Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aeviterne - The Ailing Facade

AeviterneThe Ailing Facade

Sorgh21.4.2022
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Možná jen další hlubinný průzkum, na jehož konci bude slepá chodba. Možná ale životaschopný náhled na deathmetal. Aeviterne se jako další experimentátoři nespokojí s tradiční podobou metalu.

Tak tohle mě baví. The Ailing Facade je ten typ muziky, který vás nutí neustále dobývat hradbu těžko pochopitelného zvukového marasmu. Dlouho kloužete po jeho zdi jak řídký sopel a končíte v prachu startovního pole. Často to trvá i několik dní, po kterých si dáte zaslouženou pauzu během níž vás ubíjí poraženecká nálada. A pak to jednou zkusíte, nic od toho nečekáte a je to tam.


Kdo jsou Aeviterne, majitelé divného jména, krutí a nesmlouvaví ke všem nevyzrálým jedincům? Tak vyzývaví a experimentální, že hudbu jen těžko mohou brát jako svoji hlavní obživu? Informací není mnoho, ale vypadá to, že každý z členů si prošel vývojem v jiných bandech a jejich následný střet v Aeviterne vyústil v destruktivní výron žhavé lávy. Dusivý a bourající debut The Ailing Facade je vyhřezlou plotnou uniformní deathmetalové páteře.


Dlouho jsem se prodíral temným lesem bez informací, bez záchytného bodu, který by mně naznačil strukturu světa, do kterého jsem nahlédl. Zdánlivý chaos mi zaskočil jako oliva v krku, ale rázný úder mezi lopatky na sebe nenechal dlouho čekat a mně se zase ulevilo. Ze spletitého klubka tónů se začaly vynořovat sice divné, ale vzrušující tvary temnoty, takové, které svým dopadem na psychiku posluchače určují jeho následnou náladu. Zvuk alba neoslní, ale pro deathmetal tohoto ražení jde o vhodné kolbiště, ve kterém se nástroje ztěžka probíjejí na světlo. Hluk bicích, které tlučou v těžko rozeznatelném stylu, vydatně podporuje zadušená baskytara. Oběma děkuji za výrazný podíl na dunivém infernu. V jeho hlubinách, když je prokouknete, můžete vidět vznikající svařence hrubě spojených melodií, plné zvratů, krátkých tich a směrových obratů. Hluk je díky tomu nestabilní, samá změna, a to pomáhá udržet pozornost. Po čase však těchto berliček není potřeba a hudbu luštíte jako křížovku na konci dětského měsíčníku Čtyřlístek.

 

Aeviterne pro zvýšení pocitu nepřístupnosti a studeného prostředí přimíchávají do už tak těžkého materiálu silné industriální přísady. Nejsou to jen strojově odsekané riffy a žalostné, táhlé tóny plovoucí nad hučícími hlubinami, ale také vstupy elektronických zvuků a automat na rytmy. Jde ale současně o celkový dojem, který se dá těžko popsat slovy. Zkrátka máte železo na jazyku a mašírujete s foťákem ruinami opuštěné technické památky. Krásným příkladem je šílená skladba The Gaunt Sky, jejímž srdcem se zdá být vysoká hutní pec. I když dávno vychladlá, tak vzpomínkou na její žár jako by byl poškozen vokální trýznitel kapely, protože jeho hrdlo plodí zvuky jdoucí na dřeň zkrvavených hlasivek. I když jeho hlas často zaniká ve skrumáži technického hluku, na jiných místech nás svým přišeptaným chrchláním vede jistou cestou k východu.

 

The Ailing Facade je těžký vzorek industriálem načichlého deathmetalu. Parádní věc schopná se postavit šílenostem jako Ad Nauseam, Epoch nebo Ulcerate. Svým vlastním způsobem ohýbá realitu a dělá svět horším než je. V tom dobrém slova smyslu, což zní jako blbost, ale ve světle slyšeného proč ne...



Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Franta N. / 16.10.22 18:18odpovědět

Podle mě to je super deska, číselné hodnocení 70 % mi přijde zbytečně nízké. Přidušený zvuk byl rozhodně záměr a v kontextu hudby dává smysl. Jestli to bude časem nahlíženo jako nějaké zásadní žánrové album, ukáže čas. Každopádně z kategorie "ne úplně typický extrémní metal" to patří k tomu nejlepšímu, co jsem letos slyšel. Většinu věcí vypínám po pár minutách, menší části dám aspoň 1-2 poslechy, jen málo desek poslouchám opakovaně a tohle je jedna z nich.

Victimer / 15.10.22 11:18odpovědět

Je to celé takové zvláštně udušené, což ale není problém. Dost mě to začalo bavit, i když si pořád myslím, že se nic světoborného neděje.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky