Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ageless Gateway - Corruptor of Stars

Ageless GatewayCorruptor of Stars

Garmfrost9.6.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Motiv II A.N.C.
VERDIKT: V Corruptor of Stars se rozvíjí vnitřní blasfemie, vesmír, bůh coby protivník. Album se zdá být zuřivé, ale nemusí to být tak úplně pravdou...

Až na výjimky, respektive výjimku, jsou nahrávky zaštítěné polským podzemním labelem Godz ov War přinejmenším zajímavé. U většiny, co mi prošla sluchovody, mě napadlo, jak je dobře, že jsou zastoupeny aktivním vydavatelem. Mnoho dobrého by zapadlo či mělo problém protéct sítem nepřeberného množství rovněž dobrých nahrávek. Ageless Gateway je debutujícím jednočlenným projektem holdujícím temně vrstevnatému black metalu s přesahy k mrtvolnému pohřebišti.

 

Za projektem stojí multihráč Apparition, který se zhostil rovněž vokálů, nahrávání i mixu s masteringem. Je možné, že má za sebou zkušenosti nabrané jinde, nicméně nic jsem nikde na něj nenašel. Chlapík svému řemeslu rozumí, má představu, vizi, a ví, jak všeho docílit. Na debutovém počinu Corruptor of Stars rozvíjí blasfemii, do atmosférického prostranství vetknul disharmonické vrstvení, a celé to žene v nahalovaných ozvěnách.

 

ageless

 

Právě z oněch halů vzniká dojem kosmických dálav, vesmír cení zuby, Apparition vyzývá škůdce, kterým se zdá být starý známý bůh. V titulní skladbě Apparition slyší jeho hlas, vidí prázdnotu… Lehce klišé, ale připadne mi, že klišé zábavné. Nenudím se. V dalších skladbách vnímám pokračující oboustrannou nenávist. Škůdce má parazitický zájem o naši planetu, o nás, má z nás legraci a průvodce myšlenkami vše vidí, slyší a nenávist mu vrací. Je pozdě? Nemocné vědomí se rozšiřuje po celé planetě. Nakonec tento dobyvatel v úspěšném snažení dostane, pro co si přišel...

 

Nutno dodat, že příběhu zkorumpovaných hvězd odpovídá nihilistický hudební podkres. Ačkoliv, podkres… Slova si spíše domýšlíme, hlavní prostor má pokroucená hudba, ze které nenávist doslova cáká. Místy mám pocit, že se tvůrce při komponování nechal inspirovat vlastní psychedelií nebo podpůrnými dobrotami. Přičemž je dobré zmínit, že se mu skladby nerozpadají, nejedná se o žádný avantgardní cirkus, ale vcelku dobrý, zuřivě atmosférický černý extrém.

 

Hlasy jsou takřka nehmatatelné. Jsou spíše cítit, než by zněly v popředí. Jsou hluboké i syčivě chrčivé. Byť vzniká dojem, že jsou vlastně všudypřítomné, všimnete si, že na dlouhých plochách vůbec nezazní.

 

Corruptor of Stars se zdá být albem zuřivým a řádně nasypaným. To ale nemusí být úplně pravdou. V první řadě jsou slyšet kytarové party a bicí (programované). Jistým a neméně zajímavým doplňkem jsou klávesy, klavír… a to zejména v místech, kde se skladba mění v takřka v synth dungeonový chlad. Naprogramované bicí jsou většinou skoro nerozpoznatelné od akustické hry. Apparition zřejmě ví, jak by bicí souprava měla nejen znít, ale co je reálné a možné. Když se pak hra změní v dusot, nepůsobí to vůbec marně.

 

Ageless Gateway vstoupil na scénu s dobrou nahrávkou, která se jeví být příslibem pro věci příští a už nyní nabízí mnoho atraktivních okamžiků.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky