Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Druhá a bohužel taktéž i poslední nahrávka výborného tělesa Agogh nese jméno Demo-n. Jak umě vytvořený nevinný název pro své další demo... Tentokrát počin obsahuje pouhé čtyři písně, které však svou atmosférou a strukturou mile potěší a pohltí. Velmi pestrá hudba a krásné melodie se kloubí s bohatou škálou hrdelních projevů. Některý druh použitého vokálu se však bohužel uchu příliš nezamlouvá, ale proto se zde nachází další možné varianty, které vše navrátí do pořádku. Mám na mysli příliš drsný až štěkavě skřehotavý druh zpěvu versus líbivé až uhrančivé, čisté chorální pění. Hudbou se kapela stále drží své započaté cesty a kráčí ve svém odkazu dále a jemně a střídmě jej rozvíjí o několik drobných detailů v podobě použití efektů a samplů. Nemohu se nezmínit o bohatých vynikajících melodiích, které kralují v každé z písní. Nádherná atmosféra, úžasné pasáže a parádní lehce syrový zvuk, díky kterému vše dokonale zní, tak jak má. Jen škoda, že obdobných nahrávek nemáme od této kapely více.

Prvotní tóny dema otevírá Růže z východu pomocí kláves, ke kterým se zanedlouho přidají ostatní nástroje. Nastává příjemné hraní a poslech, který bohužel lehce pokazí příchod zpěvu. Právě nyní nastává ta špatná varianta použitého vokálu. Ovšem jedná se snad o jedinou mouchu celé nahrávky. Naštěstí v refrénu skladby se objevuje již čistý chorální hlas. Onen samotný refrén pak dále oplývá krásnou melodií. Píseň se dále může taktéž chlubit povedeným sólem na elektrickou kytaru. V druhém songu Nothing Forever slyšíme na začátku kytaru. Do jejího milého riffu se přidají ostatní nástroje nastolující jemně potemnělou atmosféru. Jistou změnou zde je anglický text, který je celkem dobře poslouchatelný a přijatelný. A i přes mou averzi na česky zpívající tuzemské spolky se mi tato věc líbí. Skladba ve svém průběhu vytasí trumf v podobě dalšího chorálového refrénu. Povedený tah. Píseň je spíše více instrumentální, čili se zde nachází minimum zpěvu, ale i tak velké plus patří čistému vokálu. Trojku jménem Vojákův čas rozeznívají klávesy. Posluchač se setká s lehce divočejším zpěvem, což není na škodu. Jedná se o dosti pestrou záležitost s kvalitními melodiemi a jak jinak, než vynikajícím refrénem. Závěrečnou skladbu Symboly nechci přímo označovat jako "nejlepší z celého alba", ale toto slovní spojení není vůbec od věci. Tento song je snad nejpestřejší na různé efekty a samply, které jsou ovšem velice střídmě a rozumně rozloženy do jejích útrob. Opravdu výborné melodie se střídají s pestrými pasážemi kořeněnými výborným zpěvem a zdařilým textem. Samotný závěr, jak písně, tak dema celého jest tvořen efektem, který se tuším nazývá flanger a zanedlouho vše prudce zpomalý, jako když dojíždí gramofon...