sice povědomé, ale životaschopné umění, které není pro každého. Co je nutné přijmout jako styčný ukazatel, je to, že se skladby nedají odbýt několika levnými minutami, ale nárokují si pěkný příděl vašeho času. Jen dvakrát ze šesti případů se dostaneme pod deset minut a je nutné myslet na to, že ani na chvíli neopustíme psychopatické kolbiště.


Kompozice si dávají na čas, vyvíjí se pomalu a nerady odkrývají svůj půvab. Jednoduše potřebují vyzrát a dotvarovat se, ale myslím si, že si o sobě myslí víc, než co jsou. Atmosféru se povedlo vytvořit opravdu silnou, avšak brzy si na ni člověk zvykne a pak mu něco chybí. Je to tak, jen atmosféra nestačí. Stálým příznakem a zároveň slabým článkem posledního díla Ævangelist je samozřejmost opakujících se sekvencí, jejich dominance a nechuť k jakémukoliv průlomu. V pološeru odhaleného inferna se potácí záhrobní melodie, které působí démonicky, ale jen určitý čas. Když posluchač zjistí, že je to vlastně vše, co ho čeká, ke zklamání není daleko. V tu chvíli je nejlepší přepnout na další kapitolu a zkusit to tam. Album se navíc potýká se špatným zvukem, který třeba úmyslně halí drobné nuance, ale v konečném důsledku s sebou nese únavu. Opravdu, dát album na jeden zátah je heroický výkon. Kdo se dožije závěrečného monumentu o délce 18 minut a zdolá jej, tomu patří moje úcta a obdiv.    

 

Není hanba použít berličky, které album velmi zřídka nabízí. Jednou to může být příjemně známý kvapíkový rytmus, potom třeba pasáž jako spadená z ponku francouzských mágů. Vše, co může probrat týraného zkoumatele, se počítá. Rytmus k tomuto legálnímu dopingu nepatří, protože je špatně čitelný a málo nápaditý. Nejde přeslechnout dominanci kytarových halucinací, které v sobě mají silný náboj, ale opět - do určitého času. Album tak ve výsledku požírá samo sebe, recykluje vlastní útroby a příliš se nezajímá o dění kolem.    



Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wajgl / 9.3.18 13:32

Já s touhle deskou nemám problém, koupil jsem si ji společně se všemi staršími věcmi WfW takže jsem mohl srovnávat. Je to kapánek něco jiného než Kovy odjinud nebo Věž smrti i když už tam byl náznak kudyma to asi půjde. Z Věže smrti bych vypíchnul skladbu Most - toto je excelentní nedoceněné dílo. Illud Tempus možná u někoho pohoří, ale zároveň si může najít zcela nové posluchače pro které jsou předchozí věci dost syrové. Tohle říkám z vlastní zkušenosti. Nemám problém poslouchat vše od inteligentního popu ala Goldfrapp, Röyksopp až po raw black metal. Hudba mě baví a proč si nedát kvalitní hip-hop když to má hlavu a patu. Mě se nelíbí to mezitáborové plivání na sebe. Ke skladbám by se dalo napsat hodně, komu se líbí německá elektronika jako Projekt Pitchfork tak možná se mu bude líbit i Illud Tempus - zvláště u poslední skladby "Selhání" je podobnost více než zřejmá. Děkuji Morbivodovi za toto dílo a když se vydá zpátky k syrovosti nebo jinudy tak se zlobit nebudu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky