Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Občas se zpětně dívám, kolikrát jsem si vlastně pustil to které album od doby, kdy jsem na něj psal recenzi. Upřímně, jsou chvíle, kdy se sám udivuji nad tím, že tohle a tamto jsem psal. Pravým opakem je loňské dílo kapely Mindthorn, jejichž debut Black Shine Of The Gloom však vyšel pouze ve virtuální podobě. Pro lepší pocit z vlastnictví jsem si vytvořil takovou DIY verzi, tedy vypálené cd, vytisknutý obal (přední, líc jsem si vyrobil dle svých schopností) ve slimcase formátu a vše patřičně založil mezi příslušné obdobně laděné originálky. Důvod? Jednoduše ten, že debut je opravdu strhující a pestrá záležitost. Když mi v mailu přistálo info, že je venku „dvojka“, natěšení bylo opravdu veliké….

…ale jak to tak chodí, vzápětí přišla studená sprcha. Z Mindthorn se pozvolna stal jednočlenný projekt, který se aktuálně vypracoval do stádia hibernace. Po neúspěšné snaze najít bubeníka kapelu dominovým efektem opouštěla chuť a motivace. Tak odešel basák a později i kytarista, zůstal tedy jediný člen – zpěvák Darkpriest, kterému se do té doby nahromadilo několik nápadů, jež nechtěl nechat zetlít v trezoru svého šuplíku, a tak vzniklo Black Shine Of The Gloom pt. II. Výmluvně se odkazuje na to, že není zdatným kytaristou a podobně, zároveň album opět vydává jen internetově a nechává jej zcela volně ke stažení. Člověku by se na první pohled mohlo zdát, že flinta už leží v pícninách a autor zaujímá strategický postoj rezignace se slovy „já vás varoval“. Situace kolem jména Mindthorn mne tedy trochu znepokojila a k nahrávce jsem přistupoval velmi pomalu a s jednoznačným pocitem, že to prostě nebude taková pecka jako debut.

Hned zkraje mohu klidně říci, že skepse po nějaký čas prostě trvala. Autor řekl, že není dobrý kytarista, a tak ucho hledá chyby právě u tohoto nástroje. To je ale celé špatně. Po čase jsem totiž zjistil, že celá deska je dobře uzpůsobená vlastním schopnostem. Darkpriest se nepřeceňuje a zcela sebevědomě ze sebe hrne maximum, co je jen schopen pro nahrávku vypotit. Věřte mi, ta píle tam cítit je, jenže vypluje až po čase zrání. Když už jsme u té kytary, je dobré se u ní trochu pozastavit. Soustředěný poslech totiž vcelku snadno odhalí, že jde o zcela specifický způsob hry. Na živo možná nehratelný, ale na desce působivý. Jde o několik současně znějících kytarových linek. Zvuk kytar však nejlépe vystihuje žánr djent, který osobně mám rád jen v určitých podobách, ale především jde jen o povrchní dojem, jelikož hudba Mindthorn má do djentu daleko.

Daleko má vlastně i ke kterékoli jiné metalové odnoži. Jsou zde totiž prvky všeho, což už známe i z minula, jenže minule se zdálo být album takové svobodnější. Dnes je z nahrávky cítit opravdu velká dávka agrese, zároveň i jistý pocit sklíčenosti, melancholie, zkrátka samé takové černější pocity. To se projevuje především na vokálu, který je hodně vzteklý a divoký. Zároveň neopomíná měnit barvu, což je Darkpriestovou výhodou a tajnou zbraní. Hlas je v případě Mindthorn skutečným nástrojem a oba díly Black Shine Of The Gloom jsou toho důkazem.

Jak asi vyplývá z předchozího, album bude hodně natlakované a napjaté. To je pravda, která stojí samosebou jisté uznání, ale zároveň se stává i chatrným bodem desky. Nějaké jazzové uvolnění, které známe z minula, by bylo pravým osvěžením. Ano, jsou zde i pomalejší momenty, jenže všechny se nakonec rozjedou v masivní vlak ala pendolino. Desce chybí nějaké ozvláštnění, nějaký lehký zvrat, trochu šprýmu, trochu odvahy k experimentu. Tyhle dojmy vychází z pocitů z alba minulého, které posluchače jednoduše namlsalo.

Desku jsem poslouchal všude, na všem, zleva, zprava, při malování, při žehlení, při jídle, prostě na všechny způsoby, abych něco odkryl, abych objevil její drahokamy. Všechno přišlo až časem, kdy bylo z psychologického hlediska žádoucí poslech odložit, odpočinout si a nechat vše uzrát. Snad jsem dospěl do patřičně důležitého stádia, jelikož mne album začalo více bavit. Začal jsem objevovat skryté momenty, začalo ke mně promlouvat jinak, než jen hrubou agresí. Člověk si pak dává věci do souvislostí, začne přemýšlet trochu jinak, než je mu na oko servírováno. A to je jádro chrta, nebo koho... Nahrávka toho má v sobě hodně a hodně rychle to chrlí ven, a to je právě škoda. Je potřeba se u ní pozastavovat, nechávat jí plynout, ona už si tu cestu do vašich uší zaručeně najde. Dejte jí šanci, ale berte v potaz, že rychle to nepůjde.