Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ageless Gateway - Corruptor of Stars

Ageless GatewayCorruptor of Stars

Garmfrost9.6.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Motiv II A.N.C.
VERDIKT: V Corruptor of Stars se rozvíjí vnitřní blasfemie, vesmír, bůh coby protivník. Album se zdá být zuřivé, ale nemusí to být tak úplně pravdou...

Až na výjimky, respektive výjimku, jsou nahrávky zaštítěné polským podzemním labelem Godz ov War přinejmenším zajímavé. U většiny, co mi prošla sluchovody, mě napadlo, jak je dobře, že jsou zastoupeny aktivním vydavatelem. Mnoho dobrého by zapadlo či mělo problém protéct sítem nepřeberného množství rovněž dobrých nahrávek. Ageless Gateway je debutujícím jednočlenným projektem holdujícím temně vrstevnatému black metalu s přesahy k mrtvolnému pohřebišti.

 

Za projektem stojí multihráč Apparition, který se zhostil rovněž vokálů, nahrávání i mixu s masteringem. Je možné, že má za sebou zkušenosti nabrané jinde, nicméně nic jsem nikde na něj nenašel. Chlapík svému řemeslu rozumí, má představu, vizi, a ví, jak všeho docílit. Na debutovém počinu Corruptor of Stars rozvíjí blasfemii, do atmosférického prostranství vetknul disharmonické vrstvení, a celé to žene v nahalovaných ozvěnách.

 

ageless

 

Právě z oněch halů vzniká dojem kosmických dálav, vesmír cení zuby, Apparition vyzývá škůdce, kterým se zdá být starý známý bůh. V titulní skladbě Apparition slyší jeho hlas, vidí prázdnotu… Lehce klišé, ale připadne mi, že klišé zábavné. Nenudím se. V dalších skladbách vnímám pokračující oboustrannou nenávist. Škůdce má parazitický zájem o naši planetu, o nás, má z nás legraci a průvodce myšlenkami vše vidí, slyší a nenávist mu vrací. Je pozdě? Nemocné vědomí se rozšiřuje po celé planetě. Nakonec tento dobyvatel v úspěšném snažení dostane, pro co si přišel...

 

Nutno dodat, že příběhu zkorumpovaných hvězd odpovídá nihilistický hudební podkres. Ačkoliv, podkres… Slova si spíše domýšlíme, hlavní prostor má pokroucená hudba, ze které nenávist doslova cáká. Místy mám pocit, že se tvůrce při komponování nechal inspirovat vlastní psychedelií nebo podpůrnými dobrotami. Přičemž je dobré zmínit, že se mu skladby nerozpadají, nejedná se o žádný avantgardní cirkus, ale vcelku dobrý, zuřivě atmosférický černý extrém.

 

Hlasy jsou takřka nehmatatelné. Jsou spíše cítit, než by zněly v popředí. Jsou hluboké i syčivě chrčivé. Byť vzniká dojem, že jsou vlastně všudypřítomné, všimnete si, že na dlouhých plochách vůbec nezazní.

 

Corruptor of Stars se zdá být albem zuřivým a řádně nasypaným. To ale nemusí být úplně pravdou. V první řadě jsou slyšet kytarové party a bicí (programované). Jistým a neméně zajímavým doplňkem jsou klávesy, klavír… a to zejména v místech, kde se skladba mění v takřka v synth dungeonový chlad. Naprogramované bicí jsou většinou skoro nerozpoznatelné od akustické hry. Apparition zřejmě ví, jak by bicí souprava měla nejen znít, ale co je reálné a možné. Když se pak hra změní v dusot, nepůsobí to vůbec marně.

 

Ageless Gateway vstoupil na scénu s dobrou nahrávkou, která se jeví být příslibem pro věci příští a už nyní nabízí mnoho atraktivních okamžiků.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky