|
|
||||||||||
Takže Slipknot. Kromě pár novinek je to první větší zmínka o téhle kapele z americké Iowy na Echoes a tak si na úvod dovolím pár rámcových poznámek, abychom si vymezili hrací plochu.
1. Nepatřím k těm, kteří by Slipknot bez jakýchkoliv skrupulí poslali k čertu a jejich tvorbu označili něčím nehezkým a páchnoucím, ale stejně tak se neřadím k zástupu nekritických obdivovatelů, kteří bez většího přemýšlení pozřou vše, co pod jménem této formace vychází.
2. Eponymní deska z roku 1999 byla přelomová a model (hudební, marketingový či jaký chcete), který tehdy nastavilo devět týpků v maskách a červených kombinézách, naprosto logicky a zaslouženě sklidil celosvětový ohlas. Ať se vám to líbí, nebo nelíbí (nás tady v Česku přece nikdo nebude poučovat, jak dělat metal, že jo...), album „Slipknot“ svou agresivitou, nihilismem, ale i vizuální a marketingovou koncepcí zásadním způsobem zasáhlo a ovlivnilo hudební byznys, generaci fanoušků a stalo se inspirací pro celou řadu kapel. Ukažte mi metalové album, kterému by se od té doby povedlo něco podobného.
3. Na druhou stranu se - podle mého - na úspěch „Slipknot“ nepodařilo navázat, zlou strojenost „Iowa“ dodnes trávím složitě, „Vol. 3: (The Subliminal Verses)" považuju za blbost a snad jen „All Hope Is Gone“ bych označil za docela slušnou a poslouchatelnou nahrávku, která je ale svým výrazem a pojetím hodně vzdálená eponymnímu albu.
Ve větší míře to bylo znát už na třetí (a v náznacích na druhé) desce, u níž jsem poprvé nabyl pocitu, že Slipknot se posouvají od zlého a agresivního výrazu směrem k líbivosti a podbízivosti, Corey Taylor přišel s čistými zpěvy, refrény se zakulatily, do popředí nastoupily melodie, emoce a ze zlých Slipknot se postupně stávala kapela, z jejíž tvorby člověk nevěděl, jestli vzít kladivo a jít před barák rozmlátit sousedovi auto, nebo se rozbrečet dojetím nad tou hromadou emocí, které se Taylor snaží předat tak sugestivně.
Právě tahle schizofrenie a neschopnost vybrat si mezi cestou agresivní a sladkobolné kapely typu Staind pro mne představuje největší překážku přijmutí nové tvorby. Slipknot by rádi působili ukrutně a zle, ale zároveň se všem líbili a všechny by rádi dojali. Zosobněním toho všeho je pilotní singl „The Devil in I“, ve kterém se hromada krvavých vnitřností polévá čokoládovou polevou a zbytky lidských těl roztrhaných psem či výbušninou jsou podávány jako hlavní chod se šlehačkou a brusinkovým pyré. Podobně sladkých míst je na nové desce hodně, ať už v refrénu třetí „AOV“ (všimli jste si toho áááá na pozadí?), či ve skladbách „Killpop“ nebo „Goodbye“. Tohle jsou ti Splipknot, jejichž fuck it all, fuck this world před patnácti lety kdekdo přijal jako své životní krédo?!
Jenže tvrzení, že rezignace na hudební tvrdost a své kořeny je úplná, není zdaleka pravda a hned další singl „The Negative One“ jakoby se vrátil v čase na začátek milénia. Že jde o okatou výpůjčku z eponymu napadne asi nejednoho z vás, ale vedle té romantiky okolo je to návrat sympatický a naplňující podstatu jména Slipknot. Podobně se to má se „Sarcastrophe“ nebo s nijak převratnou dvojící skladeb „Skeptic“ a „Lech“.
Někde na mezicestě stojí věc „Nomadic“, kterou - když už mám přijmout líbivější tvář Slipknot - považuju za možnou cestou, kudy se ubírat a přitom si nezadat. Tahle skladba je v tom nejlepším smyslu zábavná, hitová, zčásti tvrdá a zčásti přístupná, ale nikoliv podbízivá a přeslazená. Trochu jako deska „All Hope Is Gone“.
Ať už se ale na novinku dívám z jakékoliv strany svých osobních priorit, jedno jí (a samozřejmě kapele) upřít nemůžu – umí zaujmout. I přes hodinu hracího času a čtrnácti skladbách se v ní po pár posleších vyznáte, skladby mají svůj vlastní výraz, skladatelsky jsou většinou zvládnuté, navíc některé z nich jsou skutečně hitovky, které - ať už se nám to líbí nebo ne - velké kapely typu Slipknot dohromady dávat musí, a vaty na desce není mnoho (třeba „Custer“ je fakt hrozná blbost). Nemůžu se sice zbavit dojmu, že potenciál bicího arzenálu (samozřejmě včetně perkusí) není zdaleka využit a album je nabouchané hodně jednoduše, ale to v celkém součtu nehraje nijak zásadní roli. Návrat po šesti letech a bez Paula Graye se z mého pohledu vydařil, jakkoliv osobně se budu dál vracet do minulosti a novou tvář Slipknot spíš registrovat, než se jí obdivovat.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Milan "Bhut" Snopek / 6.11.14 8:30odpovědět
Určitě bych nezapomínal na zcela prvotní dílo MFKR (1996), které osobně řadím na vrchol jejich všemožného snažení, ačkoliv jej stvořilo výrazně odlišné složení kapely. Následující dvě alba Slipknot a Iowa stavím na roveň. Nejspíš kvůli tomu, že na Iowa jsem je poznal. S příchodem Vol.3 můj zájem citelně propadl, avšak stále tuhle desku zkousnu. Zbytek už jde zcela mimo mě, včetně této novinky. Chybí mi tu především přínos hracího umu Joeyho, jeho bicí jsem vždy s radostí sledoval...
Jirka D. / 6.11.14 8:42odpovědět
Úplně první desku znám, jenže tehdy to byli úplně jiní Slipknot ... vlastně mám takový dojem, že se k ní ani moc nehlásí ... i když částečně ji oprášili na docela zajímavém albu Live. Rare. Kill. Repeat, takže těžko říct. Aktuální Slipknot jsou prostě jinde a jestli je to jejich vůle nebo v tom má prsty Greg Fidelman, nedokážu posoudit.
Label:Roadrunner Records
Vydáno:Říjen 2014
Žánr:alternative / groove metal
#0 Sid Wilson – gramofony
#3 Chris Fehn – pekruse, doprovodné vokály
#4 Jim Root – kytary
#5 Craig "133" Jones – samply, klávesy
#6 Shawn "Clown" Crahan – pekruse, doprovodné vokály
#7 Mick Thomson – kytary, baskytara
#8 Corey Taylor – zpěv
1. XIX
2. Sarcastrophe
3. AOV
4. The Devil in I
5. Killpop
6. Skeptic
7. Lech
8. Goodbye
9. Nomadic
10. The One That Kills the Least
11. Custer
12. Be Prepared for Hell
13. The Negative One
14. If Rain Is What You Want
Slipknot
The Nothing / We Are Not Your Kind
Malignant Tumour
The Metallist
Till Lindemann
Zunge
Assort Plastic
Akta X
MMTH
Infinite Heights
Under the Ocean
Dark Waters (EP)
Hakka Muggies
Feed the Fairies
Myrkur
Mareridt
Therapy?
Cleave
Trauma
Karma Obscura
Mr. Bungle
The Raging Wrath of the Easter Bunny Demo
Na labelu Papagájův hlasatel právě vychází nové album Malignant Tumour nazvané Maximum Rock'n'roll. V nabídce je kompletní portfolio nosičů - CD / LP ...
30.9.2024Brněnský klub Sibiř se chystá na hutnou nálož zkázy. Mezinárodní doom metalové sympozium kapel Chorosia, Grimms Eye a Depths Above se uskuteční už ten...
29.9.2024Forgotten Tomb vyrazili na turné, kde budou podporovat nové studiové album Nightfloating, které vyšlo u Agonia Records.
27.9.2024Avantgardisté Five the Hieorphant sdílí singl (link)se skladbou Moon Over Ziggurat, který je předzvěstí připravovaného alba Apeiron, které vyjde 18. ř...
26.9.2024Hail of Bullets znovu vydají nedostupné eponymní debutové EP. Album vyjde 22. listopadu prostřednictvím Agonia Records na CD, vinylech, kazetách i dig...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.