Recenze: Agogh - Demo 2002 (demo)

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

AgoghDemo 2002 (demo)

Bhut13.12.2010

Zdroj: MP3 (170 Kbps)

Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W

VERDIKT: Prvotní nahrávka tuzemské formace Agogh nesmí být jen tak opomenuta. Kapela samotná k dnešnímu dni již nefunguje. Naštěstí po sobě zanechala tento skvost, který je opravdu vydařeným dílem. Pro všechny příznivce tvrdší gothic metalové hudby se střídmě použitým kořením blacku by mělo být toto dílo nedílnou součástí jejich sbírky.

Prvotní nahrávka tuzemská gothic blackové formace Agogh se skládá pouze z pěti písní. Ale i tak toto demo s názvem Demo 2002 je dosti záživné a strhující. Má jedinčenou atmosféru a povedený zvuk. Hudebníci jsou dle poslechu zruční hráči a umí vykouzlit krásné melodie. Jedinou černou skvrnu však vidím v občasném druhu použitého zpěvu. Bohužel drsný a tvrdý growling se ne vždy podaří z hrdla vydat v pěkném a poslouchatelném podání. A tak jsou tedy některé skladby lehce pošpiněny tímto hlasovým projevem. Ostatní písně jsou velmi pestré a příjemně melodické. Použití kláves je umírněné a nijak výrazně nevystrkují své růžky nad ostatní hudební nástroje. Líbivý booster elektrické kytary dodává celku na razanci a tvrdosti. Kapela hojně využívá různých hlasových ploch, tudíž posluchači dopřává jisté nejednotvárnosti a nemonotónnosti hudby. Opravdu vydařený počin a vlastně vynikající start skupiny.

Nejprve se z ticha vynoří klávesy utvářející tajemnou až mrazivou atmosféru. Zanedlouho se přidá kytara a po ní zbylé nástroje. Píseň střídá melodie a nálady, ovšem palec dolů dostává zpěv. Krásným zpestřením hudby a okrášlením tohoto songu je i ženský zpěv, který sice je zde jen jako jakýsi chorál. Druhá skladba obsahuje takřka heavy metalové postupy. Je pestrá na melodie a pyšní se taktéž výborným ženským zpěvem. Parádní to kousek. Prostřední skladba této nahrávky začíná zvukem sirény. Může se chlubit opět pestrostí vokálů od čistého hlubokého mužského až po nervozně znějící growling. Takovou hezkou ozdobou můžou být i zvuky války v pozadí jisté pasáže. Čtvtá věc obsahuje jednoznačně vynikající refrén. Dále se posluchači dopřává lehce středověká nálada, díky svým zdařilým melodiím. Písnička má několik různorodých momentů a pasáží, které ji činí velice svěží a milou záležitostí. Chmurný začátek písně pak přichází v posledním songu. Jediné, co atmosféru poněkud kazí je znovu druh zpěvu. Instrumentálně by skladba byla daleko lepší. Opravdu vynikající kousek a krásná tečka za tímto počinem.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?